viz nervová soustava

viz dlouhodobá paměť

viz kognitivní perspektiva

představa, že při vidění zůstávají po zlomek sekundy zachovány jednotlivé oddělené obrazy reality. Představa vychází z experimentů s percepcí přerušovaných obrazů, kdy do jisté frekvence jsou vnímány oddělené obrazy a poté již plynulý pohyb (což je podstatou technické realizace filmu, televize aj.). Na druhou stranu je známo, že v lidském mozku fungují odděleně procesy vnímání pohybu, struktur a detailů a není znám žádný mechanismus vzorkování. Viz též fí jev, smyslový klam, vizuální iluze, zraková paměť.

viz pozitronová emisní tomografie

ekologická psychologie: využívání známých míst (domov, škola, obchody, domy kamarádů) dětmi jako opory pro zvládnutí většího prostoru. Viz též kostra.

zjednodušená forma jazyka vznikající v místech, kde se mísí několik kulturních skupin. Zpravidla jeden z jazyků se stává dominantní (označení např. „pidgin English“), vznikají gramatická pravidla. Vznik pidgin bývá uváděn jako důkaz existence „přirozených“ gramatických pravidel. Viz též kulturní antropologie, genetický determinismus, lidová biologie, lidová psychologie, lidová sociologie, řeč, sémantika, syntaxe.

vlastnost lidské kognice, na jejímž základě se lidé zdají neomezeně schopní modifikovat své kognitivní procesy a produkty a zvyšovat svou efektivitu při vykonávání úkolů (STERNBERG 2002). Viz též plasticita mozku, plasticita nervového systému.

schopnost mozku měnit svou strukturu pod vlivem opakovaných podnětů a zkušenosti, je základní podmínkou činnosti mozku. Nejvyšší plasticita je v mládí, kdy dokonce podmiňuje např. rozvoj mnoha percepcí, je ale zachována i do stáří a její míra souvisí s mírou využívání mozku. Projevuje se v širokém časovém rozpětí od milisekund až po roky. Podle (KULIŠŤÁK 2003) se rozlišuje evoluční plasticita (změny během ontogeneze), reaktivní plasticita (změny jako odezvy na krátkodobou stimulaci), adaptační plasticita (změny jako odpověď na opakovanou nebo dlouhodobou stimulaci), reparační plasticita (při strukturální a funkční obnově/náhradě poškozené nervové tkáně, viz také neurogeneze), ekologická plasticita (vliv prostředí). Plasticita mozku je potvrzována funkčním zobrazování mozku a může být simulována např. v neuronových sítích. Viz též dlouhodobá paměť, kognitivní flexibilita, lidský mozek, neurální Darwinismus, paměťové kódování, paměťové stopy, plasticita nervového systému, podmiňování, senzorická deprivace, specifičnost kódování, synapse, učení kognitivní flexibility, zpětná vazba.

též neuroplasticita; schopnost nervového systému přizpůsobit se fyziologicky i funkčně vnějším podnětům. Její nejdynamičtější částí je plasticita mozku. Viz též kognitivní flexibilita, neurální Darwinismus, neurobiologický proces, paměťové stopy, synapse, učení kognitivní flexibility, zpětná vazba.

citové zabarvení vnímané reality, vztahující se k současnosti, minulosti nebo budoucnosti. Mnoho psychologických obsahů a procesů má citové zabarvení – tím se lidské myšlení (a pravděpodobně i myšlení dalších živočichů) výrazně liší od dosavadních implementací umělé inteligence. Srovnej emoce, srovnej pojetí CRUM a CRUMBS.

též CT, výpočetní tomografie; metoda třírozměrného zobrazení vnitřních struktur těla, nejčastěji zmiňovaná v souvislosti se zjišťováním struktury mozku ve formě různě silných řezů mozkovou tkání. Podstatou metody je počítačové vyhodnocení obrazu vytvářeného průchodem rentgenového záření tělem/mozkem (což lze považovat za nevýhodu metody – potenciálně negativní vliv na zkoumanou osobu), přičemž zdroj záření se pohybuje okolo těla/mozku. Pro funkční zobrazení se může využít současné aplikace vhodného prvku (často xenonu) – pak jde o metodu dynamického CT (viz počítačová tomografie). Viz též elektroencefalografie, evokované potenciály, funkční magnetická rezonance, funkční nukleární magnetická rezonance, funkční zobrazování mozku, jednofotonová emisní tomografie, magnetická rezonanční spektroskopie, magnetoencefalografie, mapování, neurobiologie, neurobiologický proces, neurofyziologie, neurokognitivní, neuropsychologie, pozitronová emisní tomografie.

psychofyziologický proces, v němž je vstup ze senzorů přijat a sestaven, základní součást percepce. Počitek je spojen s periferní nervovou soustavou a předpokládá se malá míra jeho interpretace. Viz též asociace, kognice, mimosmyslové vnímání, modální percepce, podprahové vnímání, přímá percepce, vjem, zpracování „shora dolů“, zpracování „zdola nahoru“, zpracování informací.

osvojená nebo naučená odezva na určitý podnět. Viz též habitace, podmíněný reflex, podmiňování.

jedna z adaptačních reakcí organismu: pokud se opakovaně vyskytuje nepodmíněný podnět (v „klasických“ experimentech potrava – Pavlov) současně s původně neutrálním podnětem (zvuk, světlo), vytvoří se na původně neutrální podnět stejná reakce (přesněji obdobná – může se lišit intenzitou projevu), jako na podnět nepodmíněný. Srovnej habituace, podnětová generalizace. Viz též nepodmíněný reflex, podmíněná odezva, podmiňování, senzibilizace.

též podnět; původně neutrální stimul, který vyvolává podmíněnou reakci svým propojením na nepodmíněný stimul. Viz též nepodmíněný reflex, podmíněná odezva, podmíněný reflex.

1. spojování neutrálního podnětu s podnětem, který vyvolává reakci (viz podmíněný reflex). Srovnej podnětová generalizace, senzibilizace; 2. proces vytváření spojů mezi neurony v procesu učení. Viz též habituace, neuronová síť, plasticita mozku, podmíněná odezva.

viz distální podnět

viz klíčový podnět

viz podprahový podnět