Telegraf
čtrnáctideník ze života Fakulty informatiky a managementu
Sázka na odbornost, pracovitost, inteligenci
doc. Ing. Jiří Pavlíček, CSc., děkan v letech 1993 - 1995, nyní ekonomický náměstek Fakultní nemocnice v Hradci Králové
Ve svém životě jsem měl štěstí na pracovní příležitosti a na lidi kolem sebe. Musíte ovšem příležitostem a lidem vycházet vstříc. Vždy mě bavilo tvořit, vytvářet vize a ty pak realizovat. I když jsem při tom musel překonávat překážky, cítil jsem se jako ryba (mimochodem mé znamení) ve vodě. Jinými slovy se bavíme o krizovém řízení, při kterém nesmíte vidět jenom zítřek, ale je třeba ve velmi negativních podmínkách projektovat i budoucnost mnohem vzdálenější. Budiž řečeno, že založení a řízení katedry informatiky na tehdejší Pedagogické fakultě (nezapomínejme, že to byl první a nezbytný krok k pozdějšímu vzniku fakulty) samozřejmě k takovýmto činnostem patřilo. Už zde platilo, co pak bylo ještě zdůrazněno při vzniku fakulty: „Můžete se rozvíjet, jak chcete, jen po nás nechtějte peníze, lidi a prostory!“ Což znamenalo řešit zdánlivě neřešitelné problémy.
Nezbytným předpokladem pro vznik fakulty bylo získání kvalitních a zaujatých lidí, jinak by se jakákoliv vize stala pouze iluzí. Je třeba si uvědomit, že mluvíme o samém počátku devadesátých let, kdy slovo učitel (byť vysokoškolský) bylo vnímáno společností tak trochu jako neschopnost. Daleko zajímavější než zůstávat vysokoškolským pedagogem se jevilo podnikání (zaklínadlo právě v tomto období). Za těchto podmínek získávat kvalitní lidi nebylo vůbec lehké a bylo třeba jednat rychle. Vyplatila se sázka na mladé a na lidi, kteří díky primitivismu nastupující garnitury byli div ne označováni za staré struktury. Podíváte-li se dnes na řídící a klíčové pracovníky ať fakulty či celé vysoké školy, jsou to právě tyto dvě kategorie lidí z počátku devadesátých let, kterými jsem se obklopil a kteří dnes tvoří řídící páteř univerzity i vlastní fakulty. Bez ohledu na mládí či politické smýšlení. Obecně tolerance a sázka na odbornost, pracovitost, zaujatost pracovat pro druhé a samozřejmě inteligence byla klíčem k úspěchu. Bohužel je (se záporným znaménkem) i klíčem k neúspěchu celé naší společnosti v současné době. Neméně potřebná byla i rychlost v jednání. Vybavuji si jednoho nejmenovaného a trochu nerozhodného kolegu. Dostal ode mě nabídku přejít na naši nově vznikající fakultu, o které se tehdy moc nevědělo, přestože cíle již byly jasně nastavené a program připravený. Váhal, tři dny se radil s manželkou a po třech dnech se začal radit s kolegy v práci, aby se od nich dozvěděl, že už na naši fakultu přeřazený je. Později se stal vedoucím katedry a předsedou akademického senátu.
Krizové řízení muselo počítat jak s nedostatkem pracovníků, tak i financí. Znamenalo to například rychle reagovat koncem roku. Zbytkové peníze jak je známo nelze převést do dalšího roku. Měli jsme neuvěřitelnou radost, když se nám je podařilo „přeměnit” v jednu z vůbec prvních učeben v republice vybavenou PC (samozřejmě bez síťového propojení). Takto bych mohl jmenovat mnoho dalších příkladů.
