aktuální číslo archiv o telegrafu hledání

Ni hao Dje kh [ný hao dže kch],

díky spolupráci naší fakulty a univerzit na Taiwanu jsem krátce po začátku tohoto semestru spolu s dalšími studenty vycestoval na výměnný studijní pobyt na Taiwan.

Naše čtveřice po příletu zamířila na východní část ostrova do města Hualien zatímco ostatní se vydali na jihozápadní pobřeží do města Kaohsiung.

ILHA FORMOSA

Taiwan je ostrov dálného východu a nachází se na východním pobřeží Číny jen těsně míjen 120 východním poledníkem, mezi 20 a 30 stupni severní šířky. Obratník raka pak ostrov v polovině cesty od severu k jihu rozděluje na dvě téměř stejně veliké části. Panuje zde subtropické a v jižní části ostrova také tropické klima a většinu povrchu ostrova tvoří těžko prostupné pralesy centrálního pohoří s vrcholy okolo 3500 mnm. Nížinaté oblasti jsou pak do posledního centimetru spotřebovány pro potřeby všech oborů lidských činností. Taiwan je také možné charakterizovat jako poloviční Českou republiku s dvojnásobným počtem obyvatelstva.

Od doby rozmachu Východoindické společnosti se jistě mnohé změnilo, Taiwan ale stále zůstává nádherným ostrovem "Ilha Formosa" s unikátními přírodními sceneriemi a nespočetnými druhy rostlin a živočichů.

MÍSTOPIS

Na Taiwanu (název státu je Republic of China) studujeme na National Dong Hwa University (NDHU), jejíž campus se nachází poblíž města Hualien - metropole oblasti Hualien county. Hualien city je město se 100 tisíci obyvateli a nachází se na pobřeží na konci první třetiny cesty od nejsevernějřího k nejjižnějšího cípu ostrova. Díky blízkým horským masívům se zde uplatňuje zejména těžba a následné zpracování mramoru a mnoha dalších druhů kamene a samozřejmě také rybolov. Poslední dobou se však Hualien stává také centrem cestovního ruchu na Taiwanu.

Zejména národní park Taroko s jeho horkými prameny, azurově modrou vodou v řekách a strmými kaňony které se pnou do závratných výšek působí na domácí i zahraniční turisty jako magnet.

CAMPUS

Campus univerzity je vzdálen asi 15 km od města a se svými 250-ti hektary plochy je jedním z největších v Asii. Zároveň je ze západní strany dekorován vysokými štíty hor a z východu vysokým podlouhlám kopcem, který se táhne podél pobřeží.

V campusu najdete vše, co může student i učitelský sbor k životu potřebovat - ubytovací kapacity, knihovna, administrativní budova, několik budov pro výuku (každá jen o něco menší než náš objekt společné výuky), stravovací kapacity a četná sportoviště. Snad jen heliport tu chybí. Na druhou stranu, kdo z vyučujících dnes létá vrtulníkem, o studentech ani nemluvě.

Některé z plánovaných objektů ještě čekají na své dokončení a i přesto, je již v tuto chvíli zdejší campus daleko za hranicemi možností univerzit v ČR a nejspíše i vzdělávacích institucí ve většině Evropy. Jen pokud bychom chtěli spočítat zdejší četná sportoviště, nalezneme několik tenisových kurtů, několik volejbalových kurtů, několik basketbalových hřišť, atletický ovál, fotbalová hřiště, hřiště na baseball a softball, tělocvična, posilovna, krytý i otevřený bazén, solidní zázemí pro stolní tenis a kulečník a závěrem areál pro trénink lezení. Místní umělé jezero je ještě navíc tu a tam využito pro trénink vodáků a okolo campusu se občas běží nějaký závod. Je ale otázka, nakolik jsou výše zmíněné kapacity také snahou kompenzovat studentům poněkud nudné a omezené maloměstské zázemí. Potkal jsem i několik studentů, kteří sem přijeli z velkých měst kvůli přírodě, mnoho jiných ale zmínilo nespokojenost právě pro svůj bližší vztah k velkoměstu.

