číslo 2/2003, vyšlo 16.02.2003
Modrá fakulta dává modrou krev
Ráda bych Vám prostřednictvím Telegrafu představila nový projekt, který se uchází o místo na seznamu pravidelných akcí fakulty a jejích studentů.
Ačkoli se nejedná o akci super zábavnou, věříme, že mezi studenty i pedagogy najde pochopení a podporu.
Ve stručnosti se jedná o jedno odpoledne, kdy transfúzní stanice fakultní nemocnice otevře dveře speciálně nám, studentům a učitelům FIM. Půjdeme darovat krev.
O nápad na projekt „Modrá fakulta dává modrou krev“ se s námi podělil pan děkan Doc. RNDr. Josef Hynek, MBA, Ph.D. a mně se tento návrh velmi zalíbil.
Myslím si, že když mi studenti ve volbách dali své hlasy, jistě čekali z mé strany nějakou aktivitu. To, že v senátu schvalujeme velice důležité dokumenty, je sice studentům prospěšné, málokterý z nich to ale sotva postřehne. A do jejich osobního života to jistě nepřinese tolik, jako když pro ně uspořádáme takovouto akci, která je navíc prospěšná i všeobecně, městu, nemocnici, lidem. Nabízíme studentům pocit, že jejich kapka krve možná zachrání lidský život.
Na našich webových stránkách již od prosince běží anketa, která má zjišťovat názory studentů na darování krve a zároveň jim nasadit do hlavy malého brouka, zda by také nemohli v této věci přispět, a to doslova svou krví. Překvapivě velká skupina studentů odpovídá, že již jsou pravidelnými dárci krve. Ti, co ještě váhají a chtějí se dozvědět víc, mají k dispozici nově vytvořené internetové stránky, kde se dozvědí vše nejen o samotném projektu, ale i o systému a průběhu darování krve.
Cílem našeho projektu je stmelit studenty ve společném úsilí pro dobrou věc. Některé z nich, včetně mě samotné, by možná nikdy nenapadlo, že darovat krev je tak jednoduché. A přitom to zmůže tolik.
Doufáme, že 12. března upoutáme studenty natolik, že se sami budou na transfúzní stanici vracet jako její pravidelní dárci. Ti jsou totiž pro transfúzní stanici nejcennější. Zároveň bychom rádi tento projekt každoročně opakovali a pomohli tak zapojit se i na fakultu nově příchozím studentům.
Na závěr bych se ještě chtěla podělit o jeden zajímavý a úsměvný názor na činy prospěšné společnosti. Nedávno jsem slyšela velmi zajímavou myšlenku z úst člověka, který ačkoli měl svou náročnou práci právníka, chodil jednou či dvakrát týdně pomáhat do stánků dobrovolnické organizace, která se starala o bezdomovce. Řekl, že je to tak trochu egoismus. Ano, člověk si vlastně tak trochu zvyšuje sebevědomí, cítí se užitečný a také trochu ospravedlňuje svůj úspěch. Proč ne? Takový způsob „ego-masáže“ se mi vcelku líbí :-)
A tak si 12. března 2003 všichni půjdeme trochu namasírovat své ego.
Budu se na Vás na všechny těšit.
Gabriela Černá
