aktuální číslo archiv o telegrafu hledání

Jak je asi neznáte...

Spolužáci. Chodí kolem vás, sedí s vámi na přenášce, potkáváte se na cvičení, semináři, na chodbě. Studují, ale najdou si čas i na další aktivity. Dělají zkrátka něco navíc.

Dnes bychom vám chtěli představit studentku Silvii Barnetovou.

Co na fakultě studujete a proč jste si vybrala tento obor?
Studuji čtvrtým rokem informační management. Když jsem přemýšlela, který obor by mě nejvíce bavil, tak to byla jednoznačně ekonomie. Při výběru vysoké školy jsem ale musela okruh škol kvůli časově náročnému koníčku zúžit na Hradec Králové a nejbližší okolí. A tak jsem nakonec zvolila tento obor a vůbec nelituji.

Prozraďme, že tím vaším náročným koníčkem je závodní tancování. Jde to vůbec skloubit studium na fakultě s tímto mimostudijním zájmem?
Jde, ale někdy to není jednoduché. Jak tancování, tak i studium jsou pro mě velmi důležité. Proto musím občas volit kompromis. Někdy upřednostním tanec před školou a někdy zase naopak.

Proč právě tancování? Jak jste se k tomu dostala?
K tancování jsem se dostala v 7 letech díky mamince, která mě poprvé přivedla do taneční školy. Moji rodiče totiž oba také v mládí tancovali. I když jsem nebyla talent od přírody, tak mě tancování začalo moc bavit a asi ve 13 letech jsem se rozhodla dělat tanec závodně.

Jak vypadá takový běžný trénink? Jak často trénujete? Jak často jezdíte na závody a kam?
Trénujeme 3x týdně necelé 2 hodiny a někdy i o víkendu. Běžně trénujeme ve večerních hodinách společně s ostatními dospělými tanečními páry, ale někdy chodíme trénovat i dopoledne nebo máme hodinu s trenérem. Soutěže bývají o víkendu a díky nim jsem viděla skoro celou republiku z okénka auta :-)

Tanec, alespoň ten váš, je určitě o dvou. Jste spokojena se svým partnerem?
Tancování v páru vyžaduje hodně tolerance, kompromisu a vzájemné komunikace mezi partnery. Trávíme spolu na parketu opravdu hodně času a ne všechny tréninky se nám vždy vydaří. Občas na sebe i pořádně „zavrčíme“ :-) , ale většinou nás to rychle přejde. Společný cíl a radost z pohybu jsou takovým naším hnacím motorem.


Trénuje vás někdo? (vybrali si oni vás nebo vy je?)
Pro další rozvoj páru jsou trenéři nepostradatelní. Spíše si je vybíráme sami podle toho, jestli se nám s nimi dobře pracuje. Máme velice rádi manžele Gebertovi, kteří jsou naším úspěšným českým profesionálním párem, a velkou podporou je pro nás také vedoucí tanečního klubu pan Jaroslav Krtička.

Co považujete za svůj největší úspěch?
Zatím největší úspěch je pro nás finálové umístění na nedávné soutěži, protože díky tomu se pomalu, ale snad jistě blížíme té nejvyšší (mezinárodní) třídě – tedy alespoň ve standardních tancích. Latinsko-americké tance děláme spíše jen pro radost.

Jaké jsou vaše nejbližší plány do budoucna, máte nějaký vysněný cíl čeho v tanci dosáhnout?
Takový vysněný cíl je právě získat již zmíněnou mezinárodní třídu a zúčastnit se tak mistrovství republiky.

Divácky je tanec velmi přitažlivý. Máte svůj oblíbený? Může být i nebezpečný?
Líbí se mi všechny tance. Vždy se nadchnu pro ten, ve kterém se nám podaří udělat nějaký pokrok. Ale takový nejoblíbenější je asi slowfox a rumba. Někdy se páry na soutěžích ve velké rychlosti opravdu srazí, i to se bohužel stává. I já jsem zažila pár srážek a dokonce i pádů, ale nebylo to nic nebezpečného. Zbylo mi z toho jen pár modřin :-)

Tancování patří určitě mezi ty finančně náročnější koníčky, jak to zvládáte jako studentka?
Občas to není jednoduché a sama bych to určitě finančně nezvládla. Moc mi pomáhá jak mamka, tak i babička a samozřejmě si musím dílem přispět i já pomocí nějaké té brigády. Takže někdy to je nejen finančně, ale i časově náročné.

Na kolik takové profesionální šaty přijdou?
Je to hodně. Takové opravdu profesionální šaty na standard stojí okolo 20 tisíc a více.

Do kdy se dá závodní tancování na této úrovni dělat? Existuje věková hranice?
Věková hranice je neomezená. Záleží na každém člověku, co všechno chce tanci obětovat. Je ale pravda, že čím jste starší, máte zaměstnání nebo rodinu, tak tím více vás to časově i fyzicky vyčerpává. V zahraničí jsme ale třeba viděli páry v již pokročilém věku, které se závodním tancem teprve začínaly nebo které naopak předváděly tanec na opravdu vysoké úrovni.

Co vám tancování dalo? Je něco, co vám vzalo?
Tancování, ať už závodní nebo jen pro radost třeba na plese, je moje velká životní láska. Představuje pro mě umění, možnost sebevyjádření, ale také sportovní výkon. A co mi vzalo? Já myslím, že vůbec nic.

Děkuji za rozhovor a přeji kromě studijních úspěchů i nadále radost z pohybu na tanečním parketu.
-vp-