číslo 12/2004, vyšlo 01.12.2004
Cesta do jihovýchodní Asie V.
Thajsko, Kambodža a Laos
(15. 12. – 22. 1. 2004)
Cestovatelky - Slávka a Martina Černých
Text – Slávka Černá
Fotodokumentace – Martina a Slávka Černých
Díl pátý - 1. část
Kambodža
Hinduistický kosmos – Chrámy Angkoru
Čtvrtek 25. 12.
Siem Reap a okolí, tím okolím je několik chrámů Angkoru
Angkor to není jen jeden chrám, ale celý komplex chrámů, nejznámější pravda je chrám Angkor Wat sám. Propagační materiály nazývají Angkor Wat jedním z divů světa. Angkor Wat je prý zmenšený model hinduistického světa, neopakovatelně opracovaný pískovcový monument vytvořený k uctívání krále-boha Suryavarmana II. Král se považoval za pozemskou inkarnaci boha Višny. (V průřezu dějin se nám mocní chovají na celém světě stejně, po některých něco zbyde, než skončí v propadlišti času, po králi Suryavarmanovi zůstal úchvatný Angkor). Bas reliéfy na stěnách Angkorského chrámu znázorňují nebeské tanečnice, které budou těšit a bavit boha-krále v jeho nekonečnosti. Není to úžasné?
Tanečnice Apsary
Ráno v hostelu Hello jsme si rychle sbalily uzlíčky. Brzy z rána se začaly ozývat všechny možné zvuky spojené s ranní toaletou, budili se lidi, ale i zvířata – to nemyslím abstraktně, skuteční čuníci chrochtali za hlavou, za papírovou stěnou a opeřenci se těšili na nový den. My se těšily taky.
Jak opustit hostel – přísný pionýrský tábor?!? Upřímně řečeno bála jsem se ostré byť nádherné dcery majitele. Máca ne! Dcerunka byla diktátor jak má vypadat: “sem smíte, sem ne….”nedávala rady, ale rozkazy. Dívce jsem řekla, že je hezká, ale příliš přímá, že děkujeme a táhly jsme hledat jiné ubytování na jejich kolech za 1$ na den. (pozn. v sešitech, které rozdávají hostům z jednotlivých pokojů, by se do nich zapisovaly položky za jídlo, pití a ubytování, jsme našly spoustu hodnotných informací od předchozích nocležníků, což bylo fajn pro zorientování se v terénu a možné následné argumentace :-). Stačilo říci, ale v sešitě se uvádí následující…)
Hledat nové ubytování se mi moc nechce, máme málo času, šeredit s ním je opovážlivost. Máce se ale chce, a tak na recepcích vyjednávám a Máca chodí čekovat, jak pokoje vypadají. Vybírá dobře, prostorný pokoj s teráskou ve 2. patře v optimisticky znějícím hostelu Smile´s za 7$ je příjemný. Pouze přízemím s vlnícími se mraky malých a větších psů musím procházet se zatajeným dechem, astma se hlásí.
Kolem jedenácté jsme na Angkoru asi 5km vzdáleném od Siem Reap. Je to paráda, všude se dostanete na kole, můžete fotit, natáčet kde se vám zlíbí, lidi jsou usměvaví a milí. Kambodžané jsou snad nejkrásnější lidé co jsem kdy poznala, jsou důstojní, komunikativní, když máte zájem hovořit, hovoří, ale nevnucují se ani své výrobky. “Nechcete koupit? Nevadí. See you tomorrow :-).“ Jsou uctiví a pozorní, ale s mírou. Jsou nesmírně chudí, jeden dolar znamená jmění, ale nikdy se pro něj obrazně řečeno neohnou. Důstojnost a Krása to jsou nejsilnější pocity spjaté s Angkorem a lidmi kolem něj.
