lidská potřeba vnést řád do světa pomocí kognitivních procesů (HYPERDICTIONARY 2003). Jedním z jeho projevů je ortogonalizace.

psychologický směr, který vysvětluje poznávání jako proces skládání jednotlivých informací a znalostí o reálném světě do vnitřně konzistentního systému struktur a představ o světě. Tento proces je možný provést mnoha alternativními způsoby, které jsou výrazně ovlivněny kulturou, interpretačními schématy a strategiemi organizovanosti. Významné pro poznávání je využívání podobností a odlišností. Viz též disonantní kognice, konsonantní kognice, koherence, teorie kognitivní disonance.

souhrn různých dílčích teorií, hypotéz a výzkumných programů, které se zabývají vztahem mezi řečí a kognitivními schopnostmi. Viz též determinace řečí, jazyk, lingvistika, relativita řeči, Sapir-Whorfova hypotéza.

vnitřní (mentální) reprezentace vnější reality v mozku člověka (nebo zvířat), v tradičním pojetí především z hlediska prostorových vztahů mezi objekty – např. představa o Evropě, o vlasti, o rodném městě, o bezprostředním okolí svého domu. Kognitivní mapě předchází zformování percepční mapy. Kognitivní mapa může mít percepčně determinované součásti. Ovlivňuje rozhodování, chování a znalostní strukturu. Kognitivní mapa není přesným odrazem reality, uplatňují se v ní různá zkreslení vzdáleností, úhlů, nezahrnuje celou navštívenou oblast („bílá místa“), mohou v ní být preferována a zdůrazněna některá místa a trasy atd. Proces vytváření a využívání kognitivních map (získávání, kódování, ukládání, vyhledání, dekódování) je označován jako kognitivní mapování. V cestovním ruchu může být vhodné ovlivňování tvorby kognitivních map využito v rámci destinačního managementu. Často dochází k záměně s pojmem mentální mapy, které jsou používány jako obecnější označení pro percepční mapy i kognitivní mapy (podle PÁSKOVÁ – ZELENKA 2002).

též mentální mapování; 1. obecné označení pro metody zkoumání (měření) mentální reprezentace, někdy je tak zúženě označováno převádění prostorové mentální mapy (kognitivní mapy) do grafické reprezentace (např. s využitím náčrtků). Cílem je popsat mentální mapy, do nichž si subjekt ukládá vjemy (viz percepční mapa), emoce, znalosti a informace. Zakladatelem přístupu byl TOLMAN (1959). Mezi metody kognitivního mapování patří strukturované mentální mapování a nestrukturované mentální mapování. Viz též kognice, zpracování informací; 2. proces vytváření kognitivních map

vytváření počítačových modelů toho, jak lidé vykonávají zadání a řeší problémy, vycházející z psychologických principů a výzkumů. V praxi může být kognitivní modelování využito např. pro předpověď druhu a počtu chyb, které udělají lidé při řešení úkolu, a času, který na něj spotřebují. Dvěma základními přístupy jsou konekcionistické kognitivní modelování (angl. connectionist cognitive modelling) a symbolické kognitivní modelování (angl. symbolic cognitive modelling). Srovnej mentální model. Viz též CRUM, CRUMBS, distributivní reprezentace, fuzzy kognitivní mapy, GOMS, kognitivní funkce, konekcionismus, mentální reprezentace, metakognice, modelování, neuronová síť, reprezentace, simulace, teorie myšlení, teorie poznání.

věda kombinující přístupy neurovědy a kognitivní vědy, studuje biologickou podstatu kognitivních procesů. Viz též neuropsychologie.

změna směřování v oblasti kognitivního výzkumu od behaviorismu ke kognitivní vědě a kognitivní psychologii. Viz též kognitivně-interakcionistická expanze, konekcionismus, new look.

souhrn všeho, co bylo procítěno, poznáno, naučeno (HYPERDICTIONARY 2003). Viz též mentální reprezentace, ortogonalizace.

