(angl.) znalost založená či ověřená zkušeností, ději v reálném světě, experimenty, měřeními – např. rychlost světla ve směru pohybu Země a kolmo na něj je stejná. Znalosti „a posteriori“ a „a priori“ mohou být propojovány hypotézami a teoriemi. Viz též a priori.

(angl.) nezávislý na smyslové zkušenosti, např. logické konstrukty matematiky. Znalosti a priori jsou zpravidla součástí ucelené teorie. Srovnej a posteriori.

způsob logického myšlení, který pracuje s vytvářením hypotéz z dosavadních poznatků a informací o reálném světě, jejich ověřováním a výběrem nejlepší hypotézy (autor termínu Ch. S. Pierce). Preferovány jsou hypotézy, které vysvětlují větší rozsah dostupných informací. Slabinou metody je nejistota, zda byly vyšetřovány všechny vhodné hypotézy. Viz též abstrakce, dedukce, formální logika, generalizace, heuristika, indukce, intuice, logické myšlení, logika, modus ponens, modus tollens, pravidla, pravidla odvozování.

kognitivní proces, který odhlíží od jedinečnosti věcí, jevů a procesů a soustřeďuje se na jejich obecnější znaky a vlastnosti. Srovnej generalizace. Viz též abdukce, dedukce, indukce, logické myšlení.

neurotransmiter, ovlivňující paměť a ovládání svalů. Viz též axon, dendrit, neuron.

(zkr. z angl. architecture of cognition theory) viz architektura poznávání

1. ve vývojové psychologii podle Piageta v rámci kognitivního vývoje dětí: převzetí nových informací o okolním prostředí v souladu s dosavadními znalostmi (asimilace), resp. přizpůsobení procesu kognice tak, aby bylo možné porozumět novým informacím (akomodace). Viz též formálně operační myšlení, koherence, konkrétní operace, konsonantní kognice, předoperační stadium, senzomotorické stadium; 2. v biosféře: přizpůsobení organismů změnám jejich životního prostředí v průběhu jejich individuálního života - fylogeneze (adaptace fyziologická - morfologická, chováním), resp. přizpůsobení organismů změnám jejich životního prostředí v průběhu evoluce; 3. v psychologii: přizpůsobení chování, myšlení, vnímání, postojů

viz senzorická adaptace

viz smyslová adaptace

ztráta schopnosti porozumět a vytvářet řeč, způsobená poškozením určitých částí lidského mozku (přesněji angl. acquired aphasia). Její existence a rozdílné míry projevů ve spojení s prokazatelným lokálním fyziologickým poškozením jsou jedním z argumentů pro lokalizaci funkcí mozku. Viz též biologický naturalismus, Brockova oblast, lokalizace, lokalizace funkcí, neurokognitivní deficit, specializace hemisfér, Wernickova oblast.

entita zkonstruována za účelem kontinuálně a do jisté míry autonomně plnit své cíle v adekvátním prostředí na základě vnímání prostřednictvím senzorů a prováděním akcí prostřednictvím aktuátorů. Agent přitom ovlivňuje podmínky v prostředí tak, aby se přibližoval k plnění cílů (KUBÍK 2005). Viz též racionální agent.

viz racionální agent

(zkr. z angl. artificial intelligence) viz umělá inteligence

způsob vedení signálu mezi neurony, jehož součástí je rychlá změna elektrického náboje na membráně neuronu, vznikající v důsledku výměny iontů (podle STERNBERG 2002). Podobně jako při přenosu signálu v digitálních systémech má charakter „všechno nebo nic“. Viz též aktivace.

1. psychologie: proces modifikace kognitivních schémat, aby vyhovovala novým informacím z prostředí, což vede k obnovení rovnovážného stavu. Pro kognitivní vývoj dětí zavedl J. Piaget, termín lze zobecnit pro modifikaci kognitivních schémat i u dospělých osob. Srovnej asimilace. Viz též ekvilibrace; 2. biologie: přizpůsobení oka tak, aby získávalo co nejostřejší obraz (informaci) při pohledu na různě vzdálené předměty.

interaktivní viz interaktivní aktivace

1. ve vztahu k paměti: stav paměti, kdy je dostupný v daném okamžiku její obsah, ať již ve vztahu ke krátkodobé či dlouhodobé paměti. Viz též efekt primingu; 2. neuronové sítě: stav, spojený se šířením vzruchu v neuronové síti. Viz též akční potenciál; 3. lidský mozek: biofyzikální a biochemické změny v neuronech a v určité míře i v gliových buňkách, spojené s percepcí, řečí, motorickými aktivitami atd. (podle CAMBRIDGE SCIENTIFIC ABSTRACTS 2005). Různá aktivace různých částí mozku při různých kognitivních procesech je jedním z argumentů pro lokalizaci funkcí.

viz kognitivní aktivita

situace, kdy se osoba vědomě věnuje (na rozdíl od pasivní pozornosti) určitému podnětu, stimulu. Jde o multidimenzionální kognitivní proces, který zahrnuje schopnost soustředit se na důležité části procesu percepce, měnit zaměření pozornosti, ukončit vnímání určitých částí reality, udržet pozornost tak, jak je třeba. Může být chápána jako součást procesu učení. Viz též kognice, kontinuum nevědomí-vědomí, myšlení, nevědomí, podvědomí, pozornost, vědomí.

viz zvuková paměť