Telegraf
čtrnáctideník ze života Fakulty informatiky a managementu
Fakulta má obrovský potenciál
Odpovídá prof. RNDr. Josef Hynek, Ph.D., MBA, děkan v letech 2005 - 2008, nyní rektor Univerzity Hradec Králové
Bavilo Vás – být děkanem? A proč?
Samozřejmě, že mne to bavilo. Jsem toho názoru, že pokud práce člověka nebaví, měl by si co nejdříve najít jinou, protože jinak trápí sám sebe i své okolí. Navíc je proti mé povaze sedět někde v koutě – či v této souvislosti pověstné české hospodě – a pouze nadávat na poměry. Raději se jdu pokusit něco změnit a převzít za věci odpovědnost. A děkan kterékoliv fakulty má spoustu možností věci měnit či alespoň významně ovlivňovat.
Co bylo pro Vaše období charakteristické z hlediska života - vývoje fakulty?
Přebíral jsem fakultu v době, kdy již bylo zřejmé, že se vyčerpávají možnosti růstu do šířky a nastává doba, která bude klást mnohem větší nároky na kvalitu. To jsem se spolu se svými kolegy snažil prosazovat ve všech činnostech na fakultě. Mnohem větší důraz byl kladen na získávání grantů, na aktivizaci vědecké a publikační činnosti a rozvoj spolupráce se zahraničními školami. O správnosti strategie zaměřené na kvalitativní růst fakulty svědčí získání práva konat habilitační řízení v roce 2006 a rok poté i práva konat řízení ke jmenování profesorem. Kdybych to měl shrnout úplně krátce, fakulta dospěla.
Když se ohlédnete, co považujete za největší úspěch a co se nezdařilo dle Vašich představ?
Z vnějšku je nejviditelnějším úspěchem samozřejmě dokončení nové budovy a přestěhování fakulty informatiky a managementu do kampusu Na Soutoku. To ale rozhodně není jen úspěch můj, protože na přípravě a vlastní realizaci stavby pracoval po dlouhá léta obrovský tým lidí na celé univerzitě.
Velikou radost jsem měl z dynamického rozvoje zahraniční styků. Rozšířili jsme možnosti studia na evropských univerzitách, zahájili ambiciózní a dodnes velmi populární program výměnných pobytů s univerzitami na Tchaj-wanu a otevřeli možnosti spolupráce i s americkými univerzitami. Hodně jsme investovali do jazykové přípravy našich učitelů a desítky pobytů v britském Yorku výrazně posunuly kvalitu výuky v našich anglických programech. A vysloveně hrdý jsem potom na stipendijní program, který jsme ve spolupráci s organizací Člověk v tísni nabídli studentům ze zemí postižených válečnými konflikty či přírodními katastrofami. Je to jen příslovečná malá svíčka ve tmě, ale je potěšující, že alespoň několika lidem v Iráku, Afghánistánu či na Srí Lance jsme pomohli a dali možnost vystudovat informatiku u nás.
Na co či koho si rád vzpomenete?
Velmi rád vzpomínám na početná setkání se studenty a to nejen v rámci oblíbených snídaní s děkanem, na které jsem se já vždy také velmi těšil. I přesto, že někdy byly naše diskuse pro mne celkem vyčerpávající, pokaždé vzniklo množství nápadů a námětů, jak FIMku dále posilovat a zlepšovat. Ostatně – a už jsem to říkal v jiných rozhovorech – být rektorem mne také baví, ale bezprostřední každodenní kontakt se studenty je tím, co mi na rektorátu chybí.
Nezapomenutelné pro mne byly kurzy komunikačních dovedností v Poněšicích, kde jsme se v interakci s paní Janou Hlaváčovou a Luďkem Munzarem nejen mnohému naučili, ale současně jsme si užili i spoustu legrace a zábavy. Když si hrají herci, bývá to legrace, ale když si hrají akademici, je to zážitek na celý život!
Jak vidíte budoucnost fakulty, co byste jí popřál do dalších let?
Fakulta je stejně stará jako moje děti, viděl jsem ji růst, zvládat problémy a různé dětské nemoci od samých počátků. Proto si samozřejmě přeji, aby budoucnost fakulty informatiky a managementu byla budoucností úspěšnou. Fakulta má obrovský potenciál, který zatím není stoprocentně využit a záleží na nás všech, kteří fakultu společně tvoříme, co pro úspěšnou budoucnost naší fakulty uděláme.