aktuální číslo archiv o telegrafu hledání

Velikonoční výlet na jižní Moravu

Všechno začalo v sobotu ráno. Autobus pokojně čekal na parkovišti u Palachových kolejí…studenti se pomalu scházeli.

Když přišli i Španělé, mysleli jsme, že máme vyhráno. Autobus však pokojně čekal další hodinu, když dorazili i ti poslední (v Portugalsku a Řecku se prostě nespěchá :-) ).

Naše první zastavení bylo na zorbingové dráze u Brna. Tento zážitek čekal na našeho obětavého španělského kamaráda. Když jsme mu tuto radostnou novinu v autobuse oznámili, vymizel mu úsměv z tváře a to se jen tak nestává! Sebral však odvahu, nechal se upoutat do vnitřku koule a spustil se z kopce. Když vylezl, úsměv měl zpátky a nevymizel po dobu celého výletu.

Ve strážnici jsme navštívili středověký mlýn, nic se nevyrovná výkladu v jazyce „Moravského Slovácka“. My moravsky mluvící :-) jsme se mohli popukat smíchy, cizinci se (i přes skvělý Liduščin překlad) tvářili trošku nechápavě. Když se začalo smrákat, vydali jsme se do bezpečí chatek na úplném okraji Strážnice. Večer nás čekal pravý český…tedy spíše moravský táborák. Konstatovali jsme, že je radost pozorovat, jak je každý národ zvyklý na něco jiného. Pekly se brambory, opékaly buřty nebo párky. Někteří grilovali zeleninku a párečky a vkládali je do čerstvých bagetek. A protože nás hravý duch neopouští ani v noci, hráli jsme si na mumie a obmotávali se toaletním papírem. Naštěstí žádná mumie v žáru táboráku nepřišla k úhoně.

V neděli jsme se po dobré snídani vydali do lednického areálu. Počasí nám přálo a sluníčko rozjasnilo nejen jarní nebe, ale také naší náladu. Navštívili jsme překrásný skleník se všemi exotickými i méně exotickými rostlinami a květinami. Procházeli jsme se, těšili jsme se z radostné probouzející se přírody. Pozorovali jsme kvetoucí stromy, vyslechli žabí koncert. Naše procházka skončila u Minaretu, na jehož vrcholu jsme si vychutnávali krásný výhled. Když jsme potěšili duši, utíkali jsme dolů pro zmrzlinu, abychom potěšili také naše mlsné jazýčky :-).

Večer nás čekaly Mutěnice. Byl to večer ve znamení skvělého vína a spousty legrace. Navštívili jsme zdejší muzeum vína, dostali jsme ochutnat trošku sýra a samozřejmě víno, ti odvážnější z nás ochutnali i pálenku. Cesta z muzea byla značně veselejší než cesta do něj. Abychom načerpali trošku čerstvého vzduchu, prošli jsme se po vinicích. Den se s námi rozloučil kouzelným západem slunce. Naše milá kamarádka Vendulka nás pozvala ke svému dědečkovi, abychom uviděli pravý moravský sklípek. To bylo nadšení, každý ochutnával trochu bílého vína, trochu červeného a nakonec i růžové. Všichni byli spokojení a moc vděční za takové přátelské přijetí. Cesta autobusem zpět do Strážnice byla radostná. Stala se jen jediná nehoda…neznámý pachatel rozsedl čokoládová vajíčka a umazal tak sedadlo. Druhý den byl pachatel odhalen, neboť čokoláda na zadku je nesporným důkazem :-)

Přišlo velikonoční pondělí. Autobus nabral směr „Rožnov pod Radhoštěm“. Cestou zněly nadšené hlasy oznamující cizincům, „že na ulicích jsou koledníci a mají pomlázky…“ Někdy bylo naše české nadšení větší než jejichJ Ve skanzenu Rožnov pod Radhoštěm se naši milovaní studenti rozutekli, aby se každý věnoval tomu, co ho baví. Tradiční hudba doprovázela lidové tance. Pro mlsné jazýčky byly k dostání nejrůznější pochoutky…valašské frgály, Štramberské uši, bramboráky, oříšky, slivovice, medovina. Po celém skanzenu byly rozmístěny stánky s originální keramikou, kraslicemi, uměleckými předměty. Prostě a jednoduše, pastva pro tělo i duši.

Pak jsme opět nastoupili do autobusu a ten nás pomalu přivážel zpět do Hradce Králové. Vystoupili jsme, objali jsme se, rozloučili jsme se a rozešli se za dalšími radostmi i povinnostmi.

Myslím, že nemluvím jen za sebe, když konstatuji, že to byly „NÁDHERNÉ TŘI DNY“. Vzdávám díky všem hodným kamarádům, díky nimž byly tyto okamžiky nezapomenutelné. Díky Jižní Moravě, je to skutečně „krásná zem posázená vinohradem :-)„. Díky nádherné přírodě a půvabným vesničkám. Díky dobrému jídlu a vínu. Díky životu, že dokáže být tak krásný!

Lenka Holíková