viz neurální Darwinismus

vlastnost často využívaná v expertních systémech - vhodné vlastnosti pro určitý případ jsou odvozeny z vlastností pro celou kategorii, třídu. Podmínkou je, že tyto vlastnosti jsou obecně platné pro tuto třídu. Toto odvozování umožňuje snížit nároky na paměť. Viz též evoluční algoritmy, genetické algoritmy.

též deduktivní myšlení, odvozování bezprostředně (logicky, zákonitě) plynoucích závěrů (znalostí) ze známých faktů nebo znalostí. Jestliže premisy pro deduktivní odvozování jsou pravdivé, pak závěry dedukce jsou také pravdivé. Srovnej potenciální pravdivost závěrů indukce. Viz též abdukce, abstrakce, formální logika, generalizace, heuristika, indukce, logické myšlení, logika, modus ponens, modus tollens, pravidla, pravidla odvozování.

viz dedukce

viz neurokognitivní deficit

viz teorie znaků

viz kognitivní deformace

též explicitní paměť, typ dlouhodobé paměti, v níž jsou vědomě uchovávány vzpomínky na události. Dělí se dále na sémantickou paměť a epizodickou paměť. Podle Andersona (ANDERSON 1976) paměť, která má formu sémantické sítě a prostřednictvím asociací propojuje výroky a obrazy. Viz též amnézie, dlouhodobá paměť, krátkodobá paměť, kolektivní paměť, okamžitá paměť, vybavování, zapomínání.

uložení informací/znalostí ve formě jednotlivých fakt či obrazů (které mohou být spolu propojeny souvislostmi). Příkladem deklarativní reprezentace jsou sémantické sítě. Srovnej procedurální reprezentace.

znalost faktické informace, obsahující epizodickou i sémantickou složku. Podle Sternberga (STERNBERG 2002) znalost a pochopení faktických informací o objektech, myšlenkách a událostech v prostředí („vědět něco“, nikoli „vědět jak“). Srovnej procedurální znalost. Viz též amnézie, deklarativní reprezentace, deklarativní paměť.

1. obecně: proces obnovení původní reprezentace informace (zprávy) z reprezentace, v níž byla uložena v paměti nebo přenášena. 2. postup, který se v biologických systémech uplatňuje mimo jiné při vyvolávání informace uložené v paměti. Viz též kódování, mentální reprezentace, paměťové kódování, specifičnost kódování, zpracování „shora dolů“, zpracování „zdola nahoru“, zpracování informací.

(angl. ) viz funkcionalismus

pravidlo učení spočívající v tom, že se vypočítá odchylka mezi plánovaným výstupem a aktuálním výstupem a systém se nastaví tak, aby následující odchylka byla co nejmenší. Viz též Hebbovo pravidlo učení, neuronové sítě, zpětné šíření.

specializovaný program, čekající na uskutečnění určité podmínky, na kterou pak vytváří specifickou odpověď, spočívající v nastavení systému. Běžně se používá v expertních systémech.

krátký výčnělek neuronu, který prostřednictvím synapsí přijímá a poté vede signály z jiných neuronů. Srovnej axon. Viz též aktivace, lidský mozek, neuronová síť, neurotransmiter.

viz senzorická deprivace

„silná verze“ Sapir-Whorfovy hypotézy tvrdící, že řeč přímo ovlivňuje způsob, jak lidé přemýšlí o světě a jak jej vnímají. Podle DUNLOP 1993 hypotéza, že kategorie v nativní řeči mluvícího určují jeho kognitivní kategorie. Hypotéza nebyla zatím prokázána. Viz též jazyk, relativita řeči.

1. obecně: teorie o objektivní zákonitosti a příčinné podmíněnosti všech jevů reálného světa; lze jej považovat za esenciální základ moderní vědy. Viz též heuristika, teorie poznání, vědecký realismus. 2. kognitivní věda: názor, že lidské jednání je zcela předurčeno. Podrobněji viz svobodná vůle. Viz též biologický determinismus, biologický naturalismus.

viz biologický determinismus

viz environmentální determinismus