percepce založená především na předchozí zkušenosti a znalostech (specificky na dedukci) a v minimální míře na zpracování informací z receptorů, na rozdíl od modální percepce. Srovnej s nepřímou percepcí. Viz též přímá percepce, smysl, zpracování informací, zpracování „shora dolů“, zpracování „zdola nahoru“.

viz konstruktivní percepce

též inteligentní percepce; jeden ze dvou klíčových pohledů na vnímání; předpokládá, že jedinec konstruuje vnímaný podnět s využitím senzorických informací, jež tvoří základ struktury, zároveň však bere v úvahu i své dosavadní znalosti a myšlenkové procesy (STERNBERG 2002). Blízkým termínem (synonymem) je nepřímá percepce. Srovnej přímá percepce.

percepce založená především na zpracování informací z receptorů a v minimální míře na předchozí zkušenosti a znalostech (specificky na dedukci), na rozdíl od amodální percepce. Viz též nepřímá percepce, přímá percepce.

přístup k percepci předpokládající, že výsledek percepce se liší od vstupních informací z receptorů, neboť percepce je aktivní proces a její výsledek je závislý na předchozích znalostech. Srovnej přímá percepce, amodální percepce. Viz též dotyková iluze, empirická znalost, modální percepce, percepční prostředí, smyslový klam, vizuální iluze, vjem, zpracování „shora dolů“, zpracování „zdola nahoru“, zpracování informací.

při níž jsou čichové vjemy doprovázeny vjemy barevnými. Viz též amygdala, čich, smyslový klam.

též vnímání; proces přijímání a vnímání vnějších i vnitřních podnětů smyslovými orgány a receptory a jejich výběr, organizace a interpretace, proces získávání vjemů. Jinak (úžeji) vymezeno: proces, v němž člověk porozumí informacím, přijímaným jeho senzory. Podle STERNBERG (2002) „soubor psychických procesů, na jejichž základě v mozku rozpoznáváme, třídíme, spojujeme a přisuzujeme význam počitkům, získaným od podnětů z prostředí“. Je výrazně ovlivněn kvalitou smyslových orgánů a primárním zpracováním jejich výstupů nervovou soustavou, včetně předchozí zkušenosti. Může dojít i k vytvoření iluze. Viz též binokulární disparita, efekt rybího oka, feromon, fí jev, kognitivní psychologie, mimosmyslové vnímání, monokulární vodítka prostorové hloubky, nepřímá percepce, paralaxa pohybu, počitek, percepce hloubky, percepční činnost, percepční diversita, percepční dovednost, percepční konstanta, percepční mapa, percepční potenciál, percepční prostředí, percepční diverzita, podprahové vnímání, práh vnímání, přímá percepce, senzibilizace, smysl, senzorický potenciál, smyslový klam, stereopse, vizuální iluze, vizuální percepce prostoru, vjem, zraková paměť, zrakově-prostorová dovednost, zrakově-prostorová inteligence.

schopnost člověka vnímat vzdálenost objektů a tím i jejich hloubku. Přestože na sítnici oka vzniká dvourozměrný obraz, je především díky vzdálenosti očí a interpretaci těchto obrazů ve vizuálním systému transformován obraz na trojrozměrný (viz binokulární disparita). Vedle binokulární disparity se však na něm podílí také vyhodnocení vzájemné velikosti objektů, perspektivy, vzájemného překrývání objektů, rychlosti pohybu objektů (viz paralaxa pohybu), zřetelnosti objektů atd., jde tedy o vysoce komplexní vyhodnocení. Viz též fí jev, efekt rybího oka, monokulární vodítka prostorové hloubky, percepční dovednost, percepční konstanta, smyslový klam, stereopse, topografická paměť, vizuální iluze, vizuální percepce prostoru, zraková paměť, zrakově-prostorová dovednost, zrakově-prostorová inteligence.

viz vizuální percepce prostoru

viz amodální percepce

viz inteligentní percepce

viz konstruktivní percepce

viz modální percepce

viz nepřímá percepce

viz přímá percepce

přístup k interpretaci procesu percepce (někdy zužováno na vidění), jehož základem je předpoklad, že podněty ze senzorů jsou v přímé korelaci s vlastnostmi okolního světa, bez nutnosti ovlivnění předchozími znalostmi světa nebo odvozování. Jinak řečeno (STERNBERG 2002): soubor informací ve smyslových receptorech představuje vše, co je zapotřebí pro vnímání, tj. předchozí znalosti či myšlenkové procesy nejsou pro vnímání nutné. Srovnej nepřímá percepce, modální percepce. Viz též amodální percepce, empirická znalost, počitek, smysl, zpracování „shora dolů“, zpracování „zdola nahoru“.

vnímání sebe sama. Sebepercepce je ovlivněna vlastnostmi smyslových orgánů a také významem, který člověk přikládá různým částem těla. Dochází ke zkreslování, které je někdy objektivně determinováno – např. vnímání vlastního hlasu je ovlivňováno morfologií hlavy a přenášením akustických kmitů do sluchového ústrojí nejen vzduchem. Viz též autoanalýza, ideální Já, introspekce, minimální Já, narativní Já, okamžité Já, obraz těla, sebeobraz. sebepojetí.

viz subcepce

jedna z kognitivních funkcí, která zajišťuje příjem a zpracování vizuálních informací o okolním světě. Součástí je rozpoznávání objektů v prostoru a vytváření vztahů mezi nimi. Viz též binokulární disparita, kognitivní mapa, monokulární vodítka prostorové hloubky, percepční mapa, orientace, percepční dovednost, prostorové učení, prostorová lokalizace, topografická paměť, zraková paměť, zrakově-prostorová inteligence.