S vybaveností campusu je to tedy více než dobré. Jen knihovna trochu zaostává v anglicky tištěných publikacích. Ne že by zde bylo angličtiny málo, ale převážná většina knih se věnuje literatuře soudobé i minulé a najdou tak uplatnění zejména při studiu angličtiny samotné. Na druhou stranu se zde ale můžete setkat i s takovou lahůdkou jako "Who is who in socialist Czechoslovakia" a když navíc zvážím, že je zde zatím jen několik předmětů vyučovaných v angličtině, anglické zdroje vlastně až tolik potřebné nejsou. Množství literatury v čínštině je v této několikapatrové budově s největší věží v campusu obrovské. To ale našinec zatím neocení. Obrázkové knížky tu nemají (pokud nebudeme uvažovat samotné čínské písmo, to jsou pak obrázkovými všechny knihy), a tak mne zaujal třeba obrovský atlas Taiwanu s čalouněnými deskami.

Věž tu má v podstatě každá budova - některé věže jsou menší, některé větší, ale i vilky učitelů mají jakousi věžovitou strukturu. Největší věž pak má již zmíněná knihovna a také část vysoké administrativní budovy s přibývající výškou postupně špičatí. Nejvyšší bod knihovny je využit jako vyhlídka a zajímavé je, že přestože campus navštíví za rok tisíce turistů, vyhlídková věž je zavřená a otevírána je pouze na požádání. Ostatní budovy mají věže bez vyhlídkové terasy, a tak když se chce někdo pořádně rozhlédnout, musí se nějak domluvit s jedním z klíčníků. Pro nás je domluva snadná, protože držitelem klíče je mimo jiné i jeden z našich poradců. Shora je sice nádherný výhled ale zároveň tam fouká tolik, že nikdo dlouho nevydrží.

Architektura v campusu je asi opravdu zvláštní a pro turisty lákavá. Ne že by byla tak vyjímečná, ale univerzální omítkou ve městech jsou dosti uniformní kachličky zakrývající železobetonové zdivo, a tak mnoho ulic působí velmi stroze a často spíše jako obrovské umývárny než místo pro život.

Campus je proti této městské uniformitě ve výrazném kontrastu, ačkoliv i zde se kachličky uplatní na všech budovách. Už samotný projekt vybudovat univerzitu na zelené louce nevídané rozlohy je impozantní.

Klasickou stížnost studentů FIMu na úroveň vybavenosti školy počítači snad ani nebudu rozmazávat. Z každého pracovního stolu na koleji na vás proto svítí alespoň jedna obrazovka (druhá je případně od notebooku) a když se zmíníte, že nemáte počítač a chcete jej někde pořídit, spolubydlící dost možná hrábnou do papírové krabice pod stolem a z těch tří krabic už vám něco postaví. Z podstolu na vás také kouká síťová zásuvka a pokud zvládnete kromě sledování konstrukce svého budoucího PC také požádat o vlastní IP (na počkání u techniků), můžete začít surfovat na nejvíc nejlepší vysokorychlostní dálnici.

Na kolejích tedy bydlíme po čtyřech. Prostoru je zde poněkud méně než u nás na kolejích, pokoj má totiž jen vlastní sprchu, WC a balkon, ale úspornými patrovými postelemi, které visí nad pracovními stoly, se místo velice dobře ušetří. Na každém patře budovy je 2x až 4x prádelna a také 4x automat na vodu. Automat naštěstí nepožírá žádné kulaté kovové placičky, a tak máme pitnou vodu zdarma.

