Moje cesta do Szegedi aneb neváhejte a „sbalte kufry“

Ve dnech 8. – 14. 3. 2009 jsem se zúčastnila stejně jako v předchozích letech mobility Erasmus, která je určena pro vyučující.

V letošním roce jsem s velkým očekáváním a zároveň nadšením vyrazila do Maďarska. Vybrána byla Universita v Szegedi. Očekávání byla i z toho důvodu, že tuto spolupracující instituci jsem navštívila jako první vyučující z FIM UHK. Cestu jsem se snažila naplánovat co nejvíce již před odjezdem. S plánováním mi velmi pomohl tamní koordinátor pro mobility – pan Péter Bajmócy. Jeho pomoc jsem ocenila nejen v ČR, ale i v samotném Maďarsku, protože v porovnání s jinými již mnou navštívenými zeměmi jsem se potýkala s nedostatkem informací ve srozumitelném jazyce. To mi potvrdily i naše 2 studentky (Eliška Hlinková a Alžběta Škardová), které jsou jako první studentky FIMu v Szegedi na studijní mobilitě (na letní semestr).

Samotná mobilita se vydařila dle očekávání. I přesto, že mnoho lidí v Maďarsku (více než v ČR) neumí anglický jazyk, jsem všude nalezla „spojence“ a získala potřebné info. Místní lidé (nejen ve škole) byli většinou velmi přátelští. Škola jako taková (budova) na mě působila rozporuplným dojmem. Zvenčí je sice opravená a i vevnitř se již na opravách pracuje, přesto učebny vypadají staře a často jsou bez jakékoliv techniky. Co mě velmi zaujalo byla jejich nově vystavěná knihovna a její organizace. Sice jsem neměla průkazku, ale podařilo se mi dostat dovnitř. V knihovně jsem nalezla nejen regály plné knih, ale i mnoho míst pro samostudium a také místo, kde bylo v jednom prostoru přes 100 PC, které byly studenty doslova obléhány.

Ráda bych zde zmínila i pár informací o Szegedi. Město leží zcela na jihu u hranic se Srbskem a je čtvrté největší v Maďarsku. Szeged je větší než Hradec Králové a má okolo 161 tisíc obyvatel. Její centrum však projdete pěšky bez problémů za necelý půlden.  Starých památek se v Szegedi mnoho nedochovalo, a to proto, že město bylo téměř celé zničeno při obrovské povodni řeky Tisy v roce 1879. Ve městě však můžete vidět jednu z největších katedrál v Maďarsku. I přes zákeřnou povodeň se lidem podařilo město znovu postavit a dle mého názoru se jim to podařilo. Součástí centra je mnoho krásných historických budov, zeleň, nákupní uličky a také termální lázně (Széchenyi), které jak se říká: „stojí za hřích“. Blízko centra (cca 20 minut tramvají) naleznete i místní ZOO, která je dle mého názoru sice menšího formátu, ale i přesto velmi pěkná.

Traduje se, že město je přitažlivé tím, že má nejvíce hodin slunečního svitu v Maďarsku (před 2 200 hodin ročně). Já jsem zažila ve městě jak krásné slunečné počasí, tak i mraky a déšť (často jsem si říkala, že i přesto, že je březen, tak počasí spíše odpovídá aprílu). Jedno odpoledne jsem strávila i s našimi studentkami, se kterými jsme navštívili místní muzeum salámů (PICK) a papriky, což jsou typické  místní produkty. K článku přikládám i názorné foto – jsme někde? 

Co mě také na cestě překvapilo bylo jídlo. Strava v Szegedi je pestrá a zdravá. K vaření se hodně používají čerstvé ryby, které vyloví z Tisy. Kdo by si myslel, že typickým místní jídlem je segedínský guláš, bude bohužel zklamán, protože dle místních segedínský guláš neexistuje (nikdo ho nezná, nikde se nevaří a zelí by do guláše nedali). Po četných rozhovorech jsem nabyla dojmu, že to je pouze „český“ výmysl. Nejtypičtějším szegedským jídlem je paprikáš z ryby a k tomu těstoviny obalené teplou tvarohovo-smetanovou omáčkou. Samozřejmě, že jsem ochutnala, a bylo to skvostné. Inspirovat se můžete i na přiloženém obrázku u tohoto textu.

Pokud stále váháte, zda-li do Szegedi vyrazit či ne, neváhejte a „sbalte kufry“. Cesta trvá z Pardubic vlakem s jedním přestupem v Budapešti necelých 9 hodin. V Budapešti si můžete udělat přestávku a nadýchat se i místní kultury a památek.

Jsem moc ráda, že jsem měla možnost do této země a města vycestovat a poznat jinou kulturu, jiné zvyky a studijní a živostní styl.

Libuše Svobodová
Katedra ekonomie FIM UHK