číslo 7/2005, vyšlo 01.05.2005
Se Sokratem v Bragance
Ve dnech 18. 4. až 22. 4. jsme se zúčastnili v rámci programu Sokrates/Erasmus pobytu v Portugalsku na vzdělávacích institucích ISLA (Instituto Superior de Linguas e Administraçao) a IPB (Instituto Politécnico de Bragança),
jež se obě nacházejí na severu země ve městě Braganca.
Cesta do místa určení byla celkem komplikovaná. Důvodem byl nepřímý let do Porta přes Frankfurt n.M., ve kterém jsme díky zpoždění měli cca 10 minut na přeběhnutí terminálu, a potřeba vyhledat autobusové nádraží v Portu, které lze většinou identifikovat pouze podle dvoupatrového autobusu vyjíždějícího z některého z domů. Autobusové garáže jsou totiž většinou umístěny v domech, na kterých lze jen těžko poznat, že se v jejich případě jedná o autobusovou zastávku.
K autobusu jsme se dostali přibližně 15 minut před odjezdem, a to jen díky tomu, že jsme za sebou nemuseli táhnout kufry, které nám Lufthansa ponechala ve Frankfurtu se slibem, že je ještě tentýž den doveze na hotel (což nakonec splnila, jelikož je ve 23.30 dovezl neznámý šilhavý děda a okamžitě zmizel). Jelikož jsme oba zvyklí dodržovat pitný režim, neuvítali jsme prudkou a hádavou povahu řidiče autobusu, který nám nedovolil, abychom si s sebou dovnitř vzali batohy, čímž nás donutil téměř celou tří a půl hodinovou cestu z Porta do Bragancy trpět žízní (a následně také hladem:o).
Po příjezdu do Bragancy, kdy jsme měli pouze tričko a lehkou sportovní bundu (zbytek oblečení jsme měli ve Frankfurtu), nás přivítalo počasí o teplotě 10 stupňů Celsia, mrholení, zataženo a silný vítr (toto počasí ±2 stupně vydrželo po celou dobu našeho pobytu, tzn. v ČR bylo po celou dobu lépe). Podchlazení jsme se dostali na hotel, ve kterém nás již netrpělivě očekávali. Vzhledem k tomu, že je Portugalsko slunnou zemí, nemají tamní stavebníci ve zvyku stavby příliš izolovat a zacelovat případné díry a otvory. Proto jsme se na pokoji ohřáli až po dovezení kufrů a oblečení si několika dalších vrstev. Samotný pokoj se pořádně ohřál až přes noc.
Druhý den jsme začali naplňovat vlastní účel naší cesty do Bragancy a vydali jsme se na místní vzdělávací instituce, ve kterých jsme měli působit. Je zřejmé, že v jižní Evropě jsme museli překonávat řadu překážek a problémů způsobených místním syndromem „maňána“, jejichž výčet však není nutný, a proto zde uvedeme pouze nejzajímavější poznatky.
ISLA v současné době trpí nedostatkem studentů (dle slov hlavní koordinátorky pro zahraniční záležitosti), což se výrazně projevuje na chodu celé školy. Samotná škola je velmi malá (viz foto vlevo). Oproti tomu IPB se svými třemi školami (fakultami) je na tom o poznání lépe. Je to zřejmé nejen z rytmu chodu celého kampusu nebo vybavení učeben a laboratoří, ale také ze svědectví našich studentů, kteří jsou v letním semestru na této vzdělávací instituci také v rámci programu Sokrates/Erasmus.
 |
 |
V rámci našeho týdenního pobytu jsme si našli také čas na neformální setkání s některými pedagogy námi navštívených institucí. Předmětem diskuze bylo především porovnání přístupů k řešení určitých problematických oblastí výuky (např. docházka na cvičení, obsahová orientace předmětů, atd.). Ačkoliv byla tato diskuze zajímavá, mnohem plodnější bylo několik setkání s našimi studenty z obou našich fakult. Při několika setkání jsme stihli prodiskutovat mnoho oblastí od informačních systémů naší fakulty, přes výuku jednotlivých předmětů až po samotný studijní pobyt v zahraničí. V něm studenti několikrát zdůraznili pro ně smutnou skutečnost, kterou je snížení stipendií na pobyt ze 450 na 300 Euro na měsíc. Podle vlastních zkušeností (ale také zkušeností jiných studentů) se jedná o částku, s kterou je velmi těžké vyžít. Vedení naší fakulty mě však po příjezdu ujistilo, že zbylá částka do původní výše stipendia bude studentům po návratu a předložení patřičných potvrzení zpětně vyplacena.
 |
 |
Jelikož se náš hotel, ISLA a IPB od sebe nacházeli relativně daleko, byli jsme vždy na konci dne tak unaveni, že jsme byli rádi, že jsme stihli vyřídit několik nejdůležitějších pracovních záležitostí, podívali se z okna na siluetu hradu v Bragance a šli spát. Více času na prohlídku města jsme si našli až na závěr našeho pobytu. Práce, kterou jsme nechali na fakultě, nás totiž pronásledovala až do Portugalska. Jen naše schopnost ji vykonávat byla značně snížena.
Celkový pobyt hodnotíme pozitivně, i když nám mohlo více přát počasí a den mohl mít o dvě hodiny více. Jak je z tohoto vyprávění zřejmé, cestování do zahraničí nemusí vždy znamenat uvolnění, pohodu a dovolenou. I přesto jsme velice vděční za další zkušenosti, které jsme tím získali, a každému (studentům i vyučujícím) výměnný pobyt vřele doporučujeme!!
Vladimír Bureš, Pavel Čech
Katedra informačních technologií FIM
