aktuální číslo archiv o telegrafu hledání

Zahraniční studenti a buddíci vyrazili na první letošní výlet

26. března 2006 – oblíbená trasa: EASTERN BOHEMIA.

Jako nový buddík jsem ještě moc zkušeností nenabrala, protože je tu v tomhle semestru málo Erasmus studentů, takže když se objevila možnost jet na výlet s těmi, které jsem zatím stihla poznat, rozhodně jsem neváhala!

Když jsme se konečně nasáčkovali do autobusu s tykadlama, vyrazili jsme do východních Čech.

První zastávkou měl být Josefov, ale nakonec se plány změnily a navštívili jsme Opočno. Narazili jsme na zamčenou bránu, ale ani to nám nebránilo se projít po obrovském parku na zledovatělých cestičkách a prohlédnout si zámek zvenku. Na nádherné nádvoří jsme se mrkli přes plot, dobruslili až k autobusu a vyrazili do Nového Města nad Metují, kde jsme si prohlédli město a společnými silami přišli na anglický výraz pro vlaštovku. Podle typického tvaru jejího ocasu se totiž nazýval jeden dům s neobvyklou fasádou, takže jinak by ten překlad pro naše Erasmáky nebyl úplný.

Počasí nám moc nepřálo, ale i přesto to vypadalo na pěkný výlet… Vydali jsme se dále.. podívat se do pevnosti Dobrošov. Na tom by nebylo nic neobvyklého, kdybychom se tam nemuseli doslova probrodit přes tuny sněhu. My, co už jsme odsoudili zimu k zániku, jsme nepočítali s takovým náporem sněhu a hned po pár krocích nás „příjemně“ chladil studený sníh v teniskách. A to jsme na tom nebyli tak špatně!!! Třeba Lindsay (Holanďanka ze Surinamu) měla jarní boty do špičky a na malém podpatku, takže se bořila až po kolena na každém kroku a studentka ze Srí Lanky?? Ta si užívala sníh jak jen mohla – vždyť ho viděla a vyzkoušela poprvé v životě! Takže se do pevnosti skoro dokoulela!! Všichni, kdo přežili strastiplnou cestu, byli odměněni výkladem o pevnosti, 2. svět. válce a procházkou podzemními chodbami.

Zpáteční cestu k autobusu jsme NAŠTĚSTÍ absolvovali v trochu méně sněhové podobě přes soukromé pozemky. I když i tam měla Lindsay problémy, protože jí na ledě boty docela klouzaly. Super zážitek, ale oceňuji ho až teď - když mám suché boty :o)

Všichni zmrzlí a vyhladovělí jsme se těšili do PEKLA!! Což byl mystický název restaurace, kam jsme se jeli naobědvat. Někteří ochutnali českou česnečku, jiní raději ne..

Ovšem to, co nás čekalo potom, bylo neuvěřitelné!! Krásné skály v Adršpachu, a jak jinak než hooodně sněhu…, ale cestičky byly ušlapané, takže se žádné boření až po kolena nekonalo, jen ty nohy stále zebaly... Terén klouzal a semtam někdo schytal kouli do hlavy, či jinam, protože se všichni rozhodli, že dáme sněhovou bitvu. U zamrzlého vodopádu jsme potkali dva švarné chlapíky a třetímu z nich jsme se postarali o pořádný aplaus, protože jsme mohli sledovat, jak slaňuje po zmrzlé vodě.

Na cestě zpátky jsme najednou ztratili Stáňu. Za chvíli se pro ni vydali dva statní mládenci a my jsme vtipkovali, že se jí tam něco stalo… Jenže z našeho vtipkování se najednou stala tvrdá realita a Stáňa se k nám dobelhala podepíraná z obou stran. No jo, kolena dělají někdy neplechu. Někteří jsme se vydali okouknout skálu milenců, zatímco Stáňa dokulhala do autobusu.

Pak už následovala cesta „domů“ a hodnocení uplynulého dne. Sama za sebe musím říct, že výlet byl skvělý, stejně tak jako osazenstvo, které se mi postaralo o zábavu nejen v autobuse, ale i během oběda a vlastně pořád. A můj obdiv samozřejmě patří i Ondrovi Tikovskému a Stáně Nechvílové, kteří zařizují tyto výlety!

Keep working! :o)

Andrea Teichmannová
BUDDY SYSTEM UHK