(podle KOUKOLÍK 2002 též teorie duševních stavů; angl. theory of mind, někdy též mind reading) obecně jakákoli teorie, která se pokouší vysvětlit podstatu lidského myšlení. Viz též CRUM, CRUMBS, distributivní reprezentace, dualismus, funkcionalismus, funkcionální architektura, konekcionismus, LISP, logické myšlení, mentální reprezentace, modelování, Prolog, reprezentace znalostí, symbol, symbolická reprezentace, neuronová síť, umělá inteligence.

viz syntaktická teorie myšlení

viz zpracování „zdola nahoru“

teorie zabývající se vnímáním tvarů a uspořádání, podle níž je klíčovým faktorem ovlivňujícím relativní snadnost nebo obtížnost zrakového vyhledávání stupeň, ve kterém jsou si cíle a distraktory podobné. Činitele ulehčující hledání jsou stejnost (vysoká podobnost) cílů, stejnost distraktorů a rozdílnost (vysoký stupeň odlišnosti) cílů a distraktorů. Faktory znesnadňující hledání jsou pestrost (nepodobnost) cílů a distraktorů i podobnost cílových podnětů a distraktorů (STERNBERG 2002). Srovnej teorie korelace znaků.

též gnoseologie; zkoumání procesu lidského poznávání a možností poznávat pravdivě, objektivně, v blízkém vztahu k realitě. Podle DUNLOP 1993 studuje zdroje, podstatu, limity poznání a související koncepty . Je součástí filosofie, na kontinuu míry poznatelnosti stojí na okrajích marxistický materialismus (je získáván přesný odraz objektivní reality, svět je zcela poznatelný) a subjektivní idealismus až solipsismus (uzavření se do vnitřního světa, nic jiného neexistuje). Viz též alogismus, determinismus, dogmatismus, fyzikalismus, intuice, instrumentalismus, logické myšlení, ontologická relativita, relativismus skepticismus, vědecký realismus.

jedna ze dvou hlavních teorií sémantiky, jež předpokládá, že kategorie jsou tvořeny prototypy, které nejlépe reprezentují daný pojem a obsahují soubor charakteristických znaků, jež bývají typické pro většinu představitelů kategorie (STERNBERG 2002). Srovnej teorie znaků.

viz zpracování „shora dolů“

teorie zabývající se strukturou a vývojem živých i neživých systémů. Mezi základní přístupy teorie patří poznatek, že struktura a vzájemné vztahy mezi prvky systému jsou stejně důležité jako vlastnosti jednotlivých prvků, že vlastnosti systému se mění s mírou jeho složitosti (viz vysvětlování myšlení na základě kolektivní činnosti velkého množství neuronů), že prvky systému spolu vzájemně souvisí s různým stupněm linearity a nelinearity vztahů a tyto souvislosti se mohou v čase dynamicky vyvíjet (viz např. vysvětlení učení v neuronových sítích), že v čase se může měnit uspořádanost systému (viz negentropie). Viz též dynamická teorie systémů, konekcionismus, modelování, otevřený systém, simulace, synergie.

viz kvantová teorie vědomí

též teorie rozmanitých inteligencí; teorie (H. Gardner, např. v GARDNER 1999) předpokládající, že v lidském mozku se vyvinuly a spolupracují oddělené systémy pro sedm druhů inteligence. Srovnej teorie multidimenzionální inteligence. Viz též idiot savant, IQ, teorie multidimenzionální inteligence, zázračné dítě.

viz ekologická teorie vnímání

předpoklad, že k zapomínání informací dochází u lidí v důsledku postupné ztráty informací vlivem času, nikoli kvůli nahrazení starých informací novými (podle STERNBERG 2002). Srovnej teorie interference. Viz též interference, vyhasínání.

viz zpracování „zdola nahoru“

též definující teorie; jedna ze dvou hlavních teorií sémantiky, podle níž lze pochopit význam pojmu jeho rozložením na soubor definujících znaků (rysů; STERNBERG 2002). Srovnej teorie prototypů.

viz definující teorie

viz kognitivní teorie

viz kvantová teorie vědomí

viz lidová psychologie

viz dynamická teorie systémů

viz behaviorální terapie