V uplynulých dnech si mezinárodní společenství připomenulo 10. výročí od úmrtí česko-britského filozofa a sociálního antropologa, Ernesta-Arnošta Gellnera, nepochybně jednoho z největších světových autorů přemýšlejících a píšících o modernitě.
Tato událost byla reflektována i českou odbornou veřejností, nejen proto, že na Gellnera díky jeho českému původu, jeho myšlenkové orientaci na období Rakouska - Uherska a díky jeho fundovaným analýzám společenského vývoje v post-socialistických zemích, včetně jeho působení na pražské Středoevropské univerzitě v devadesátých letech máme jakési výsadní právo. Impulsem ke svolání vzpomínkového symposia do Prahy v minulém týdnu (Gellner Memorial Symposium) za účasti mnoha významných domácích i zahraničních badatelů je bezesporu Gellnerovo nesmrtelné dílo, zahrnující zhruba 20 publikovaných knih a nesčetné množství článků, jenž jsou svědectvím o hledání stále přesvědčivějších a úplnějších odpovědí na otázky o tom, co je a jak vznikl moderní svět, který je naší samozřejmou součástí. Toto symposium však nebylo ojedinělým aktem diskuse nad Gellnerovým dílem. Již od roku 1998 jsou Masarykovou sociologickou společností - pobočkou sociální antropologie pravidelně každý měsíc pořádány tzv. Gellnerovské semináře, na kterých vystupují domácí i zahraniční sociální vědci. (Pro ty, kteří by se chtěli dozvědět více, odkazuji k vydání zvláštního čísla Czech Sociological Review IX/2001).
Ernest Gellner je nazýván teoretikem modernity; není to však autor módní, ba právě naopak: jako výrazný analytik moderní doby a kritik krátkodobých myšlenkových směrů považoval iracionalismus a relativismus postmodernistů za velké nebezpečí dnešní doby. Gellner proslul rovněž jako originální teoretik nacionalismu. Naší veřejnosti jsou díky překladům do češtiny známy jeho dvě stěžejní publikace z této oblasti, Národy a nacionalismus (1983, česky 1993), a posmrtně vydaný Nacionalismus (1997, česky 2003). V nich vyjádřil své přesvědčení, že nacionalismus je zakořeněn v modernitě a je proto nevyhnutelným osudem našeho světa. Neméně významný je jeho přínos v oblasti filosofie dějin.
Příjemným zjištěním je zájem o vydání vybraných svazků Ernesta Gellnera v českém jazyce v nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK). Kromě již několika existujících titulů vyšla nedávno Gellnerova posmrtně vydaná kniha Jazyk a samota s podtitulem Wittgenstein, Malinowski a habsburské dilema. Zajisté osloví především obyvatele střední Evropy, kteří se chtějí seznámit s originální Gellnerovou polemikou nad myšlením dvou protikladných evropských osobností, ale také lépe porozumět nejen duchu tehdejší doby, ale i našemu světu.
Měla jsem tu čest aktivně se zúčastnit jak zmíněného pražského symposia po boku světově proslulých odborníků „na Gellnera“, tak i mezinárodního kongresu o Gellnerovi v Krakově v říjnu tohoto roku. Tento stručný příspěvek má za cíl vzpomenout s úctou myslitele, který, ač vysoce ceněn za hranicemi naší země, je u nás neprávem opomíjen. To je však, zdá se, osud mnoha českých postav.
Hana Novotná
katedra aplikované lingvistiky