STUDIUM

Již před odjezdem jsme měli možnost volit z několika předmětů, které jsou většinou připraveny speciálně pro zahraniční studenty. Těmito předměty jsou například Supply chain management, Applied statistics, Advanced database systems a pro každého povinně také studium pod vedením jeho poradce (advisor) a čínština. K těmto několika zvoleným i povinným modulům jsme všichni ještě přibrali sportovní kurz a za účelem zlepšení čínštiny a utužení "přátelských vztahů mezi našimi národy" také několik English-Chinese hodin s taiwanskými studenty, kteří o taková setkání projevili zájem. Čínsky sice moc nemluvíme, nemusíme už ale platit daň nováčků, ať už se jedná o ryze fuzzy objednávání v restauraci nebo platba skutečné ceny (konst.) + x , kde x je proměnná zajišťující speciální nadstavbu pro cizince.

Počet zahraničních "exchange" studentů se má rozšiřovat, v tuto chvíli jsou zde 4 :), ale pro příští rok je domluvena spolupráce s Koreou. Samozřejmě je tu mnohem víc cizinců, ale pokud jsou to asiaté, pak většinou studují v čínštině s ostatními a pokud to jsou lidé z Evropy nebo USA, pak většinou vyučují angličtinu.

Pokud se zaměříme na studium na Taiwanu a v campusu obecně, studenti jsou rozděleni na undergraduate a graduate. Undergraduate odpovídá našemu tříletému bakalářskému programu a graduate pak naší dvouleté nástavbě. Každý graduate student má svého "poradce" (advisor) se kterým řeší problematiku studia a kterému také občas vypomáhá například s administrativními záležitostmi.

Studenti se setkávají se svými advisors na konzultacích, které nejsou nijak vázány ani na hranice campusu ani na hranice blízkého města. Na základě dohody tak občas proběhne setkání třeba v Taipeji, kam se mnoho studentů i vyučujících občas vrací. Vztah mezi studenty a jejich poradci je mnohem bližší než u nás mezi studentem a například vedoucím práce. Půjčit si auto od advisora nemusí být problém a večeři jako místo konzultace nebo i mimo konzultaci je také poměrně běžná záležitost. Samozřejmě jsou tu i studenti PhD, ale s těmi jsem příliš do kontaktu nepřišel. Studuje se většinou z obsáhlých (rozuměj tlustých) knih a co si student nepřečte z obsáhlé knihy, to zpravidla neví.

JÍDLO

Se stravou na Taiwanu jsme již po několika týdnech neměli žádný problém. Šikovní se naučili používat hůlky a nešikovní lžíci :) a jedinou překážkou tak zůstalo objednávání v restauracích a jídelnách. Na koleji se totiž oficiálně nesmí vařit (není kde), a tak se v campusu samotném a také hned za jeho branami uplatní desítky restaurací či jídelen. Zde se dá pořídit velmi vydatný oběd již za částku 60 NTD (cca 45 kč), což zahrnuje zpravidla polévku, hlavní jídlo a nápoj. Objednává se pouze hlavní jídlo, polévka a nápoje jsou jednotné.

Nápoje je možné spotřebovat neomezené množství a také rýži lze pojídat až do úplného přejedení. Polévku je sice také možné přidávat, ale jelikož se pravidelně cítím přejeden hned s první lžící, této možnosti nevyužívám.

U nápojů se dostávám k jednomu výraznému znaku zdejší kuchyně. Pokud je možné, aby jídlo či pití byly sladké, pak jsou zpravidla přeslazené. Pokud se tak nespokojíte se sladkým černým čajem, který se standardně k jídlu podává, zúží se buď zásadně výběr restaurací nebo radikálně vzroste účet. Za dodatečnou objednávku pití se platí přinejmenším 30 NTD, častější jsou ale ceny okolo 60 NTD a výše, záleží na typu restaurace.

Používání cukru v nápojích ale i v ostatních jídlech bych označil za vyloženě riskantní. Řekl bych, že tomu odpovídá na první pohled špatný chrup místních lidí a také cukrovka na sebe asi nenechá dlouho čekat.

Samostatnou kapitolou jsou pak noční trhy se spoustou více či méně poživatelných dobrot, ovocné koktejly, čaj s mlékem a želatinovými kuličkami roztodivné druhy ovoce a mnohé další. Všechny studené nápoje zakoupené samostatně jako take-away jsou podávány v papírovém kelímku a svrchu zavíčkovány igelitem. Nápoj se potom pije brčkem a i ony želé kuličky v čaji s mlékem se vysávají už ne brčkem ale pořádnou rourou.

