představa, že člověk se narodí se zcela čistým, nepopsaným mozkem („nepopsaná deska“) a jeho myšlení a osobnost vzniká na základě percepce, výchovy, vzdělávání, zkušeností atd. Ukazuje se však, že vývoj člověka je vedle genetické determinace determinován také nitroděložním vývojem, a tak již v okamžiku narození nelze hovořit o „nepopsané desce“. Viz též archetyp, atavismus, biologický determinismus, biologický naturalismus, environmentalismus, genetický determinismus, instinkt, lidová psychologie, lidová sociologie.

viz thalamus

též fluidní inteligence; inteligence, spočívající v manipulaci s abstraktními symboly, v rychlém zpracování informací a rychlém porozumění novým vztahům. Je nejvyšší ve věku 20 let, pak zvolna klesá (STERNBERG 2002: 495, 510, 610). Podle Horna a Cattella inteligence aplikovaná na řešení nových problémů a relativně nezávislá na učení a kulturním prostředí. Srovnej krystalická inteligence .

viz parietální lalok

též spánkový lalok; dvě části mozkové kůry v oblasti levého a pravého spánku, provádějící zpracování informací a jejich uložení do paměti. U většiny lidí zajišťuje levý temporální lalok kompetence spojené s řečí. Viz též frontální lalok, laloky, lokalizace, lokalizace funkcí, okcipitální lalok, parietální lalok, specializace hemisfér.

viz CRUM

teorie, že základ lidské kognice tvoří relativně nezávislé, ale vzájemně propojené systémy kódování a symbolické reprezentace, verbální a nonverbální. Oba tyto systémy manipulují s odlišnými typy informací a znalostí (CLARK – PAIVIO 1991). Viz též hypotéza dvojího kódování, mentální reprezentace.

viz dynamická teorie systémů

hypotéza, že mentální stavy přímo korespondují (odpovídají) fyzickým stavům mozku. Viz též biologický determinismus, biologický naturalismus, fyzikalismus, problém myšlení – tělo.

hypotéza, že každý typ mentálního stavu je identický s příslušným fyzickým stavem mozku. Je jednou z variant fyzikalismu. Viz též funkcionalismus.

teorie týkající se vnímání tvarů a jejich uspořádání (především při zrakovém vyhledávání), která vysvětluje relativní snadnost vyhledávání na základě jednotlivých nápadných znaků (úkol obsahující detekci znaku) a relativní obtížnost vyhledávání na základě dvou či více sloučených rysů (úkol zahrnující dva kroky: detekci znaku a integraci znaků). Srovnej teorie podobnosti. Viz též sloučené vyhledávání, vyhledávání podle znaku, vyhledávání.

viz triarchická teorie inteligence

teorie, podle níž k zapomínání dochází proto, že se nové informace dostávají do střetu se starými a nahrazují je v krátkodobé paměti (STERNBERG 2002). Srovnej obecnější termín interference, srovnej teorie vyhasínání. Viz též proaktivní interference, retroaktivní interference.

viz modularita

názor, že depresivní stavy jsou výsledkem chybného myšlení, jakými jsou nadsazování negativního a ignorování pozitivního, což vede k depresivnímu hodnocení sebe, druhých i celého světa. Viz též behaviorální terapie, kognitivní deformace, kognitivní terapie.

teorie vysvětlující, jak se mění zkušenosti nebo hypotézy lidí o jich samých nebo jejich okolí. Zakladatelem je Festinger (FESTINGER 1957). Základním předpokladem teorie je, že motivací osob je odstranění nekonsistentní kognice. Viz též disonantní kognice, environmentální bublina konsonantní kognice.

viz kognitivní vývoj

teorie vnímání tvarů, podle níž tvary rozpoznáváme na základě srovnávání jejich znaků (rysů) se znaky, uchovanými v paměti (podle STERNBERG 2002).

postupně ověřovaná a diskutovaná hypotéza (koncepce), že na vývoj lidské společnosti mají vedle genů, přírodního výběru atd. vliv také memy, což jsou souhrny určitých myšlenek, postojů, mimiky, gestikulace, cítění, oblékání apod. (R. Dawkins). Existence memů má vysvětlit rychlost evoluce lidské společnosti, její směřování, zdánlivé paradoxy jejího vývoje atd. Memy také významně ovlivňují jednání a myšlení lidského individua. Viz též antropologie, archetyp, distribuovaná kognice, evoluční psychologie, genetický determinismus, kognitivní archeologie, kolektivní paměť, kolektivní vědomí, paleopsychologie.

teoretický přístup nahlížející na inteligenci jako na soubor jednotlivých schopností, přičemž každá z nich zastupuje jednotlivý druh inteligence, a není tedy jen pouhou složkou jednotného konstruktu inteligence (STERNBERG 2002). Nejvýznamnějším představitelem teorie je Gardner (teorie vícenásobných inteligencí). Viz též idiot savant, IQ, zázračné dítě.