Telegraf - elektronický časopis Fakulty informatiky a managementu UHK

Telegraf

čtrnáctideník ze života Fakulty informatiky a managementu
číslo 7/2005, vyšlo 01.05.2005

Gesto štědrosti nebo paternalismu?

Před nedávnem se čtenáři Telegrafu v článku nazvaném Osobnost profesora Richarda Werbnera (číslo 1/2005 z 1. února 2005) dozvěděli, že z iniciativy prof. Werbnera, hostujícího profesora na katedře aplikované lingvistiky FIM,

probíhá jednání o darování velkého počtu knih – tehdy byl uveden přibližný počet devíti set výtisků – od britského nakladatelství Oliver Stoneman.
Zanedlouho, v březnovém čísle Zpravodaje byla na první straně uvedena krátká informace, že naše univerzitní knihovna zmíněné publikace přijala. Počet darovaných knih však vysoce převyšoval původní předpoklad: z britských ostrovů nakonec dorazilo neuvěřitelných dva tisíce knih. Tolik fakta. Od počátku tuto akci obklopovalo mnoho dojmů a iluzí. Tento stav byl mimo jiné jedním z důvodů, které mě vedly k napsání těchto pár řádků.
Patří tak nějak k obecně sdíleným soudům v rámci lidových modelů, že vše, co je zadarmo, je svým způsobem podezřelé. Tento postoj je v současné společnosti ještě umocněn: lidé, kteří uvěří mediálním sloganům typu „máte to zadarmo,“ jsou buď k smíchu, nebo k politování. Friedmanovo slavné prohlášení „There is no free lunch“ je v různých modifikacích používáno k potvrzení teze, že „nic není zadarmo“. I v rámci analytických modelů dochází k jejímu potvrzení: vzpomeňme například vynikající sondy do komplexní povahy daru od Marcela Mausse (Marcel Mauss: The Gift).


Zasloužený dar
V této souvislosti je třeba zdůraznit, že za darované knihy sice univerzita neplatila, přesto však „zadarmo“ nejsou. Tento dar je výsledkem řetězové reakce, jíž lze shrnout do několika fází: odvíjí se od dlouhodobých intenzivních aktivit na poli afrikanistiky a obecně sociálních věd, která vyústila v akademickém roce 2004/5 v získání grantu FRVŠ Přednáškový pobyt Richarda Werbnera, jehož úspěšný průběh, na němž mají zásluhu všichni, kteří se přímo i nepřímo podíleli, inicioval „konečný produkt“, tedy zmiňovanou zásilku.


Před darem
V období před zásilkou se množily reakce založené přímo i nepřímo na zmíněné formě lidových modelů. Mísila se v nich nedůvěra a skepticismus („Co tím kdo sleduje? Nechce se pouze zbavit starých a nepotřebných knih? Nechce jen vyprázdnit sklady?) s pocity uražené hrdosti („Nejsme snad takoví chudáci.“). Tyto reakce byly protiváhou mého nadšení, které plynulo z jedné prosté úvahy: i kdyby byla přínosná, řekněme, pouze třetina knih (přičemž toto vymezení bylo flexibilní v závislosti na tom, jak intenzivní dopad měly na mou mysl pochybnosti ohledně celé akce), stojí to za to! Naše vysoké školství je dlouhodobě podfinancováno, což se mimo jiné projevuje i v omezené možnosti nákupu literatury. Navíc, jedná-li se o knihy převážně z oblasti sociálně vědní, je mezera, zapříčiněná čtyřiceti lety idologické železné opony, nedoplnitelná.


Po daru
Období po zásilce je méně emotivní. Spekulace ustupují faktům. Ve skladu univerzitní knihovny se totiž skutečně objevují publikace, zahrnující široké spektrum oborů: politickou ekonomii, historii, sociologii, africká studia, díla z oblasti feminismu a genderových studií, literárně-kritickou produkci, viktoriánská studia. V omezené míře lze objevit i románovou tvorbu (osobně mě velmi potěšil například cenný výtisk staršího data románu Josepha Conrada Heart of Darkness). Všechny publikace jsou v angličtině.
Moje první zběžné seznámení se s knihami ve skladu bylo poznamenáno pocity zvědavosti a nedočkavosti: ta radost, když jsem objevila knihy od ceněných autorů, které v západním světě patří k nepostradatelným, byla nepopsatelná. Na druhou stranu jsem si uvědomovala, že hodnotu mnoha z oněch knih a „separátek“ nejsem schopna dostatečně posoudit, neboť přesahují oblast mých profesionálních zájmů.
V současné době probíhá časově náročná registrace a katalogizace těchto knih. Ředitelka knihovny, Mgr. Ježková, vítá všechny iniciativy ze strany univerzitních pedagogů, které by tuto činnosti pracovníkům knihovny pomohly usnadnit. Prakticky se jedná o následující: přijít do skladu, procházet jednotlivé tituly, selektovat je (eventuálně určité tituly vyřadit) a pomáhat tak s katalogizací.
Závěrem je třeba jednoznačně zdůraznit, že i přes všemožné předchozí pochybnosti je darování knihovny Olivera Stonemana naší univerzitě aktem veskrze pozitivním, který musí ocenit každý člen akademické obce, jenž má knihy rád a kterému obecně leží na srdci vzdělanost české populace. Snad ještě pádnějším argumentem je nedávné udělení akreditace třetí fakultě naší univerzity, Fakultě humanitních studií. Budou to zejména studenti a pedagogové této nové instituce, kteří ze Stonemanova daru budou profitovat nejvíce. A to ještě nevědí, že se velmi brzy schyluje k další, podobné zásilce knih z britských ostrovů…a zase bude „zadarmo“! Předchozí věta odhaluje další motivaci k napsání tohoto článku: mojí snahou bylo oddělit fakta od dojmů a iluzí a připravit tak půdu pro přijetí dalšího daru.


Hana Novotná
Katedra aplikované lingvistiky FIM
Nositelka grantu FRVŠ Přednáškový pobyt profesora Werbnera


 
redakční rada: Ing. Věra Palánová, doc. Ing. Václav Janeček, CSc.
© 2005 Fakulta informatiky a managementu