aktuální číslo archiv o telegrafu hledání

Kurz Distančního minima

Distanční kurz o distančním vzdělávání (DiV) právě skončil závěrečným testem. Byla jsem dotázána, zda bych mohla napsat „něco“ do Telegrafu.

Svoji kladnou odpověď začnu poděkováním vedení FIM za zajištění této vzdělávací akce, která se realizovala díky grantové podpoře z fondu MŠMT, určeného pro vzdělávání pedagogů. Nejedná se o dík formální, protože kurz byl užitečný a byl profesionálně zorganizován i veden.

Distančního kurzu, který byl pořádán Centrem distančního vzdělávání Univerzity Palackého v Olomouci, se zúčastnilo 20 pedagogů obou fakult UHK.

V tomto příspěvku nejprve vysvětlím cíl kurzu a stručně popíši jeho průběh, zmíním se o výuce kurzu a jejím řízení. Nakonec se zamyslím nad významem kurzu a jeho žádoucím vlivu na práci pedagogů.

Název kurzu „Distanční minimum“ napovídá, že byl určen těm, kteří plánují, organizují nebo připravují distanční vzdělávání. Účast byla doporučena vyučujícím se zkušenostmi vytváření kurzů ve WebCT, protože e-learning jako výukový styl rozšiřuje možnosti distančního vzdělávání. Cílem bylo studium didaktických zvláštností a požadavků které je třeba splnit, aby distanční výuka vyhověla standardům akreditační komise, aby byla přínosná a optimálně přizpůsobená cílové skupině studentů.

Pedagogové, kteří se zúčastnili zmíněného kurzu, tak měli možnost současně stanout na pozici studenta distanční formy studia, trošku se vžít do problémů a dilemat studujícího při zaměstnání, vyzkoušet si studium ve vzorovém kursu distančního vzdělávání a seznámit se s nejnovějšími trendy přípravy a realizace DiV (pořadí v jakém jsou role vyjmenovány nesouvisí s jejich významem pro účastníky).

Kurz trval celkem cca 15 týdnů a byl rozdělen do 5 tématických celků. Pro úspěšné absolvování bylo předepsáno zpracování úkolu v každé z 5 částí a získání minimálně 50 % bodů (správných odpovědí) v závěrečném testu. Součástí kurzu byla tři soustředění (v terminologii DiV ošklivě nazývaná jako tutoriály), z nichž povinný byl pouze třetí, na kterém se psal závěrečný test a provádělo hodnocení kurzu. Tato soustředění se konala na FIM v Hradci Králové pod vedením jednotlivých vyučujících z pořádající organizace.

Účast v kurzu nikterak neomezovala nás účastníky (studenty) v běžné práci. Tištěné materiály byly zasílány poštou, komunikace v rámci kurzu (zejména zadání úkolů i jejich hodnocení) probíhaly pomocí e-mailu, k dispozici byly účastníkům webové stránky kurzu s doplňkovými zdroji informací. Stačilo vyhradit si čas (zpravidla u většiny z nás asi pozdní večery) na studium a sledovat aktuality a termíny kurzu. Čas nezbytný pro splnění požadavků kurzu nebyl zanedbatelný. Původní odhad potřebného času na začátku byl 40 hodin, ale myslím že potřebného času bylo více. Můj minimální odhad je: 5 témat (5 úkolů + studium) + 3 soustředění + vyhledávání z webu a korespondence) = 30 + 12 + 10.

