problém, pro který lze dobře stanovit způsob řešení, často vyjádřitelný pomocí algoritmu. Srovnej špatně strukturovaný problém. Viz též cyklus řešení problémů.

posuzování reality, jejímž východiskem je víra, silné přesvědčení o správnosti daného východiska posuzování, dané teorie. Součástí dogmatismu je odmítání jakýchkoli jiných východisek, řešení, interpretací. Viz též alogismus.

taková percepce tlaku, tepla nebo bolesti, která neodpovídá reálné dotekové stimulaci. Mezi typické jevy patří přetrvávání pocitu dotyku předmětu i po skončení stimulace a chybné rozlišování tepla a chladu. Viz též fata morgána, optická iluze, percepce, perzistence vidění, smyslový klam.

viz kognitivní dovednost

viz percepční dovednost

viz zrakově-prostorová dovednost

viz systém pro podporu rozhodování

1. obecně: teorie založená na tom, že existují přirozené a neredukovatelné rozdíly mezi dvěma druhy entit, resp. dva na sobě nezávislé, protikladné principy. Někdy se zjednodušuje na tvrzení, že reálný svět tvoří dva druhy entit – fyzická a nefyzická (duchovní); 2. ve vztahu k lidskému myšlení: myšlenkový směr, který řeší problém obtížnosti vysvětlit lidské myšlení vzhledem k fyzickým strukturám lidského mozku a lidského těla obecně tím, že zvažuje myšlení jako entitu zcela nebo zčásti nesouvisející s fyzickou strukturou. Tato myšlenka pochází již ze starověkého Řecka, je však spojována zejména s Descartem. Různé koncepce v rámci tohoto směru: a) lidé jsou složeni ze dvou ve své podstatě zcela rozdílných entit – fyzických těl a nefyzického myšlení, z nichž každá může existovat nezávisle na druhé (angl. substance dualism); b) mozek a myšlení jsou ve své podstatě entity s rozdělenými funkcemi, přičemž myšlení ovlivňuje fyzické struktury mozku, což má za následek stimulaci vitálních funkcí v těle (pojetí blízké Descartovu); c) pouhé konstatování, že vedle fyzických struktur existují i nefyzické mentální jevy, jakým je např. vědomí. Viz též biologický naturalismus, filosofie myšlení, funkcionalismus, fyzikalismus, konekcionalismus, lidský mozek, materialismus, mentalismus, monismus, naturalismus, paralelismus, problém myšlení – tělo, psychofyzický problém, psychologie myšlení. redukcionismus.

jedna z variant vizuální iluze, kdy předložený obraz může být interpretován dvěma různými způsoby. Jedinec může po prvotní interpretaci vnímat pouze jednu z interpretací, či může být schopen mezi oběma interpretacemi přecházet (např. při otáčení obrazu či soustředění se na určitý detail).

populárně též teorie chaosu, původně v matematice rozvinutý způsob popisu dynamiky systémů, vycházející z diferenciálních a diferenčních rovnic. Má široké použití v mnoha oborech (např. fyzika, meteorologie), začíná být využívána v objasňování kognitivních procesů jako jeden z nadějných přístupů. Jednou ze základních domněnek o kognitivních procesech je, že je lze chápat jako vývoj v multidimenzionálním prostoru všech možných myšlenek a chování a že tedy dynamický přístup je přirozeným přístupem pro objasňování kognitivních procesů. Viz též behaviorální prostor, homeostatická rovnováha, konekcionismus, nová umělá inteligence, otevřený systém, symbolická reprezentace.

viz počítačová tomografie

modelování, jehož základem jsou časově závislé diferenciální (často nelineární) a diferenční rovnice a řešením časová závislost parametrů popisujících stavy systému. Viz též dynamická teorie systémů, evoluční algoritmy, genetické algoritmy, genetické programování, evoluční programování, evoluční výpočty, mentální reprezentace, modelování, otevřený systém, simulace.