též navyknutí; 1. obecně: vytvoření zafixovaných vzorců odpovědí na dané situace, které napomáhají rychle a podvědomě reagovat. Tato podvědomá reakce však současně může být v jiné situaci chybná (např. zavírání očí při jízdě autem jako reakce na letící předmět). Srovnej bezděčnost. Viz též fixace, funkcionální fixace, podmíněná odezva, podmíněný reflex, podmiňování; 2. snižování reakce na opakující se (nebo dlouho trvající) podnět; extrémem je, že podnět již není vnímán, stává se „pozadím“. Proces habituace je ovlivňován rychlostí opakování stimulačního podnětu, pravidelností jeho opakování, jeho intenzitou a historií uplynulých cyklů habituace. Habituace se projevuje i v mentálních mapách a kognitivních mapách - podvědomé chování v určitých situacích působí selektivně na obsah mentálních a kognitivních map, určitá část fenomenálního prostředí je vnímána pouze schematicky, nebo vůbec (resp. pouze podvědomě). Srovnej senzibilizace. Viz též dishabituace, senzorická adaptace

posuzování vlastností lidí podle dojmu (často prvního dojmu), který udělali na pozorovatele a který determinuje především vzhled a hlas dané osoby, případně též její chování, vystupování. Viz též empatie.

jev, kdy jsou ve vědomí vnímány počitky, které nepocházejí z fenomenálního prostředí (resp. jsou z něj výrazně přetransformovány). Může jít o počitky vizuální, sluchové (typické pro schizofrenii), čichové, taktilní. Z pohledu halucinující osoby může být halucinace vnímána jako reálná, neboť může zcela přesně odpovídat mentální reprezentaci, kterou má daná osoba o daném jevu, ať již reálném (hlas blízké žijící osoby), nebo nereálném (hlasy mrtvých osob, mimozemšťané, fantasy scény). Zdrojem halucinací mohou být vedle psychické choroby také drogy (viz halucinogeny) nebo značná únava. Naopak fata morgána má jiné vysvětlení – vedle skutečného zobrazení vzdálených předmětů zrcadlením na přehřáté vrstvě vzduchu vzniká za příznivých atmosférických podmínek kombinací neurčitého obrazu krajinných útvarů na vrstvě přehřátého vzduchu, podvědomých přání a projekcí dané osoby a případně i její fyzické únavy. Viz též změněný stav vědomí.

psychotropní látka, která výrazněji mění vnímání vnějšího i vnitřního světa a je schopna vyvolat halucinaci jako jeden ze stavů změněného stavu vědomí. Viz též euforika, extancia, fantastika, farmakopsychologie, hypnotika, neurofarmakologie, sedativa, stimulanty.

pravidlo učení v neuronových sítích: jestliže jsou dva neurony aktivní ve stejnou dobu a současně jsou spojeny synapsemi, pak síla spojení synapsemi bude posilována. Viz též Delta pravidlo, zpětné šíření.

technika hledání, kdy se zvažuje v každé etapě hledání řešení, které kroky jsou nadějnější (DUNLOP 1993). Viz též prostor možností.

sada pravidel, která mohou pomoci vyřešit problém, ale nezaručují jeho řešení. Využívají se např. v expertních systémech a znalostních systémech. Ačkoli heuristika nezaručuje řešení, může být užitečná – např. DUNLOP 1993 uvádí heuristiku pro piloty: „Jestliže selžou navigační přístroje, sleduj železniční trať“. Podle STERNBERG (2002) „neformální, spekulativní a zkratkovité strategie řešení problémů, které někdy fungují, jindy nikoli“. Srovnej algoritmus. Viz též formální logika, logika, mentální logika, pravidlo odvozování.

podle STERNBERG (2002) kognitivní zkratka, kdy se jedinec rozhoduje na základě toho, jak snadno si je schopen vybavit to, co považuje za relevantní příklady (typické zástupce) daných jevů. Viz též heuristika.

podle STERNBERG (2002) heuristika procesu rozhodování, kdy jedinec posuzuje pravděpodobnost nejisté události podle stupně, do jakého se daná skutečnost slučuje se základními vlastnostmi populace, z níž je odvozena, a dále podle stupně, do jakého jsou odráženy charakteristické znaky procesů, které ji vytvářejí (např. náhodnost).

viz kognitivní heuristika

představa, že podněty jsou interně reprezentovány různou mírou podrobnosti (a případně i nalezených souvislostí) – např. jednotlivé hrany/rohy krychle. Viz též mentální reprezentace, reprezentace.

