číslo 11/2004, vyšlo 16.10.2004
Konference ICNEE
Na konci září se ve švýcarském Neuchatelu konala již 6. mezinárodní konference o novém vzdělávacím prostředí (6th International Conference on New Educational Environments).
Na čtyřdenní konferenci zazněla řada velmi zajímavých plenárních přednášek i příspěvků v jednotlivých sekcích. Autoři většiny příspěvků přicházeli ze švýcarských a německých vysokých škol, ale řídké nebyly ani zkušenosti účastníků z komerční zpravidla nevýdělečné sféry i jiných států Evropy i světa (USA, Itálie, Francie, Polsko, Česká republika, Rusko apod.).
Jaká byla nejzajímavější a pro nás velmi pozitivní zkušenost?
V oblasti eLearningu již zcela jistě neplatí, že bychom zaostávali za tzv. západní Evropou.
Naši švýcarští kolegové řeší velmi podobné problémy, jakými jsme si již stačili v minulých letech projít.
Přesto ale bylo setkání odborníků na aplikace ICT ve vzdělávání velmi přínosné a mimo jiné přineslo mnoho zajímavých kontaktů.
A jaké jsou osobní dojmy z krátké návštěvy Švýcarska?
Švýcarsko je země kontrastů. Na jedné straně se vypínají zasněžené alpské štíty, o kousek dál leží půvabná údolí s jezery, kterým se zde říká mnoha jmény (zee, lago, lake), a ještě o malý kousek dál jsou úrodné vinice, které připomenou blízkou Francii. Během jednoho dne zde můžete mrzout ve sněhové vánici a vyhřívat se na sluníčku u břehu jezera, jehož vody brázdí plachetnice. Odvážlivci se mohou nechat zlákat průzračnou vodou a namočit si alespoň palce u nohou.
Snad i díky tomu, že každý Švýcar hovoří několika jazyky, necítíte se zde jako vetřelec. Podle jednotlivých kantonů se můžete domluvit buď německy, francouzsky nebo italsky. Hovoříte jen anglicky? Ani v tomto případě není nic ztraceno. Většinou domorodec ovládá kromě němčiny, italštiny a francouzštiny ještě angličtinu. A pokud náhodou ne, okamžitě si zavolá na pomoc někoho, kdo vám pomůže se dorozumět.
Švýcaři vůbec působí dojmem velmi přátelských lidí. Pro ilustraci se mohu podělit o dojmy, které jsem získala během prvních třech hodin na švýcarském území. Po příletu do Curychu mne čekala dvouhodinová cesta vlakem do Neuchatelu.
Po zkušenostech s cestováním vlakem v Čechách mám jisté pochybnosti, zda se mi podaří koupit správnou jízdenku, najít nástupiště a nasednout do správného vlaku. Není pravidlem, že by pokladní dokonce i na mezinárodní pokladně ČD hovořily jinak než česky. Vybavena pečlivě vyhledaným a vytištěným spojením přistupuji k přepážce, za níž sedí úředně se tvářící muž, a zkouším anglicky sdělit své přání.
A nestačím se divit. Nejen, že je možné hovořit anglicky, ale pokladní mi vysvětlí i švýcarský systém zpátečních jízdenek, k prodané jízdence přidá i jízdní řád, v němž mi najde zpáteční vlaky z Neuchatelu a přesné informace o nástupišti a službách ve vlaku. A přitom se stačí stále usmívat.
Vybavena podrobnými informacemi dorazím na správné nástupiště i do správného vlaku. Jenže teď nastává problém. Kufr je těžký a police na zavazadla se zdá nekonečně vysoko. Zatímco se bezradně rozhlížím, přistoupí ke mně mladičká spolucestující a ukáže mi, jak je možné zasunout hrozivě vyhlížející kufr do malé skuliny mezi opěradly sedadel.
Cesta uběhla bez problémů (kromě deštníku, který staršímu pánovi propadl z police na zavazadla těsně vedle mé hlavy – byl ale alespoň provázen omluvným úsměvem).
Po vysednutí z vlaku zamířím k lanovce, která by mne měla dovést kousek od hotelu. Vše vypadá dobře, lanovka stojí ve stanici. O kousek dál sice svítí nějaký nápis, ale je jen ve francouzštině. Odhodlaně tedy zamířím k nástupišti. Ještě než na něj stačím dojít, zastaví mne francouzské volání ze skupinky mládeže, která sleduje „cvrkot“ na nádraží. Okamžitě bez problémů přeladí do angličtiny a vysvětlí mi, že lanovka má právě výluku.
Zajisté ne vše a ne všichni ve Švýcarsku jsou milí a přátelští. Mně ale tato počáteční zkušenost vystačila na dobrou náladu po celou konferenci.
Petra Poulová
proděkanka pro rozvoj a zahraniční styky FIM
