aktuální číslo archiv o telegrafu hledání

„Na Sedláčka“ bych někdy rozhodně znovu zašel, ale...

Fakulta informatiky a managementu UHK a Československá obchodní banka, regionální centrum pro soukromou a firemní klientelu Hradec Králové uspořádaly exkluzivní přednášku člena Národní ekonomické rady vlády, hlavního makroekonomického stratéga ČSOB Tomáše Sedláčka.

Tomáš Sedláček působil jako poradce prezidenta Václava Havla a v letech 2004 - 2005 jako poradce ministra financí. Přednáší filozofii a ekonomii, dějiny ekonomických teorií a aktuality na FSV UK v Praze a hostuje na dalších univerzitách. Je stipendistou Yale University.  Součástí přednášky, která se konala 14. května 2009 v posluchárně J1 pod názvem Filosofické základy ekonomie, návrat ke kořenům, bylo i představení jeho nové knihy Ekonomie dobra a zla.

Se svými postřehy z této akce se s námi podělili Mgr. Daniela Ponce, Ph.D., z Katedry informačních technologií FIM UHK a z téže katedry Ing. Vladimír Bureš, Ph.D.

Zaujala vás přednáška pana Sedláčka?

Vladimír Bureš a Daniela Ponce: Ano, zaujala. Ve svých esejích pravidelně zveřejňovaných v Hospodářských novinách se Tomáš Sedláček obvykle zamýšlí nad aktuálními ekonomicko-společenskými tématy nejen jako ekonom, ale i jako filozof. Ohlášená přednáška „Ekonomie dobra a zla“ nás proto zaujala, a těšili jsme se na inspirativní vědecko-filozofické pojednání o základních otázkách ekonomie. Ostatně, Tomáš Sedláček právě publikoval svou stejnojmennou prvotinu, ve které klade jednoduchou, a proto těžkou otázku: Je motorem ekonomického rozvoje dobrá pohnutka nebo zlá?

Bohužel, přednáška nesplnila naše (možná příliš vysoko nastavená) očekávání. Tomáš Sedláček má určitě množství znalostí a zkušeností, které získal jak během studia, tak během praxe. Z jeho výstupu byla znát schopnost podívat se na věci s nadhledem, multidisciplinárně a hlavně holisticky. Schopnost postihnout souvislosti mnoha rozdílných témat je velmi ceněná a pro posluchače byla jistě přínosem.

Zklamala nás forma přednášky. Pozvánky zvaly posluchače na „skvělého rétora“, který bude přednášet na téma Filozofické základy ekonomie. Řečník pojal přednášku spíše jako show než jako pozvanou přednášku na univerzitě, a místo tematicky ucelené a dramaticky nápaditě vystavěné přednášky volně a improvizovaně mluvil o několika nesourodých tématech. Přednášející byl spíše vtipný, než skvělý řečník, který upoutá pozornost a je schopen souvisle mluvit na určité téma. Jistě se našli posluchači, kterým se vystoupení zdálo zábavné a shledávali přednášejícího jako chytrého a zábavného člověka. Tím určitě byl a je. Rozčarovalo nás, že ani ne v třetině vymezeného času přednášku skončil a otevřel diskusi.

Jak otázky přicházely, přednášející mluvil, ale kolem odpovědí se spíše točil, než aby šel přímo k nim. Několikrát neudržel nit a postupně přešel k jiným tématům, aniž by se následně vrátil k vlastní podstatě dotazu.  Žádnou z otázek tak jasně nezodpověděl. Jednou dokonce musel student, kladoucí dotaz, celý výklad parafrázovat a zformulovat odpovědi. Ze systémového pohledu je chvályhodné, že se některé ekonomické dotazy snažil zodpovědět za pomocí odlišných disciplín jako je kvantová fyzika a s ní související vlnově částicové dualita nebo superpozice stavů. Několikrát však byla analogie natolik volná, že souvislost s položeným dotazem nebyla poznat. Paradoxně tak byla nejzajímavější závěrečná část celé přednášky, která ovšem byla obsahově mimo téma hlavní přednášky – obsahem byla finanční krize a s ní spojené projevy. I když: po porovnání současné krize s minulými a předpovědi jejího dalšího vývoje přednášející nastolil provokující otázku, jestli krize není způsobena nikdy nekončící honbou za užitkem, a jestli by šlo krizi předejít posunem hodnot od užitku ke střídmosti.

Byla pro vás osobně přínosem?

Vladimír Bureš: I přes kritický pohled na celou přednášku, jako systémově orientovaný člověk oceňuji holistický přístup k věci. Několikrát byly zmíněny principy, které sám studentům říkám na přednáškách při snaze vysvětlit jim systémové myšlení a jeho význam pro praxi. Přínosné tak pro mě bylo zjištění, že studentům předáváme znalosti, které jsou nejen použitelné, ale jsou i používané.

Daniela Ponce: Přednáška pro mě byla přínosem, protože ve mně vzbudila zájem a pochyby, jak to vlastně řečník myslel, a přivedla mě k tomu, abych si přečetla jeho knížku.

Šel byste „na Sedláčka“ znovu? (Kdyby ano, na co byste se ho zeptal?)

Vladimír Bureš: „Na Sedláčka“ bych někdy rozhodně znovu zašel. Viděl bych to tak za 5-10 let, kdy z něho určitě bude výborný řečník s rozhledem, znalostmi a schopností předat je zajímavým způsobem publiku. V současné době a blízké budoucnosti si raději přečtu jeho sloupky v novinách.

Daniela Ponce: Ano, šla. Otázkou bych navázala na jeho knihu Ekonomie dobra a zla, ve které zkoumá vliv hodnotového systému plynoucího z  náboženství vyznávané společností na ekonomický život této společnosti. Analyzuje takto společnost antickou, židovskou a křesťanskou (postrádám islám, který v mnohém navazuje na židovskou a křesťanskou tradici). Zajímaly by mě společnosti, které vyznávají náboženství cizí euroatlantické civilizaci, jako je buddhismus, taoismus či konfucianismus.

Na FIM UHK již tradicí pořádat přednášky zvaných odborníků z praxe pro studenty či širší veřejnost.

V čem vy vidíte smysl těchto akcí?

Vladimír Bureš, Daniela Ponce: Smysl akcí je zřejmý. Nabídnout posluchačům specifický úhel pohledu na konkrétní problematiku, která je relevantní vzhledem ke studijním oborům vyučovaným na FIM UHK. Podle našeho názoru je důležité mít u těchto přednášek neustále na paměti skutečnost, že se v naprosté většině případů jedná o prezentaci velmi úzké oblasti určitého komplexnějšího problému, který je navíc popisován odborníky, jejichž pohled je nutně ovlivněn specifiky příslušného odvětví (existují zřejmé rozdíly mezi státní správou a automobilovým průmyslem), situací v jejich organizaci (každá organizace má jiný přístup k využívaným technologiím, jejich nasazování nebo využívání rozličných manažerských metod) nebo dokonce jejich osobností (čerstvě vystudovaný informatik vidí problémy v odlišné perspektivě než ekonom nebo člověk pracující dvacet let v psychologicko-sociální oblasti). Proto, pokud si přednášející tuto skutečnost neuvědomuje a nepřizpůsobí tomu obsah přednášky, je na posluchači, aby si přednášku zobecnil a podíval se na problém z nadhledu. Pokud se pozvaní odborníci při výkladu dokážou oprostit od kontextu vlastní organizace nebo pokud jsou toho schopni posluchači, jsou zvané přednášky odborníků obrovským přínosem pro všechny zúčastněné.

Děkujeme za rozhovor.
redakce Telegrafu