aktuální číslo archiv o telegrafu hledání

Vidím před fakultou úspěšnou budoucnost

Odpovídá doc. Ing. Václav Janeček, CSc., děkanem od r. 2008 až dosud. 

Bavilo Vás – být děkanem? A proč?

Vysoká škola je mou celoživotní volbou. Byl jsem rád odborným asistentem, vážil jsem si toho, že jsem mohl být vedoucím katedry a proděkanem pro studium. To, že jsem podruhé zvolen a jmenován děkanem považuji za velkou čest a odpovědnost, ale nezastírám, že mne ta práce i baví, protože je to práce v inteligentním a tvůrčím prostředí, při které máte za partnery skutečně zajímavé a silné osobnosti. Když se daří spolupracovat v kolegiální atmosféře a když přicházejí i výsledky, tak je to skutečně radost.

Co bylo pro Vaše období charakteristické z hlediska života - vývoje fakulty?

První čtyřleté období i  první rok období druhého žijeme v podmínkách, kdy se musíme stále vyrovnávat s důsledky a tlaky nějakých krizových situací. Ekonomická krize vedla k výraznému snížení příspěvků od státu na činnost fakulty, demografický pokles se odrazil i v tom, že se přístup k vysokoškolskému vzdělání otevřel mnohem většímu procentu z populačního ročníku. Střet s těmito a dalšími tlaky (třeba i růstem konkurence dalších vysokoškolských institucí) ústí do nutnosti přijímat řešení podle hesla jednoho z mých spolupracovníků, totiž že je třeba udělat dvakrát tolik práce za polovinu peněz. I když to tak nebude úplně doslova, obě období mého děkanování jsou typická neustálou intenzivní snahou o racionalizaci, zefektivnění a zeštíhlení fakulty s tím, že se snažíme zachovat dobrou kolegiální atmosféru a rodinné prostředí pro studenty. Snad se nám to daří.

Když se ohlédnete, co považujete za největší úspěch a co se nezdařilo dle Vašich představ?

Za důležité považuji obhájení doktorských studijních programů, habilitačních a profesorských jmenovacích práv. Za hlavní pak to, že se daří zvyšovat kvalifikační úroveň pedagogů a dalších pracovníků fakulty. Je velmi dobrý předpoklad, že do konce tohoto funkčního období, bude na všech katedrách dostatečný počet habilitovaných pracovníků a fakulta bude sto obstát při očekávaných institucionálních hodnoceních. Tedy za největší úspěch považuji, že vznikla silná nastupující mladá generace kolegů a kolegyň, kteří jsou stále lépe a lépe kvalifikačně připravení. Věřím, že jsou i loajální k fakultě a univerzitě a že jsou silně motivovaní. To považuji za záruku budoucích úspěchů fakulty. Zde se snad patří uvést jistou sebekritickou výtku, ne plně se dařilo doposud využít náš potenciál v oblasti vědecko-výzkumné a publikační činnosti. S jistými personálními změnami a zlepšeným systémem stimulace a podpory se i zde začíná práce zefektivňovat a již se objevují docela kvalitní výsledky. Abych končil optimisticky tuto část, tak uvedu že, nesporným úspěchem je také dosažený stupeň spolupráce s podnikatelskou sférou.  V této souvislosti bych zdůraznil, že se nám daří implementovat na fakultě nejmodernější trendy ve vývoji informačních a komunikačních technologií, a to jak prakticky tak do výuky.

Na co či koho si rád vzpomenete ?

Určitě na Jirku Pavlíčka a hokejku od Vršeckého, na kterou jsem se díval, když jsem o přestávkách výuky sedával v jeho pracovně, protože tam jsem dostal nabídku jít do projektu nové fakulty. Udělal jsem dobře, že jsem ji přijal a prožil s fakultou pěkných dvacet let. Nemohu, nevzpomenou na Láďu Černého, kvestora, který byl ve funkci v době začátků fakulty. Rád chodil na promoce, imatrikulace a dobře se tam bavil. Já jsem v té době jako proděkan často plnil funkci promotora, takového průvodce obřadem. O sedával vedle mne na podiu, různě komentoval, rušil a skoro vždy se mu povedlo, že se mu splnilo, co říkal před obřadem: „ Vašku ty to zase zkazíš“. Nikdy to nebylo nic hrozného, obřad byl o to lidštější a méně „kožený“. I na tohle vzpomínám jenom v tom dobrém.

Jak vidíte budoucnost fakulty, co byste jí popřál do dalších let?

Věřím, že fakulta zvládne vše nové, co přinese změna zákona o vysokých školách, vidím před fakultou pouze úspěšnou buducnost, protože je zde připravena silná a zdatná skupina nástupců, kteří vystřídají generaci zakladatelů a určitě zvládnou nároky nejen nejbližších několika roků ale  i dalších dvacetiletí.