Více na téma Jídlo čekejte v některém z příštích Telegrafů od jednoho z mých kolegů.

HROZBY

Na Taiwanu jsme zažili snad už desítky zemětřesení a tsunami naštěstí žádnou. Většinou se jedná o malé otřesy, ale 30. dubna bylo na pořadu dne zemětřesení o síle 5,8 R.s. S epicentrem nemnoho kilometrů severně od campusu. Byl jsem tou dobou venku a stál na asfaltové silnici. Ještě stále bylo možné stát bez větších obtíží. Pocity jsem ale měl všelijaké. Čekáte, že vám kažnou chvíli musí puknout země přímo pod nohama. Uvnitř budov to ale mohlo být trochu divočejší. V té chvíli jsem pochopil smysl těch milionů tun betonu a ocelových drátů, které jsou použity na každém kroku. Campus je navíc podle člověka odpovědného za investice stavěn desítky procent nad vyžadovaný standard. Zemětřesení na 6,0 prý vyleká i domorodce.

Poslední dva dny pršelo. Na tom ještě není nic tak divného, stále je natolik teplo, že odmítám použít deštník, žádné záplavy z toho nejsou a nakonec i v ČR občas zaprší. Shodou okolností se ale v okolí ve velmi hojném počtu vylíhnuly jakési prťavé heliokoptéry s rozpětím nějaké 2 cm a začaly vesele poletovat okolo. Pod náporem deště samozřejmě hledaly úkryt, a tak se včechny budovy na čas zaplnily tímto hmyzem. Jejich namoklá křidélka se jim však stala osudnými, a tak se v turbulencích nakonec většina z nich zřítila k zemi. Některé vrtulníky bojovaly se svým osudem, a tak se dokázaly vzepnout a následně zřítit i několikrát. Vytrvalým plácáním křidélek o podlahu se pak o křidélka dočista připravily a uhynuly. Poučení zní, všude se teď válejí křidélka.

Téma hmyzu jsem začal zlehka, dovolím si ale říct, že nám tu zdejší hmyz pěkně pije krev. Tedy, ten co pije krev nemám rád, ale zdá se mi to přirozené, mám ale také tu zkušenost, že pokud si stoupnu do trávy bez dlouhých kalhot, mohu si být jist, že se slétne několik dobrodruhů, kteří pouze kousnou a zase letí dál. Tyto malinkaté mušky opravdu nenávidím, na smrtelný úder rukou jsou totiž příliš hbité. Co je to ale proti zabijácké včele, cosi velikosti naší sršně. Zatím jsem se s ní naštěstí neseznámil blíže, ale z určitého odstupu jsem již hmyzáka odpovídajícího popisu oné včelky pozoroval.

ZAJÍMAVOST

Hmyz je jedna velká kapitola. Takto jsem měl možnost pozorovat jakéhosi tvora a hezkých pár minut jsem přemýšlel, nakolik se jedná o zmutovanou hříčku přírody. Za svůj bizardní dvojhlavý tvar totiž platila také nepříliš ladným letem. Nakonec jsem se ale ujistil, že se jedná skutečně pouze o motýla vybaveného velmi důkladným maskováním. Nebo brouk velikosti malinkého ptáčka, který se mi s vydatným lomozem prohnal okolo hlavy a přistál na nedalekém zábradlí. Oba zmínění tvorečkové se nechali mnoho minut fotografovat, a tak je přidávám i v obrazové dokumentaci.

Vynechal jsem jistě mnoho zajímavých témat jako doprava, čínština, Taipei a takto by se dalo pokračovat ještě dál a dál, článek je ale už tak příliš dlouhý. Zakončím jej tedy rychle a opět po čínsku,

Zai Jian Dje kh [cai čijen dže kch]

Z Taiwanu zdraví
Roman Krtička [luomen]