oslabení nebo absence jedné nebo více kognitivních funkcí, spojená s nemocí nebo fyzickým poškozením konkrétních oblastí mozku. Rozsah neurokognitivního deficitu se zjišťuje neuropsychologickými testy (angl. neuropsychological tests) a je důležitým vodítkem hledání vztahu mezi kognitivní funkcí a příslušnou oblastí (oblastmi) mozku, což vede k důkazům pro myšlenku lokalizace. Viz též afázie, amygdala, Brockova oblast, hierarchie, hipokampus, hypotalamus, léze, lidský mozek, specializace hemisfér, thalamus, Wernickova oblast.

jedno z kritérií, které bývá posuzováno ve vztahu k dané metodě mentální reprezentace - mentální reprezentace musí odpovídat poznatkům neurovědy. Viz též CRUM, CRUMBS, psychologická přijatelnost, praktická použitelnost, reprezentační mohutnost, výpočetní mohutnost.

specializovaná buňka nervové soustavy, která přenáší, zpracovává a uchovává informace. Myšlení je vysvětlováno interakcí mezi neurony, propojenými excitačními a inhibičními spojeními prostřednictvím synapsí. Tělo neuronu je pro přenášení vzruchů vybaveno výběžky - axony a dendrity. Vzruch je mezi neurony přenášen elektricky a také prostřednictvím neurotransmiterů. Při vytváření mentálních reprezentací je trendem zapracovávat základní vlastnosti neuronů do konekcionistických modelů a vytvářet tak mentální reprezentace, jejichž struktura a funkce je blízká struktuře a funkcím jejich biologických vzorů. Viz též excitace, inhibice, konekcionismus, konekcionistické modely, lidský mozek, neurogeneze, neuronová síť, neurověda, plasticita mozku.

viz neuronová síť

přesněji umělá neuronová síť, někdy též neuronální síť; 1. (přesněji umělá neuronová síť; angl. neural network, artificial neural network, ANN, neural net) – počítačový model sestávající z jednoduchých jednotek (zhruba odpovídajících jednotlivým neuronům) a excitačních a inhibičních propojení. Model je blízký procesům, které probíhají v mozku, a je jednou z realizací konekcionistického přístupu. Viz též distributivní reprezentace, dynamické modelování, fuzzy kognitivní mapy, konekcionismus, konekcionistické modely, lidský mozek, modelování, neuron, neuropsychologie, plasticita mozku, pravidlo učení; 2. součást lidského mozku, vznikající složitým propojením neuronů prostřednictvím synapsí. Podle jedné z představ lze na činnost lidského mozku pohlížet tak, že v něm určité funkce vykonávají relativně nezávislé specializované neuronové sítě (viz diskuse role hierarchie v myšlení).

viz plasticita nervového systému

specifická součást psychologie zaměřená na to, jak struktura a funkce mozku ovlivňují psychické procesy. Poznatky shromažďuje pomocí experimentální neuropsychologie (angl. experimental neuropsychology), kognitivní neuropsychologie (angl. cognitive neuropsychology), klinické neuropsychologie (angl. clinical neuropsychology), funkčního zobrazování mozku (angl. functional neuroimaging) a aplikací neuronových sítí. Mezi její metody a nástroje patří např. neuropsychologické testy (angl. neuropsychological tests) a časoprostorové měření fyziologických, biochemických a elektromagnetických statických i dynamických vlastností mozku (např. metodami funkční nukleární magnetické rezonance, jednofotonové emisní tomografie, pozitronové emisní tomografie, magnetoencefalografie, magnetické rezonanční spektroskopie, CAT - Computed Axial Tomography). Viz též elektroencefalografie, evokované potenciály, filosofie myšlení, funkční magnetická rezonance, funkční zobrazování mozku, kognitivní neurověda, kognitivní psychologie, kognitivní věda, neurokognice, neurokognitivní, neuron, počítačová tomografie, psychologie myšlení.

vědecký obor, využívající dostupných poznatků ke zvyšování výkonnosti lidského mozku při učení, ovládání emocí, pocitů, chování, tělesných funkcí. Viz též biologická zpětná vazba.

též nervový přenašeč; chemická látka, která přenáší excitaci z jednoho neuronu na jiný neuron, případně může mít i inhibiční účinek. Mezi neurotransmitery patří např. acetylcholin, adrenalin, noradrenalin, epinephrine, norepinephrine, dopamine. Viz též aktivace, axon, dendrit, inhibice, myelin, neurit, synapse.

kognitivní viz kognitivní neurověda

výpočetní viz výpočetní neurověda

věda studující nervovou soustavu z mnoha hledisek, zabývá se její strukturou, vývojem, funkcí, poruchami, chemií a farmakologií. Jejími součástmi jsou biopsychologie, neuroanatomie, neurochemie, vývojová neurobiologie, neuroendokrinologie, neurofarmakologie, neuroetologie, neurofyziologie, neuropsychologie, neurobiologie. Výsledky neurovědy jsou zásadním podkladem pro konstrukci modelů lidského myšlení. Viz též eliminativní materialismus, funkční zobrazování mozku, kognitivní neurověda, mentální reprezentace, neurokognice.

myšlenky, obavy, touhy, kulturně a sociálně potlačené pudové impulsy, které si člověk neuvědomuje, ale přesto do určité míry ovlivňují jeho myšlení, prožívání a chování. Nejsou přístupné introspekci, mohou být příčinou duševních problémů a poruch (S. Freud). Pomocí některých technik (např. psychoanalýza) mohou být některé části nevědomí (ne však všechny) přesunuty do vědomí. Viz též kontinuum nevědomí-vědomí, podvědomí, práh vědomí, předvědomí, vědomí.

myšlenkové hnutí směřující ke kognitivní vědě, které předcházelo kognitivnímu obratu. Viz též kognitivně-interakcionistická expanze.

umělá inteligence, jejímž základem nejsou symbolické přístupy, ale mimo jiné konekcionismus (včetně neuronových sítí), fuzzy logika, dynamická teorie systémů, evoluční algoritmy, genetické algoritmy.