Co se Vám hlavně vybaví, když se řekne Francie? Jak často tam jezdíte, máte nějaké oblíbené místo?

Francie – to je především všeobjímající otevřenost! Je to dáno polohou této krásné země, která je otevřena žhavým břehům severní Afriky, stejně jako mlhám a většinou chladným vlnám Atlantiku. Je to vzájemný  vliv anglické a francouzské kultury, tolik se odrážející v dějinách Francie. Ovšem Francie je země vůní, chutí, elegance i bizardních přírodních útvarů vápencových i sopečných pohoří….

Francouzština není jazyk to je umělecké dílo! A nejvíce je to slyšet tam, kde existují ještě prvky provensálštiny, tedy na francouzském jihu, kam se opravdu rád vracím a to každý rok na konci léta.

Oblíbeným místem je prostor opevněných, kamenných vesniček v temných svazích pohoří Lubéron, kde ještě žijí rázovití obyvatelé s nenapodobitelnými barvitými gesty a nádherným názorem na život, jakoby vystřižený z povídek Alphonse Daudeta.

Další tajemný kout Francie je v kraji Roussillon, kde jsou tajemnými pověstmi opředené pevné a nepřístupné katarské hrady a opět opevněné vesnice.

Co Francouzi – vyhovuje Vám jejich mentalita? Jsou v něčem jiní než my Češi (v čem)?

Mentalita Provensálců je úžasná. Jsou otevření, nádherně romantičtí a uměřeně marniví. Čas u nich nehraje prakticky žádnou roli. Večeře, která netrvá dvě až tři hodiny je nedůstojně překotná. Jejich dívky, zvláště Arlesanky jsou klasicky krásné a vědí to o sobě. Vždyť se tady mísí francouzská, řecká, italská a arabská krev! Je to vidět i na barvitosti místních krojů a hlavně na úžasné pestrosti místní kuchyně. Jídlo je poezie, umělecký výtvor a obřad!

Základní vlastností je otevřenost, radost ze života – prostě nezdolný optimismus, i když dovedou velmi intenzivně prožívat neštěstí, zklamání. Velmi těžko se vyrovnávají s posměchem. To někdy v jejich očích bleskne až odlesk nenávisti – o které právě A.Daudet píše jako o hněvu slabochů!

Radu pro začínající cestovatele – co si při návštěvě Francie určitě nenechat ujít?

Budu-li se držet francouzského jihu, tak jistě města spojená s moderním výtvarným uměním: Arles, Aix -en –Provence, nebo místa plná římských památek. Orange, Pont du Gard, Arles. Místa středověké kultury: Les Baux de Provence, Avignon, nádherné přírodní parky: Camargue, Parc Naturel Regional du Lubéron a hlavně úžasní lidé, lidé, lidé – pastevci, námořníci, prodavačí, kuchaři, policisté, pouliční malíři a prodavači a prostě kolemjdoucí…..

Vraťme se k aktuální výstavě. Kdy a kde jste snímky nafotil? (Který určitě nemáme přehlédnout?)

Fotografie z francouzského jihu jsem získal při svém prvním a druhém pobytu v letech 2004-2005, vždy na konci srpna a na počátku září. Levandule kvete a voní, borové šišky v žáru slunce praskají a cikády na sebe upozorňují vše přehlušujícím cvrkotem. Přitom jsou téměř neviditelné. Kdybych měl na nějaký snímek upozornit – tak je to právě levandulové pole. Stříbřitě se leskne ve svěžím větru, intenzivně voní a když vám půvabná majitelka pole půjčí srp – můžete si zkusit sklízet vonné otýpky. Není to v tom vedru žádná selanka – ale kolem vás skáčou stovky sarančat, voní nejen levandule ale i tymián  a nedaleká zkroucená oliva připomíná svým věkem vaši pomíjivost……a vedle sklízející starý pán si pobrukuje slavnou lidovou o krásné plavovlásce……

Jste zkušený a neúnavný cestovatel a není to první výstava z Vašich toulek po dálavách, kam se chystáte příště?

Chystám se opět na francouzský jih – tentokrát do kaňonu  Verdonu, do okolí dolní Durance a na pobřeží blízko přístavů Toulon a Marseille.

Děkujeme za Vaše zajímavé povídání a přejeme mnoho příjemných chvil strávených třeba opět právě  ve Francii.

Redakce