Pro vlastní výuku bylo typické, že neprobíhala formou, kterou my sami známe a zajišťujeme. Uvedu několik aspektů, které mne zaujaly:

• Přesto, že vzdělání bylo distanční a s našimi vyučujícími (neboli tak zvanými tutory) jsme se setkali jen minimálně, tak námi nebyli nikterak „šetřeni“ (ve smyslu že by s námi neměli žádnou práci, nebo že bychom je ponechávali v pohodě, bez problémů k řešení). Bližší vysvětlení viz dále.
• Vyučující přiznali, kolik času (hodně) jim zabralo hodnocení námi zasílaných úkolů. Pokud je mi známo, každý z nás zpracoval úkol sám. Našim hodnotitelům jsme práci nijak neusnadňovali, za každý úkol pročetli tolik různých :-( řešení, kolik bylo studentů.
• Při soustředěních plynuly informace zejména od studentů k vyučujícím, tedy opačným směrem, než jak to bývá u naší výuky. To se mi zdálo pro obě strany výhodné. Jednak soustředění není tak monotónní jako když mluví hlavně vyučující a také studenti jsou donuceni průběžně se připravovat (mohu se ale mýlit). Nutno však připomenout (malou) velikost skupiny a obsah kurzu. Obsah nebyl náročný na pochopení (jako jsou třeba kurzy matematické) a nevyžadoval další vysvětlení textů ze strany vyučujících.
• Při soustředěních i v diskusi na webu nás vyučující i manažerka kurzu opakovaně vyzývali, abychom se vyjadřovali k různým aspektům kurzu, kvalitě zpracování textů pro jednotlivá témata kurzu, zadávaným úkolům, hodnocení úkolů, organizaci kurzu atd. Této možnosti jsme bohatě využívali, takže z naší strany zazněla řada upřímně míněných kritických připomínek (občas i uznání). Připomínky jsme měli nejčastěji ke stylu výkladu u některých výukových materiálů, terminologii, ikonám a jejich funkci v textu, občas k zadání úkolů, termínům, testovým otázkám, webovým stránkám kurzu apod.
  Naši vyučující se na nás za naše připomínky nikdy nezlobili. Pečlivě si je zapisovali a nejspíš následně statisticky i jinak manažersky analyzovali pravděpodobně proto, aby mohli příště kurz zorganizovat ještě lépe (možná i z dalších důvodů). Přesně takovou zpětnou vazbu by totiž měl mít každý (asi nejen) distanční kurz.

Z diskusí účastníků při nepovinných soustředěních (účast odhaduji na 75 %) usuzuji, že kurz byl i přes časovou náročnost převážně velice kladně hodnocen. Jedním z důvodů příznivé odezvy byla kvalita kurzu. Dalším faktorem je potřebnost podobného vzdělání pro vyučující.

Asi každý, kdo vyučuje v kombinované formě studia (která má řadu společných rysů s distančním studiem) pociťuje, že organizace výuky nebo studijní materiály by měly být připravovány trochu jinak, než jsou. Vyučující nemívají potřebné nejnovější didaktické znalosti a již někým ověřené a předané zkušenosti, jak nejlépe postupovat při přípravě této výuky. Kurz distančního minima tuto mezeru jistě z velké části vyplnil. Jeden důležitý krok, naučení se co je známo, byl proveden. Nyní určitě všichni účastníci kurzu přemýšlejí o tom, jak nejlépe (při chronickém nedostatku času) provést krok další. Uplatnění získaných poznatků nebude automatické. Každý vyučující si sám bude muset nalézt svou formu přípravy kurzu, která bude respektovat specifiku jím vyučovaného oboru a současně usnadní jeho pochopení studentům kombinované nebo distanční formy studia.

Přestože distanční kurz minima z DiV byl pilotní, byl dobře připravený a vzorově realizovaný. Myslím si proto, že byl inspirující v mnoha směrech a každý ze zúčastněných tuto možnost využil pro vlastní vzdělání i reflexi, ku prospěchu své vlastní pedagogické práce. Bylo to ostatně i záměrem iniciátorů tohoto vzdělání pro pedagogy.

Na závěr ještě jednou (předpokládám) jménem všech účastníků kurzu: díky všem kdo měli tento nápad, pak i organizátorům, vyučujícím, ale určitě také nám studentům, samozřejmě - bez studentů v kurzu by to vlastně celé nemělo smysl.

A doufejme, že nejpozději do roka a do dne budou pilotní důkazy o tom, že snaha padla na úrodnou půdu.

Hana Skalská
katedra informatiky a kvantitativních metod