aktuální číslo archiv o telegrafu hledání

Zdravíme Čechy, Moravu i Slezsko, a především studenty a zaměstnance UHK,

jsme dva studenti čtvrtého ročníku Fakulty informatiky a managementu UHK, kteří měli a využili atraktivní příležitost vycestovat k našim sousedům do Německa, konkrétně do firmy Panasonic,

na 5 měsíční pracovní stáž v rámci programu Evropské Unie Leonardo da Vinci.

V následujících řádcích bychom se rádi s vámi všemi, a především s našimi potencionálními následovníky, podělili o naše dosavadní dojmy, postřehy a zkušenosti, které vám, jak doufáme, pomohou získat ucelenou představu o tom, co účast v tomto programu obnáší, jaké na vás budou kladeny nároky a co vám to, na druhou stranu, přinese. A začneme logicky tím nejdůležitějším:

Jídlo :-)

Jakožto zaměstnancům Panasonicu nám byla vystavena i karta na obědy do několik málo metrů vzdálené jídelny. Dal by se použít i název Objekt společného stravování, jelikož ji navštěvují zaměstnanci všech okolních firem, ale pravda je, že má blíže k chorvatské hotelové restauraci se švédskými stoly, než třeba k menze UK Na Kotli či jídelně na proti budově 3 UHK.

Kvalita jídla je na opravdu vysoké úrovni, výběr je více než dostačující a cena řekněme odpovídající, což znamená, že se dobře najíte v průměru za 3-5 euro. Vzhledem k výši grantu a jinak minimálním životním nákladům není problém tuto možnost denně využívat.

Ubytování

Bydlíme v městečku Egelsbach, vzdáleném pár jen pár kilometrů od Frankfurtu nad Mohanem. Ubytování nám bylo zajištěno a z grantu zaplaceno předem. Bydlíme zde u jedné rodiny, a tak máme příležitost sem tam i trénovat naší němčinu. Na vlakovou zastávku to máme zhruba 10-12 minut a do Langenu, kde Panasonic sídlí, je to pak pouhá jedna stanice, tedy něco mezi 3 a 4 minutami.

Život v městečku Egelsbach ubíhá klidným tempem a zároveň je tu k dispozici vše potřebné. Za kulturou je ovšem nutné vyrazit o trochu dál, např do již zmíněného Frankfurtu anebo na druhou stranu do Darmstattu či Heidelbergu.

Práce

Pracujeme v Evropských laboratořích firmy Panasonic, které se nalézají v městěčku Langen, ležícím mezi Egelsbachem a Frankfurtem. Jedná se o průmyslovou oblast, ve které sídlí mnoho dalších velkých firem, jako například Borland nebo DHL.

Ihned po našem příjezdu a úvodní prohlídce celé budovy, jsme byli přiděleni k týmům a byly nám zadány první úkoly. Oba pracujeme v oddělení PAVCEL (Panasonic Audio Video European Laboratories), zabývajícím se přenosem digitálního videa (Digital Video Broadcast, DVB). Jelikož Panasonic Matsushita Ltd je nadnárodní koncern založený v Japonsku, není zde velkým problémem potkat skupinky japonských inženýrů.

Celková atmosféra ve firmě je velmi uvolněná a přátelská, jak bývá u společností tohoto formátu zvykem, ale o tom už více kolega Vorlíček:

Panasonic experience - working day

Náš pracovní den začíná velmi stereotypně. První, co oba dva po ránu občas vnímáme, je budík. A to pouze někdy. Následuje osobní hygiena, snídaně, svižný pochod na nádraží. K svižnému pochodu je velmi dobrý důvod. Německé vlaky mají tu vlastnost, že jezdí celkem včas a zásadně nečekají.

Během dvaceti pěti minut se ocitáme přede dveřmi do našeho "království". Dál se naše kroky rozdělí. Oba jsme součástí oddělení, které se zabývá výzkumem a vývojem Digital Video Broadcasting, což je volně přeloženo "přenos digitálního videa", avšak každý z nás je členem jiného týmu.

Kolega Havránek, který má zkušenosti s C++, se zabydlel u hardwarového teamu. Jeho náplní je rozhraní hardware-PC. Já (kolega Vorlíček) jsem členem týmu, který se zabývá vlastním formátem přenosu.

Práce zde je velmi zajímavá, každý z nás má přidělen problematiku, jenž by měl do konce stáže zpracovat. Naše pracovní náplň nespočívá ani tak v brutální programovací síle, nýbrž v nalezení optimálního řešení problémů. Občas je to zajímavý oříšek.

Z "naší" fakulty jsme vybaveni "znalostí" operačních systémů, základními znalostmi analýzy, návrhu a vlastního programování objektově orientovaných aplikací. Každý den máme příležitost uplatnit veškeré znalosti, kterými nás studium na FIM bohatě zásobilo. Naše specializace IM/OI je k tomuto účelu "téměř" ideální. Máme spoustu znalostí, mnoho zde můžeme nabídnout a uplatnit.

Materiálně a technicky jsme k tomuto účelu zabezpečeni přímo perfektně, teplota prostředí je přiměřená, voda od tří různých výrobců nealkoholických nápojů zdarma (celkem 6 druhů). Každý z nás má současně k dispozici dvě až čtyři PC (vlastní notebook, 1-2 vývojářské PC a "speciální nástroj"). Dá se říct, že zde máme k dispozici více PC, než kterýkoliv jiný kolega z našeho oddělení.

Velmi velkou podporu pociťujeme i ve zdejším prostředí. Pracovní kolektiv je profesionální, panuje zde přátelská atmosféra, nikdo na nás netlačí s termíny, pracujeme, jak nás baví. Vše, co zde máme k dispozici se snažíme využít maximální možnou měrou, až nás musí "pomalu vyhánět od klávesnice".

Hlavním dorozumívacím jazykem je zde angličtina (kromě domácí němčiny). Prozatím jsme schopni s našimi skromnými znalostmi tohoto univerzálního jazyka pokrýt většinu pracovních komunikačních potřeb. I přes průpravu v jazyce německém, je téměř nemožné se v zaměstnání dorozumívat v rodilé řeči našich kolegů, jelikož naše obory mají dosti specializovaný slovník (i v angličtině). Nicméně na komunikaci s domorodci typu "kudy se jde kam, kolik co stojí, kde najdu to a to, v kolik a odkud odjíždí vlak" naše poskrovné znalosti germánského jazyka bohatě stačí.

Závěr

A co říci závěrem? V každém případě oba dva doporučujeme stáž komukoliv, kdo se zajímá o elektroniku, počítače a programování.

Vlastimil Havránek a Jaroslav Vorlíček