viz kognitivní proces

míra, v níž mohou být kognitivní procesy vědomě ovlivňovány (pojem zavedl Z. Pylyshin). Krajními mezemi je kognitivní nepenetrabilita (angl. cognitive impenetrability), kdy kognitivní proces nemůže být vědomě ovlivňován cíli, přáními či záměry, a situace, kdy kognitivní proces může kompletně vědomě ovlivňován (proces je kognitivně penetrabilní, angl. cognitive penetrable). Podle DUNLOP 1993 je typickým příkladem kognitivní nepenetrability signál, přicházející ze sítnice oka do mozku, naopak interpretace tohoto signálu je (zčásti) kognitivní penetrabilní. Viz též kontinuum vědomí – nevědomí, nevědomí, podvědomí, subkognice, vědomí.

psychologická analýza toho, jak lidé zpracovávají, ukládají a vybavují si informace a znalosti a jak jsou tyto informace a znalosti využívány při rozhodování a řešení problémů. Viz též kódování, mentální reprezentace, metakognice, zpracování informací.

též kognitivní operace, mentální operace; proces získávání, zpracování, ukládání, využívání a transformace informací a znalostí člověkem, jehož součástí je vytvořené percepční prostředí a behaviorální prostředí, paměť, symbolizace, myšlení, řeč, pozornost, uvědomování si kvality, kvantity a struktury fyzického světa, obklopujícího jedince a jeho vnitřního světa atd. Je ovlivněn individuální percepcí, předchozí zkušeností (kulturní a sociální vlivy, vlivy životního prostředí atd.), strukturou vyšší nervové soustavy. Srovnej význam pojmů kognice, mentální jevy. Viz též kategorizace, kognitivní mapování.

1. přístup, který se zaměřuje především na popis a výklad kognitivních procesů v psychice (rozhodování, řešení problémů, paměť, percepce, očekávání apod.); 2. přístup, který zdůrazňuje vliv myšlení, znalostí, zkušeností a přesvědčení na chování jedince (volně podle HARTL – HARTLOVÁ 2000)

součást psychologie, která podrobně studuje celý proces mezi podnětem, jeho zpracováním a případně i uložením v mozku a odpovědí. Součástí studia jsou proto mimo jiné pozornost, percepce, učení, paměť, řešení problémů, reprezentace znalostí, logické myšlení, kreativita (běžně uváděné vymezení kognitivní psychologie). Významnými představiteli kognitivní psychologie byli HAYES (1978), PAIVIO (1986), KOSSLYN (1991). Metodami studia jsou mimo jiné aplikace matematiky a modelování na experimenty s výzkumem chování. Někdy je zúženě vnímána jako přístup ke studiu mentálních jevů na základě modelů zpracování informací, obvykle v analogii s počítačem (DUNLOP 1993). Přesněji lze kognitivní psychologii vymezit tak, že základním přístupem kognitivní psychologie ke studiu výše uvedených oblastí je způsob přijímání dat a informací, jejich zpracování, ukládání, vybavování, reprezentace atd. Kognitivní psychologie zpravidla pracuje na vyšších úrovních abstrakce nad úrovní biologickou. Opačným krajním přístupem ke kognitivní psychologii je v psychologii behaviorismus. Viz též experimentální estetika, kognitivní funkce, kognitivní modelování, kognitivní věda, počitek, teorie poznání, vjem, zapomínání, zpracování informací.

viz mentální reprezentace

stav, spojený s individuálními kognitivními procesy

způsob, jak jedinec využívá své předchozí znalosti, zkušenosti, dovednosti a přístupy v procesu učení (HARTL – HARTLOVÁ 2000). Srovnej kognitivní styl, kognitivní struktura.

obecný myšlenkový rámec jedince, který může mít přímý vliv na prožívání fenomenálního prostředí. Blízkým pojmem je kognitivní styl. Srovnej kognitivní strategie.

ucelený způsob, kterým osobnost myslí, vnímá, prožívá, pamatuje si, řeší problémy. Jsou uvažovány také dílčí kognitivní styly – např. pro provádění matematických výpočtů. Kognitivní styl je výrazně individuální a je determinován předchozí zkušeností, učením, osobními dispozicemi atd. Srovnej kognitivní strategie, kognitivní struktura. Viz též environmentální psychologie, IQ, kognitivní psychologie, psychologický profil.