1. souhrn/konstrukt/mapa vzájemně propojených znalostí, přání a postupů rozhodování o sobě, fyzickém a sociálním prostředí a kognitivních systémech druhých osob. Každé individuum má zpravidla několik oddělených kognitivních systémů. Srovnej kognitivní styl, kognitivní struktura. Viz též negentropie; 2. obecné označení pro biologický systém, který zpracovává informace

1. obecně: ucelená tvrzení, týkající se mentálních reprezentací a procesů, které se nad nimi/v rámci nich odehrávají. Viz též CRUM, CRUMBS, kognitivní věda, reprezentace; 2. názor v sociologii o tom, že poznávací procesy v sociální komunikaci mají rozhodující význam pro vznik a setrvání sociální struktury

forma terapie zavedená a rozvinutá A. Beckem. Vychází z předpokladu, že někteří lidé mají o sobě negativní, neadaptivní iracionální představy, resp. že lidé tyto představy a zkušenosti nevhodně třídí, interpretují a prožívají, a že tyto představy a jejich interpretace jim mohou způsobovat různé problémy. Podstatou terapie je takové působení, aby tyto představy a způsob jejich interpretace byly nahrazeny pozitivnějšími a více adaptivními. Jedou z metod kognitivní terapie je využití virtuální reality. Srovnej behaviorální terapie. Viz též kognitivní deformace, teorie kognitivní deformace.

způsob učení, zaměřený na principy, přístupy, znalosti, způsoby řešení problémů, pojmy. Viz též kognitivní strategie, metakognice, psychologie učení, teorie poznání, učení kognitivní flexibility.

též kognitivní vědy; věda, která se zabývá studiem inteligence a inteligentních systémů (živých i umělých), se zvláštním zřetelem na „inteligentní“ chování jako výpočetní proces (podle SIMON – KAPLAN 1989). Využívá přitom poznatků mnoha vědních disciplín, především informatiky, kognitivní psychologie, filosofie (zejména filosofie myšlení), lingvistiky, neurovědy, neurobiologie, neurofarmakologie, neurofyziologie, neuropsychologie, neurotechnologie, biochemie, biofyziky, medicíny, umělé inteligence, antropologie. Hlavními tématy zkoumání kognitivní vědy jsou řeč, učení, reprezentace znalostí, percepce a myšlení. Viz též CRUM, CRUMBS, fyzikalismus, komputacionalismus, konekcionismus, lidský mozek, mentální reprezentace, symbolická reprezentace, Turingův test.

viz kognitivní věda

1. obecně: ontogenetický vývoj myšlení, jeho jednotlivých kognitivních funkcí a kognitivních procesů; 2. v souvislosti s lidskou ontogenezí je tak zúženě označován rozvoj dětských schopností poznávání okolního světa (kdy je kognitivní vývoj nejdynamičtější). Původní představa (někdy označována jako teorie kognitivního vývoje, angl. cognitive developmental theory) relativně ostře ohraničených etap kognitivního vývoje dětí J. Piageta z roku 1969 (senzomotorická – angl. sensori-motor, pre-operační – angl. preoperational, konkrétně-operační – angl. concrete operational a formálně-operační – angl. formal operational) je nahrazena představou o výrazně individuálním rozvoji schopností jednotlivých dětí ve vztahu k percepcím, zvládání jazyka, rozhodování atd. Sledování kognitivního vývoje je významné pro kognitivní vědu ve vztahu k objasňování mechanismu a souvislostí rozvoje jednotlivých kognitivních funkcí a kognitivních procesů. Viz též adaptace, formálně operační myšlení, konkrétní operace, předoperační stadium, senzomotorické stadium, vývojová psychologie.

1. kognitivní věda: stav vzájemného souladu, konzistentnosti, mezi několika částmi, prvky, běžně posuzováno z hledisek logiky, estetiky nebo uspořádání. Srovnej kognitivní disonance. Viz též faktor koherence, kognitivní konstruktivismus, konsonantní kognice, kognitivní disonance; 2. fyzika: stav, v němž je systém charakterizován prostorovou a/nebo časovou stálostí svých určitých vlastností (např. koherentní záření laseru).

znalosti, dovednosti, zážitky, zvyky a tradice určité společně pravidelně komunikující a nepřerušenou historií spojené skupiny lidí, spontánně předávané různou formou (pověsti a báje, vzorce chování, výchova, umění, morálka atd.) následujícím generací. Je předpokladem kulturní identity (PÁSKOVÁ – ZELENKA 2002). Blízkým termínem je mem. Viz též distribuovaná kognice, kolektivní vědomí, krátkodobá paměť, okamžitá paměť, paleopsychologie, turistická iritace.

soubor představ, tužeb, cílů, myšlenek atd., které vznikají kolektivně a přesahují individuální vědomí. Viz též distribuovaná kognice, kolektivní paměť, mem.

viz Čínská komnata

vlastnost systému, kdy každé pravdivé tvrzení vyjádřitelné v tomto systému je ověřitelné pravidly v tomto systému (DUNLOP 1993).

viz výpočetní komplexnost

názor, že všechny funkce myšlení mohou být popsány a vysvětleny formálními a funkčními vlastnostmi výpočetního systému. Viz též CRUM, CRUMBS, funkcionalismus, fyzikalismus, kognitivní věda, mentální reprezentace, reprezentace, Turingův test, umělá inteligence.

způsob výpočtu, založený na paralelním zpracování informací pomocí různě propojených jednoduchých výpočetních jednotek. Jednou z možných realizací jsou umělé neuronové sítě, s nimiž bývá konekcionismus zjednodušeně zaměňován, ačkoli konekcionismus je širší pojetí. Také informace/znalost jsou v konekcionistickém systému uloženy distribuovaně, jako určitá aktivace částí sítě. Při vysvětlování principů lidského myšlení je konekcionismus základní alternativou pro symbolické reprezentace a na symbolech založeném modelování lidského myšlení, především pro vysvětlování jednodušších nervových procesů a jednodušších funkcí myšlení. Srovnej funkcionalismus, sémantické sítě. Viz též architektura, fuzzy kognitivní mapy, distributivní reprezentace, interaktivní aktivace, kognitivní psychologie, konekcionistické modely, materialismus, neuron, plasticita mozku, nová umělá inteligence, plasticita nervového systému, subsymbolický přístup, symbolická architektura, teorie systémů, umělá inteligence, zpracování informací.

viz kognitivní modelování

modely založené na velkém počtu různě vzájemně propojených jednotek a výpočtu obrazců aktivace části těchto jednotek. Jedním z modelů jsou neuronové sítě. Učení sítě spočívá ve změnách propojení mezi jednotkami – jeho existence, síly, charakteru. Viz též fuzzy kognitivní mapy, zpětné šíření.

kognitivní mapa, která vzniká konkrétní interakcí individua s konkrétním prostředím/prostranstvím/částí reálného světa. Srovnej obecná kognitivní mapa. Viz též percepční mapa.

stadium kognitivního vývoje dětí (podle Piageta) obvykle ve věku mezi sedmi až dvanácti lety, během něhož se děti zdokonalují v duševních operacích s vnitřními reprezentacemi konkrétních objektů a získávají představu o vlastních možnostech a omezeních (doplněno podle STERNBERG 2002). Viz též adaptace, formálně operační myšlení, kognitivní vývoj, kritické období, předoperační stadium, senzomotorické stadium, vývojová psychologie.

proces integrování nových informací do existující struktury informací, uložených v dlouhodobé paměti (podle STERNBERG 2002). Srovnej asimilace. Viz též konsonantní kognice.