viz funkční fixace

viz kognitivní flexibilita

viz tekutá inteligence

viz funkční magnetická rezonance

viz funkční magnetická rezonance

viz funkční nukleární magnetická rezonance

viz lidová psychologie

též symbolická logika; logika, která je vytvářena souborem konzistentních pravidel, je typická pro matematiku (matematická logika). Srovnej mentální logika. Viz též dedukce, dobře strukturovaný problém, fuzzy logika, heuristika, odvozování, pravidla, pravidla odvozování.

způsob myšlení, používaný pro řešení formálních problémů, speciálně v matematice, logice

období kognitivního vývoje dětí (podle Piageta) nejčastěji ve věku 11 – 12 let, kdy děti začínají abstraktně, logicky a systematicky myslet. Viz též adaptace, kognitivní vývoj, předoperační stadium, senzomotorické stadium, vývojová psychologie.

hypotéza (F. J. Gall, druhá pol. 18. stol.), že rozdíly ve velikosti a tvaru lebky korelující s rozdíly ve velikosti a tvaru lidského mozku odrážejí také rozdíly v charakteru myšlení daných jedinců. Proti hypotéze svědčí to, že velikost mozku nemá přímou souvislost s kvalitou intelektu a topologie mozku nekopíruje přesně topologie vnitřku lebky. Hypotéza souvisí s pozdější představou o specializaci funkcí různých částí mozku, která naopak byla v jistém smyslu prokázána např. na základě výzkumu kognitivních funkcí lidí s poškozením různých oblastí mozku (např. válečná poranění). Viz též lidský mozek, lokalizace, lokalizace funkcí, specializace hemisfér.

oblast mozkové kůry mezi spánky, nejsložitější část lidského mozku. Realizuje nejsložitější aspekty myšlení a především integruje osobnost. Propojuje emoce, úsudky, představivost a chování jedince, umožňuje plánovat, koordinuje složité pohyby. Frontální lalok odlišuje lidský mozek od mozku všech dalších savců, u nichž není téměř vyvinut. Viz též laloky, léze, lokalizace, lokalizace funkcí, okcipitální lalok, parietální lalok, specializace hemisfér, temporální lalok.

viz Booleovy funkce

viz kognitivní funkce

pojem, který má mnoho významů; 1. ve filosofii myšlení: směr psychologie, který se zabývá především vztahem mezi vědomím a chováním. Jeho základním předpokladem je, že vnitřní stavy myšlení mohou být modelovány bez ohledu na jejich fyzickou podstatu, související především s neurony, jejich stavy, dynamikou a propojením. Viz též dualismus, kognitivní funkce, kognitivní modelování, komputacionalismus, konekcionalismus, redukcionismus, materialismus, mentální reprezentace, naturalismus, paralelismus, teorie identity, teorie identity typu; 2. v sociální teorii: tvrzení, že struktura společnosti je dobře uzpůsobena pro plnění základních funkcí společnosti (HARTL – HARTLOVÁ 2000); 3. strategie výzkumu, spočívající ve vhodném rozkladu systému na jeho části a vysvětlování funkce systému funkcí (včetně spolupráce) jeho jednotlivých částí. Označuje se jako dekompoziční funkcionalismus (angl. decompositional functionalism; metodou je funkcionální dekompozice, angl. functional decomposition) a je využíván i v kognitivní vědě (např. popis lidského mozku pomocí funkce jeho jednotlivých oblastí – viz KOUKOLÍK 2002). Jeho specifickou formou používanou v kognitivní vědě je v souvislosti s mentálními reprezentacemi výpočetně-reprezentační funkcionalismus (angl. computation-representation functionalism; též označovaný anglicky jako „machine state functionalism“), kdy se předpokládá možnost rozkladu myšlení na procesy, které lze popsat pomocí přístupů informačních technologií (BLOCK 1980:171 – 184). Viz též CRUM, CRUMBS, funkcionální analýza, symbolická reprezentace, synergie, Turingův test; 4. ve spojení s vysvětlením lidského myšlení je formou funkcionalismu metafyzický funkcionalismus (angl. metaphysical functionalism), který interpretuje jednotlivé mentální stavy jako determinované vstupy, výstupy a dalšími mentální stavy (BLOCK 1980:171 – 184).

viz funkcionalismus

viz funkcionalismus

viz funkcionalismus

rozklad složité funkce systému na souhrn jednodušších funkcí. Funkcionální analýza je jedním z přístupů kognitivní vědy při objasňování složitých funkcí lidského myšlení. Základní otázkou však je, nakolik takový rozklad v principu odpovídá funkcím reálného kognitivního systému s jeho silnou mírou synergie procesů, kooperace, distribuovaného zpracování informací atd. Viz též atomismus, atomistická psychologie, entita, funkcionální architektura, kaskádové zpracování, primitivum, zpracování informací.

soustava základních schopností zpracovávat informaci v systému, který zajišťuje zpracování informací. Funkcionální architektura sestává z primitivních operací (funkcí), které již nemohou být dále děleny, resp. vysvětleny jednoduššími funkcemi. Viz též architektura, architektura poznávání, funkcionální analýza, symbolická architektura, zpracování informací.