viz korelační analýza

(zkr. z angl. Artificial Neural Networks) viz neuronová síť

předem vytvořená představa o uskutečnění určitých událostí, někdy částečně podvědomá. Blízkým pojmem je očekávání. Viz též mentální model, modelování.

věda studující biologický, kulturní a sociální vývoj člověka. Subdisciplínami jsou např. kulturní antropologie či kognitivní antropologie. Viz též archetyp, evoluční psychologie, ikonografie, kultura, paleopsychologie.

viz kognitivní antropologie

viz kulturní antropologie

viz kognitivní archeologie

1. předpokládané vrozené psychické struktury. Srovnej instinkt. Viz též atavismus, evoluční psychologie, lidová psychologie, lidová sociologie, kognitivní archeologie, mentální logika, paleopsychologie; 2. nejstarší transkulturálně sdílené zkušenosti lidstva, projevující se v představách, snech, mýtech, umění (C. G. Jung). Srovnej mem.

v IT: struktura organizace součástí výpočetního systému. Základními současnými architekturami jsou sekvenční zpracování a paralelní zpracování.

zkr. ACT, označení (J. Anderson, viz ANDERSON 1976) pro obecnou teorii kognitivních procesů, vycházející z paměťových procesů. Rozpracovává myšlenku sémantické struktury paměti, kterou dělí na procedurální paměť, deklarativní paměť a pracovní paměť. Viz též dlouhodobá paměť, epizodická paměť, okamžitá paměť, sémantická paměť, zraková paměť, zvuková paměť.

viz funkcionální architektura

viz kognitivní architektura

viz symbolická architektura

viz kognitivní artefakty

1. obecně: proces, v němž se něco stává stále více podobným něčemu jinému, až ztrácí svou původní nezávislou identitu; 2. podle Piageta pro kognitivní vývoj dětí: jeden ze způsobů adaptace na nový podnět – jeho interpretace tak, aby byl ve shodě s dosavadními poznatky dítěte. Tento přístup byl obecně převzat do kognitivní psychologie; podle STERNBERG (2002) je tedy asimilace 3. proces zařazování nových informací/znalostí do již existujících kognitivních schémat, vedoucí k dosažení nebo obnovení rovnovážného stavu. Srovnej akomodace, konsolidace. Viz též disonantní kognice, ekvilibrace, koherence, konsonantní kognice, vývojová psychologie.

obecně: mentálně nebo fyzicky determinované propojení dvou nebo více entit (objektů, mentálních procesů aj.) na základě jejich podobnosti; konkrétně např.: 1. percepce: spojení různých počitků; 2. psychologie: spojení dvou nebo více myšlenek, idejí, konceptů, přičemž výskyt jedné vyvolává (evokuje) ostatní; 3. zvláštním případem asociace je podmíněný reflex. Viz též analogické mapování, analogie, asocianismus, asociativní paměť, mimosmyslové vnímání, podprahové vnímání, vjem.

viz volné asociace

oblasti mozkové kůry, které zřejmě spojují aktivity motorických a senzorických oblastí mozkové kůry a poskytující prostor, kde se odehrává řada kognitivních procesů vyšších funkcí (STERNBERG 2002). Rozlišují se asociační oblasti frontální a posteriorní. Viz též laloky, léze, lokalizace, lokalizace funkcí, specializace hemisfér.

psychologický směr zabývající se otázkou, jak se lidé a další organismy učí spojovat si v mysli specifické události nebo myšlenky jednu s druhou (STERNBERG 2002). Podle zastánců behaviorismu jde o spojování pozorovatelných podnětů a pozorovatelných odpovědí. Viz též asociace.

paměť pracující tak, že vybavení jedné struktury vede k vybavení asociované struktury. Viz též analogie, architektura poznávání, asociace, dlouhodobá paměť, sémantická síť, sémantická paměť, vytváření analogie, zapomínání.