Ještě k původnímu názvu fakulty. Museli jsme se tehdy vyhnout slovu „management“. Ten používaly všechny ekonomické školy. Slovo „informatika“ jsme v názvu rovněž nemohli použít, a to z důvodu konkurence technických škol. Je třeba chápat, že bych tehdy fakultu pojmenoval jakkoliv, jen abych ji dostal z rámce fakult hodnocených nízkým koeficientem na studenta při přidělování prostředků. To se podařilo, fakulta se dostala do stejného pásma jako ostatní technické fakulty spojené s informatikou. Je pravdou, že kolega z katedry fyziky Pedagogické fakulty mě trochu vyděsil, když poprvé použil zkratku fakulty. Fakulta řízení a informační technologie – FŘIT. Přežili jsem to.
Pár slov k zaujatosti cílem při zakládání fakulty. Každý systém musí fungovat tak, aby měl před sebou jasně stanovený cíl a v rámci synergického efektu všech součástí systému k tomuto cíli směřoval a v jeho prospěch pracoval. Jak je zřejmé, současná společnost jde právě opačným směrem se všemi z toho vyplývajícími důsledky. Postavíte-li jasný cíl a okolí vidí, že jdete příkladem ve snaze o jeho dosažení, i z relativně těžko dosažitelného cíle se stává reálná skutečnost. To se v případě FŘIT-FIM podařilo a dík za to patří všem, kteří se stali silnými funkcemi v systému a zůstali jimi i po mém odchodu. Jak je známo, genetický kód systému určují právě jeho silné funkce.
S fakultou mám tedy spojené příjemné vzpomínky. Na to špatné (a jistě i to se objevilo) se rychle zapomíná, zejména při dosažení stanoveného cíle. To už se pak opravdu vybavují jen ty veselé až humorné historky, kterých samozřejmě byla celá řada. Zajímavé je, že se většinou staly těm druhým a je možné je vykládat jen v kruhu starých kamarádů. Není vůbec jednoduché vyjádřit se tak, aby se dobrácký humor nestal pravým opakem. Ale zkusím to. Traduje se historka, že kolega Slabý zapomněl na zkoušené studenty, protože právě pracoval na nově dovezeném PC ze Slušovic. Navýsost spokojený odjel do své domovské vesnice. Já jsem ihned zaujal jeho místo u počítače. Zanedlouho přišla nesmělá dívenka s dotazem, zda je přítomen dr. Slabý. Čeká na něj zkoušekchtivá skupina studentů. Musel jsem vysvětlovat a kolegu „zachraňovat“.
Na druhou stranu se něco podobného stalo i mně. Byl jsem tak nadšený z nově nainstalované počítačové učebny, že jsem třikrát zapomněl na zkoušeného studenta, který postupně tři mé otázky (resp. programová zadání) řešil na předtermínové zkoušce od osmé rána do osmé večerní. Po celé zkouškové období se mi studenti důsledně vyhýbali a já netušil, jak je ke zkoušce nalákat.
Takže po tom všem chci vidět budoucnost fakulty optimisticky. Přeji jí jiné společenské prostředí, v němž nebude nastávat nesmyslný boj o studenty. Populace není a nebude chytřejší ani hloupější, pokud jde o vlastní úroveň inteligence. Mám tím zároveň na mysli vyloučení podnikání ze vzdělávání (nepatří ani sem ani nikam jinam do veřejné sféry). Tak jak nelze kupčit se zdravím, nelze kupčit ani s budoucí vzdělaností národa. Je-li poměr vysokých škol na populaci mnohonásobně vyšší než v tradičních zemích, např. Velké Británii, nelze očekávat nic jiného než pokles požadavků na studenty, a tím pádem i na vyučující. Pak je naprosto nesmyslné chlubit se vyšším počtem vysokoškolsky vzdělaných lidí, když kvalita vzdělání upadá.
Ve vztahu k FIM budu optimistou. Fakultě - a jejím kantorům především - věřím. Přeji jim opět takovou zaujatost pro řešení problému, jako tomu bylo u nás před dvaceti lety.