číslo 7/2004, vyšlo 01.05.2004
Jak studenti FIMu poznali alpskou zimu
Nenápadný letáček upoutal devět odvážných studentů k pěti-dennímu skialpinistickému kurzu ve Stubaiských Alpách.
Ten se uskutečnil začátkem dubna tohoto roku pod vedením P. a D. Chaloupských v rámci VLIC a POHA.
…Po noci strávené jízdou v autě jsme dorazili do horské vesničky. Za ranních rozbřesků vybalujeme ze dvou aut všechen potřebný materiál: mačky, cepíny, lyže, přeskáče, pásy, horolezecká lana, lavinové sondy, sněhové lopaty, lékárničku a samozřejmě oblečení a spoustu jídla. Nevěříme, že se nám takový náklad mohl vejít do auta!
Ještě neuvěřitelnější se nám zdá, že ho všechen musíme naložit na svá bedra a vynést do horské chaty, která se má stát pro následujících pět dní naším domovem i útočištěm.
Po chvíli marných i nemarných snah zabalit všechny věci do batohu přeci jen vyrážíme, připínajíce si k tělu takzvané pípáky neboli lavinové vyhledávače. Po několikahodinovém výstupu odhazujeme těžké batohy a zabydlujeme se v takzvaném winteraumu, neboli horské ubytovně.
Po krátkém odpočinku a energetickém přísunu:o) v podobě instantní stravy, se vrháme do první výpravy. Prozkoumáváme terén a obhlížíme horské masívy, naše potencionální výstupy. Učíme se správně používat pípáky a lavinové sondy. Je však již pozdě a přeci jen tento den byl náročný, a tak necháváme další dobrodružství na následující dny.
V těch jsme se pokoušeli zdokonalovat v technice skialpinismu:o) a zvyšovat svou kondičku. Dozvěděli informace o lavinové problematice a bezpečnosti v horách. Nacvičili jsme vyhledávání zasypaných lavinou pomocí lavinového vyhledávače, určení polohy zasypaného lavinovou sondou, vyprošťování člena družstva z ledovcové trhliny, brždění cepínem a další důležité činnosti spojené s bezpečností v horách.
Bylo by zbytečné popisovat jednotlivé dny a zážitky, kterých bylo opravdu dost a některé asi ani slovy vyjádřit nejdou. Jak úžasný pocit člověk cítí, když sjíždí nenarušeným terénem uprostřed horských masívů bez civilizace a hlavně po dlouhém a náročném výstupu, si musí každý zažít sám. Je však nutné podotknout, že ani sjezd nebývá fyzickým odpočinkem a mnohdy se stává, že člověk prozkoumává místní kopec opravdu zblízka a hluboko:o)
O akcích tohoto typu se dá jednou větou říct: „Vřele doporučeno!“ Snad vám o našem výlet prozradí více fotografie umístěné na stránkách našeho kamaráda, studenta IM, Petra Cihláře.
Za tým
Daniela, Martin a Milan