Na kole se můžete pohybovat po areálu volně, zaparkovat musíte před památkou tak, abyste nerušili výhled a záběr případným fotografům. Je zde možnost nechat se vozit tuk tukem od chrámu ke chrámu, což jsme z lásky ke svobodě odmítly hned na začátku. Máte-li ale málo času, je potřeba zvážit, chcete-li se více nadřít a kochat menším množstvím chrámů či jestli chcete vidět co nejvíc (stejně nevstřebáte všechnoJ) My jsme toho dne najely 27 km na plečkách a´la Ukrajina a to jsme udělaly jen malý okruh.
A jaké poklady jsme shlédly? Angkor Wat, Phnom Bakheng, Ta, Keo. Angkor Wat je z 12. století. Působivé jsou jeho galerie s centrální věží a třemi patry.
Phnom Bakheng na kopci (phnom=kopec) je jako z romantického zpěvu. Vedou k němu tři cesty vzhůru - pro slony pro lenochy a pak je tu nebezpečná cesta. Hádejte, kterou jsme si vybraly. Slunce pražilo. Ta Keo je starší, někdy z 10 století, a není tak přezdobený, průvodce říká že působí “spartánsky” – to ano, ale přesto je nádherný (a k tomu ty uši!).
Už jsou 4 hodiny, my daleko od vstupní brány a od města a rychle se stmívá. Já bych ráda ještě mrkla na Angkor Wat při zapadajícím slunci a na bas reliéf Stloukání moře mléka. Angkor Wat je jediný chrám obrácený na západ, proto podvečerní čas je nejkouzelnější. Máca ale spěchá, má obavy z cesty zpět do města.
Jako Fitipaldi :-) přijíždíme k chrámu, obíháme komplex a honem zpět na Tátošíky a k novému domovu.
Doprava je v Kambodži skutečně vražedná. Včera jsme při příjezdu do Siem Reap míjeli zlou havárku, Máca se bohužel podívala, v průběhu dne se jí záblesky neštěstí občas vybavily.
Se setměním se vracíme. Pokoj je fajn, sprcha taky, stíháme i vyprat. A hlavně jídlo je skvělé – bagety a jogurt! – ne to jsme měly na cestě po chrámech. Večeři máme u domácích ve Smajlíkovi a je taky fajn – Marťa si líbezničí nad ananasovým shakem a hovězím s rýží, já u čaje a hovězího s nudlemi. Večer při posezení na terase a pozorování oblohy se ozývá silný náraz z nedaleké cesty plné výmolů – pak několik vteřin ticho a pak sténání, zoufalý gradující pláč, křik ale žádný shon, po 20 minutách se vše utiší, jakoby se nic nestalo – smrt přijde a odejde. A zase je tu ticho, zářivá obloha, bujná vegetace, tajemná atmosféra Angkoru a občasné zaštěkání psa.
Teď vypadá zvláštně, po výše zmíněném zážitku, když napíšu, že to byl nádherný den, ale on skutečně byl. Zítra se musíme vrátit na stejná místa, máme pocit, že jsme základní věci prošvihly. Máca připravuje zítřejší trasu, jsem moc spokojená, že je spokojená.
Postřehy: velké PROTIKLADY, optimismus X neštěstí, nehody – žádná šance pomoci, letargické přihlížení smrti, optimismus navzdory nelidské nedávné minulosti, nepředstavitelná chudoba a přitom královská důstojnost, spousty dětí a přitom nejasná budoucnost, děti veselé i smutné…
Finance: ubytování v Siem Reap Hello – 2 x 5$, kola 2 x 1$, jídlo celkem v Hello5$, 3 denní vstupné na Angkor 2 x 40$, voda 1$, samoška 4$, večeře: shake - 0,7$, citronový čaj – 0,5$, já - hovězí s nudlemi 1,4$, Máca-hovězí s rýží 1,4$, trika 10$, lístky na autobus na hranice 2 x 4$ zařízeno v hostelu Hello.
Pokračování příště
