minimální intenzita zvuku, kterou je člověk již (ještě) schopen vnímat. Liší se podle frekvence zvuku, mění se s věkem, může být ovlivněna expozicí hluku, kterému je člověk v průběhu života, delšího či kratšího období či jednorázově vystaven. Viz též podprahový podnět, práh vnímání, prahový podnět, senzibilizace.

přesně popsaný formální postup k dosažení řešení (nejčastěji v souvislosti s výpočtem) v konečném počtu kroků, resp. obecně hledání řešení úlohy. Na rozdíl od heuristiky vždy vede k řešení problému, pokud řešení existuje. K řešení problému může vést několik algoritmů. Srovnej rozhodovací procedura. Viz též dobře strukturovaný problém.

viz genetický algoritmus

viz evoluční algoritmy

viz distribuované evoluční algoritmy

viz genetické algoritmy

psychografický typ návštěvníka se silnou potřebou rozmanitých a nových zážitků (klasifikace PLOG 1977). Vyznačuje se touhou objevovat a poznávat a preferuje nové destinace, nabízející seznámení s různými kulturami, životním stylem a různým přírodním a sociálním prostředím. Srovnej s termíny midcentrik, psychocentrik (PÁSKOVÁ – ZELENKA 2002). Viz též motivace, percepční diverzita.

názor, že víra a intuice jsou jedinou pravou cestou poznání; je spojen s přezíráním zákonitostí logiky a souhlasu výsledků myšlení s realitou. Srovnej empirismus. Viz též determinismus, dogmatismus, fyzikalismus, instrumentalismus, logické myšlení, ontologická relativita, relativismus, skepticismus, teorie poznání, vědecký realismus.

závažné poškození deklarativní paměti, znamenající obvykle ztrátu deklarativních znalostí a zachování procedurálních znalostí. Bývá spojena s poškozením určitých oblastí lidského mozku (např. spánkový lalok). Viz též léze.

percepce založená především na předchozí zkušenosti a znalostech (specificky na dedukci) a v minimální míře na zpracování informací z receptorů, na rozdíl od modální percepce. Srovnej s nepřímou percepcí. Viz též přímá percepce, smysl, zpracování informací, zpracování „shora dolů“, zpracování „zdola nahoru“.

součást lidského mozku, která se podílí na několika jeho funkcích – emoce, čich, ukládání informací do dlouhodobé paměti aj. Je umístěna v přední části spánkového laloku (temporálního laloku). Srovnej funkce hipokampu. Viz též Brockova oblast, funkční zobrazování mozku, hierarchie, hypotalamus, lokalizace, lokalizace funkcí, neurokognitivní deficit, specializace hemisfér, thalamus, Wernickova oblast.

reprezentace, jejíž struktura se blíží struktuře jejího vzoru. V kognitivní vědě je ve vztahu k lidskému mozku takovou reprezentací umělá neuronová síť, blízká svou strukturou neuronové síti mozku. Pro logické operace v lidském mozku je analogickou representací vhodná symbolická reprezentace. Viz též CRUM, CRUMBS, distributivní reprezentace, funkcionální architektura, modelování, reprezentace znalostí, symbolická architektura, umělá inteligence.

při řešení problémů: využití struktury řešení jednoho problému jako struktury řešení pro druhý problém, a to pomocí mapování mezi oběma problémy. Viz též analogie, asociace.

viz vytváření analogie

viz vytváření analogie

vytvořený vztah mezi vlastnostmi určitého objektu, určitou situací nebo vztahy mezi objekty a podobnými objekty, situacemi nebo skupinami objektů, v němž je zkušenost např. s jedním objektem (situací) přenášena na jiný objekt (situaci), někdy včetně zevšeobecnění. Vztah je vytvářen v procesu vytváření analogie a může sloužit jako metoda řešení problémů. Je předmětem zkoumání kognitivní psychologie - otevřenými otázkami jsou např. vlastní proces analogického mapování a jeho rozdílnost mezi různými lidmi. Analogie je důležitou metodou vědeckého zkoumání (i když může často vést k mylným závěrům), přičemž může jít o analogii v chování, vnějších znacích, struktuře, způsobu vzniku atd. Viz též asociace, kategorizace.

názor (S. L. Rubinštejn), že sociokulturně podmíněná zkušenost determinuje takový kognitivní přístup lidí, že syntéza je primární a analýza sekundární

vyhledávání významných rysů objektu (situace ) a porovnávání s těmi rysy, které jsou uloženy v paměti. Metoda může být využívána např. při analýze obrazu. Významnou výhodou metody je, že abstrahuje od detailů provedení, což jednak umožní vyhnout se mylným interpretacím na základě nepodstatných rysů, jednak od ovlivnění podmínkami pozorování. Navíc informace potřebné k analýze jsou ukládány velice efektivně a tak s malými nároky na kapacitu paměti. Viz též rozpoznávání obrazů.

viz faktorová analýza

viz funkcionální analýza