číslo 12/2004, vyšlo 01.12.2004
Cestovatelův deník – jídlo
Milý deníčku, vzpomínáš, jak mi mamka před odjezdem připomínala strýce Karla? Který navrátivši se z 2 měsíčního pobytu v Japonsku nemůže rýži ani cítit.
A ještě dnes se mu při pohledu na reklamu Uncle Beans oči záhadně zalesknou. „To se mně stát přeci nemůže, odvětil jsem, mám rýži rád!“
Jsem zde třetí měsíc a už 10 dní se snažím rýži vyhnout:-}
Při příletu jsem se jako každý pravý turista pustil do ochutnávání všeho, co jsem kde našel, tedy ze země jsem žádné předměty nesbíral. Nicméně Taiwan je zemí, kde se vaří na ulici. Pomalu v každé ulici můžete nalézt několik stánků, kde se připravuje jídlo. Nejčastěji nudle a rýže!
Ceny se pohybují od 40-100 taiwanskych NT dolarů. Nuže - s chutí do toho!
Rozmanitost stravy nabízené k zakoupení je vskutku velká, a tak můžete zakousnout: kuře {tedy již tepelně zpracované}, vepřové, hovězí, kachní, dary moře a několik druhů masa, nad jejichž původem asi není radno spekulovat. Také taktika místních obchodníků se od domoviny liší. “Co je to?”, “nejdřív ochutnej, pak ti to prozradíme”, to je docela normální konverzace, se kterou se můžete setkat u většiny stánků. A tak jsem už ochutnal žabí vajíčka, žáby, vlaštovčí hleny, myši, a spoustu dalších podobných domacích “specialit”.
Přílohy: Jako přílohy, jak jsem již zmínil, se tu dá běžně koupit rýže nebo nudle ve všech různých variacích. Ale naše přílohy by člověk nedohledal. Dokonce jsem si vytiskl obrázek chleba a každý večer si ho tajně prohlížím pred spaním a vzpomínám na domov. Chléb zde ovšem zakoupit lze, leč za nemalý peníz, a to ještě většinou nevalné kvality. Z pečiva je zde velmi oblíben “Bao zi”, což je ve skutečnosti houska vařená v páře plněná vším možným. Některé formy jsou poměrně dobré.
Samozřejmě, že jak stoupá cena, stoupá i kvalita jídla. Takže za 500 NTD se dá najís ve velmi příjemné restauraci, a to menu s několika chody a jednou lahví piva. Když jsem u toho piva, pojďme se na chvíli věnovat pití. Inu, po dobrém jídle, dobré pití.
Poté, co jsme se najedli, nás samozřejmě zužuju žízeň. Nemusíme ani chodit daleko. Stánek s pitím se nachází hned vedle. A tak za slušný peníz můžeme popít skoro všechno, co hrdlo ráčí, když říkám skoro, tak tím myslím vše až na pivo. To se v pouličních obchůdcích shání velmi obtížně. Tedy dá se sehnat, ale nevalné chuti za poměrně velký peníz. A to ani nemluvím o proslulých českých značkách. Ty jsem neviděl ani na místním veletrhu piva. On celkově přístup taiwankého obyvatelsta k alkoholu je odměřený. Jediný, kdo tu popíjí, jsou cizinci a businessmeni.
Abych to shrnul, vaří se tu všude, na každám rohu. V podmínkách, ze kterých by neměla česká higienická ispekce radost, moje maminka asi taky ne. Jídla se tu dají sehnat různá. Občas i víte, co jíte. Taiwanská kuchyně, zejména od 200 NTD výše je opravdu vynikající. Ale na druhou stranu to není jídlo, které by se dalo konzumovat denně. Inu domov, sladký domov.
V případě, že jste dočetli až sem, tak mi dovolte, abych kompenzoval vaše utrpení nad nevalnou stylistikou několika obrázky…
 |
Pavel Čejka
student FIM UHK,
tč. studující na Taiwanu