uspořádání lidských potřeb podle přisuzované důležitosti (pořadí) jejich uspokojování. Nejčastěji je v této souvislosti citována Maslowova pyramida potřeb, jinou klasifikaci vytvořili např. K. Lewin, E. Fromm. Viz též hierarchie, metapotřeba, základní potřeba, životní styl.

způsob funkční organizace, který lze přibližně vyjádřit pyramidou, v níž každá nižší úroveň je podřízena vyšší úrovni. Hierarchie může být jedním ze způsobů uspořádání systému, typická je pro živé organismy (např. buňky jsou podřízeny svou diferenciací i funkcí potřebám orgánu, ve kterém pracují) a společenské struktury (např. organizační struktura firmy). Funkce orgánu živého organismu je koordinována s ohledem na potřeby organismu – viz vybuzení, kdy se řízeně mění aktivita mnoha orgánů. Míra hierarchizace při zpracování informací v nervovém systému je předmětem diskusí, experimentů, modelování. Kognitivní mapy vykazují podle některých autorů hierarchickou strukturu. Viz též atomismus, neuronová síť, smysl, zpracování „shora dolů“, zpracování „zdola nahoru“.

(angl. hippocampus) část mozku (v lidském mozku umístěn ve vnitřní části spánkového laloku (temporální lalok), je součástí limbického systému v koncovém mozku), odpovědná za (resp. související s) procesy spojené s dlouhodobou pamětí, emotivním chováním a učením. Dochází v něm k propojování různých aspektů vzpomínky na určitou událost, je považován za klíčovou část mozku pro vytváření kognitivních map, jak bylo prokazováno v experimentech s různými živočichy (O'KEEFE – NADEL 1978). Viz též amygdala, Brockova oblast, emoce, engram, hierarchie, hypotalamus, lokalizace, lokalizace funkcí, mneme, neurokognitivní deficit, paměťové stopy, thalamus, vybavování, Wernickova oblast, zapomínání.

obor informačních technologií, který se zabývá výzkumem, jak mají být sestrojeny nástroje, aby efektivně pomohly lidem vyhledat informaci. Subjektem výzkumu jsou, jak organizace informací ovlivňuje vyhledávání informací, způsoby hledání, které lidé využívají, co ovlivňuje relevantnost vyhledaných informací. Viz též kaskádové zpracování, sériové vyhledávání, paralelní vyhledávání, vybavování.

sociologická metoda používaná zejména v rámci kvalitativního (intenzivního) výzkumu. Jejím účelem je zjistit souvislosti, vazby a příčiny s pomocí dotazování malého selektivního vzorku (ne podchytit průměrné rozložení jevu v rámci reprezentativního vzorku), může být využita také v rámci pilotního výzkumu pro upřesnění směrů dalšího výzkumu.

komplexní smysl pro zjišťování tlaku (angl. tactition), bolesti (angl. nociception) a tepla (angl. thermoception) mezi povrchem těla a vnějším prostředím. Různé druhy receptorů hmatu jsou na povrchu lidského těla rozmístěny výrazně nerovnoměrně, což ve spojení s dalšími smysly vede k vytváření deformovaného obrazu těla. Viz též senzorická deprivace.

filosofický směr chápající svět v jeho celostnosti a interpretující celek jako něco vyššího (systém), než je pouhý souhrn jeho částí, které mohou mít jinou povahu než daný celek. Vznik myšlení je vysvětlován holisticky – myšlení vzniká tehdy, pokud struktura nervového systému dosáhne určité minimální úrovně složitosti. Viz též dualismus, gestalt psychologie, fenomenalismus, funkcionalismus, hierarchie, redukcionismus, synergie, teorie systémů.

též homeostáze; udržování relativně stálých podmínek uvnitř organismu (udržování konstantní tělesné teploty, složení cytoplasmy aj.) při kolísání podmínek vnějších (teplota, vlhkost vzduchu aj.). Homeostatická rovnováha je jednou z adaptačních strategií spočívající ve schopnosti biologických systémů odolávat změnám prostředí a setrvávat v dynamické interní a externí rovnováze. Zpravidla je podpořena existencí zpětné vazby a autoregulačních mechanismů a je založena na kontinuální interakci na signály z externích i interních senzorů. Viz též adaptace, biologická zpětná vazba, dynamická teorie systémů.

viz homeostatická rovnováha