Telegraf - elektronický časopis Fakulty informatiky a managementu UHK

Telegraf

čtrnáctideník ze života Fakulty informatiky a managementu
číslo 13/2006, vyšlo 01.12.2006

Venezuela

Do země s pestrou směsicí národů, velmi rozmanitými typy krajin a s mnoha světovými unikáty, známé běžnému občanovi České republiky především nejvyšším vodopádem světa Salto Angel a letovisky na ostrově Margarita, se vydala sehraná dvoučlenná expedice na jedno ze svých nezávislých měsíčních putování po Latinské Americe v srpnu 2006. Expedice se soustředila především na tři oblasti – Gran Sabanu, deltu Orinoka a ostrovy Margarita a Cubaqua.

Gran Sabana

Gran Sabana je součástí rozsáhlé Guayanské vysočiny, jejíž rozloha je přes 700.000 km2 a je se svou výškou přes 3000 m (nejvyšším vrcholem je Pico de Neblina 3014m n.m.) nejvyšším pohořím Jižní Ameriky východně od And. Rozlohou je Gran Sabana velká zhruba jako polovina České republiky a velká část jejího území je zahrnuta do NP Canaima s rozlohou 30.000 km2. Území Gran Sabany bylo zpřístupněno silnicí, vedoucí mezi městy Ciudad Guayna a Santa Elena de Uairén na hranicích mezi Venezuelou a Brazílií, a tato silnice a její okolí se stalo vstupní branou expedice do území. Okolí silnice či odboček z ní je typické mnoha vodopády, z nichž některé jsou vidět přímo ze silnice, nebo jsou od ní vzdáleny jen stovky metrů. Postupně směrem od města Ciudad Guayna tak lze navštívit a případně se i vykoupat u vodopádů Salto El Danto, Salto Chinak – Apongua, Salto Karuai, Salto Kama, Salto Arapan, Salto Yuruaní (viz Obr. 1) a také zřejmě nejvíce navštěvovaného vodopádu v Jaspisové strži (Quebrada de Jaspe, viz Obr. 2).

Typická krajina Gran Sabany (viz Obr. 2) je mírně zvlněná, s mnoha skalními prahy (proto i množství vodopádů), vzhledem k neúrodné půdě na křemičitých horninách a v mnoha místech i s velkým obsahem hliníku velmi řídce porostlá vegetací a s poměrně malými plochami lesů. Dominantami krajiny jsou stolové hory, pro něž se místně vžilo jejich označení z řeči indiánů Pemonů tepui, a místně také skupiny palem na místech mokřadů, nazývané moričaly. Vzhledem k vysokým a pravidelným srážkám jsou součástí krajiny také četné potoky, řeky a erozní rýhy, jejich nejvyšší intenzita typicky doprovází lidmi vytvořené cesty a silnice.

Posvátnými horami indiánů Pemonů jsou stolové hory Kukenán a Roraima. Hora Roraima na trojmezí Venezuely, Guayany a Brazílie (viz Obr. 4) inspirovala Sira Arthura Conana Doyla k sepsání románu „Ztracený svět“ a právem, neboť svou endemickou květenou, fantaskními tvary skalních útvarů a stářím hornin je Roraima právem označována jako „okno do Gondwany“ (viz Obr. 5).

Obr. 1 Salto Yuruaní, vodopád dostupný pěšky z vesnice San Francisco de Yuruani. Foto: J. ZelenkaObr. 2 Vodopád v Jaspisové strži (Quebrada de Jaspe). Foto: J. Zelenka

Obr. 3 Typická mírně zvlněná krajina Gran Sabany. Foto: J. ZelenkaObr. 4 Trojmezí Venezuely, Guayany a Brazílie na vrcholu Roraimy. Foto: J. ZelenkaObr. 5 Typická krajina vrcholu Roraimy, fantaskní tvary, prehistorické rostliny a specifičtí živočichové. Foto: J. Zelenka

 

Delta Orinoka

Zcela jiným, „vodním světem“, je delta řeky Orinoko, dodnes osídlená různě civilizovanými indiány (viz Obr. 6). Je protkaná hustou sítí různě širokých řek (viz Obr. 7), obklopených bujnou vegetací, z nichž některé se postupně zanášejí bahnem. Do delty jsou pořádány nejčastěji třídenní „all inclusive“ zájezdy, řada oblastí je však nedostupná (ochrana flóry a fauny i původního obyvatelstva). V deltě se výrazně projevuje „civilizační gradient“ – poblíž vstupních míst do delty vedou elektrické dráty a indiáni žijí v běžných zděných domcích a vlastní drůbež a prasata, ve vzdálenějších místech je jediným majetkem indiánů kánoe vyrobená z jednoho kusu kmene, dům na kůlech a hamaky, ti „bohatší“ mají ještě barely na pitnou vodu, kterou jim dováží vláda jako součást podpory těchto komunit.

Obr. 6 Indiánské děti v dešti v deltě Orinoka. Narodily se na vodě a jsou s ní v těsném kontaktu. Foto: J. ZelenkaObr. 7 Typický vzhled jedné z řek v deltě Orinoka. Foto: J. Zelenka

 

 

Ostrov Margarita

Nejznámější a nejvíce turistifikovanou (viz Obr. 8) Venezuely je ostrov Margarita, označovaný jako „perla Karibiku“. Přes velké množství návštěvníků (včetně Venezuelanů, dopravujících se na ostrov masově trajekty), lze na téměř neosídlené východní části ostrova najít mnoho zajímavých míst – pláží, jeskyň, skalních útvarů, typickou rybářskou vesnici i školky, v nichž se snaží o obnovení vegetace ostrova díky soustavnému výzkumu vhodných podmínek a vhodných rostlin.

Ostrov Cubaqua je turismu nepřístupný a je pravým tropickým rájem s několika nej – prvním místem, kde se v Novém Cádizu usídlili Evropané, aby mohli vydrancovat místní bohatá naleziště perlorodek, lagunou s n povrch vyvěrající ropou, odkud byla poprvé z Ameriky dovezena do Evropy pro španělského krále jako léčebné médium, zajímavými geologickými útvary (připravuje se založení geoparku), nalezišti zkamenělých prehistorický ulit a mušlí a koloniemi mořských ptáků.

Obr. 8 Ostrov Margaria – turistifikovaná východní část. V popředí rekonstruovaná pevnost, chránící přístav hlavního města ostrova. Foto: J. Zelenka

 

Veletok Orinoko

Na závěr stručné a zejména obrazové exkurze do Venezuely ještě pohled na majestátní veletok Orinoko (viz  Obr. 9), řeku širokou před vlastní rozsáhlou deltou až 5 km a umožňující vjezd i velkých zaoceánských lodí až do přístavu ve městě Ciudad Guayana.

Obr. 9 Večerní pohled na Orinoko ve městě Ciudad Bolívar. Foto: J. Zelenka

Josef Zelenka

Zdroje informací

ŠLÉGL, J. a kol. (2003): Světová pohoří. Amerika. Knižní klub. ISBN 80-242-0960-8

Článek byl zobrazen 2763x.


 
redakční rada: Ing. Věra Palánová, doc. Ing. Václav Janeček, CSc.
© 2005 Fakulta informatiky a managementu