aktuální číslo archiv o telegrafu hledání

Taiwan – Rok na krásném ostrově. Část druhá - Výlet k Sun Moon Lake.

Jezero Sun Moon Lake se nachází přibližně uprostřed Taiwanu v kraji Nantou. Je položeno v nadmořské výšce 748 metrů nad mořem. Rozprostírá se na ploše 7,93 km čtverečních a v nejhlubším místě je 27 metrů hluboké.

Hlavní atrakcí jezera je malý ostrůvek Lalu, ze kterého podle tradice pochází domorodý kmen Thao. Tento ostrůvek má za sebou krušnou historii. Japonci jej nazvali Nefritovým ostrovem, protože leží blízko nejvyšší hory Taiwanu, která se také jmenuje Nefritová.. Čankajšek jej po svém příchodu v roce 1949 přejmenoval na Kuang Hua, což znamená skvostná Čína a v roce 1978 na něm byl vystavěn svatební pavilon. Oddat jste se zde ale mohli jen do roku 1999, kdy Taiwan postihlo velmi ničivé zemětřesení, které pavilon zbořilo a většina ostrova zmizela pod hladinou jezera. Možná ze strachu z místních božstev byl pojmenován v jazyce kmene Thao.

Pokud byste si v tomto jezeře chtěli zaplavat, tak vám to bude umožněno pouze jednou za rok, když se zde koná závod. Sun Moon Lake je totiž zařazeno na seznamu mezi třinácti scénicky zajímavými oblastmi Taiwanu.

Dost bylo teorie a teď něco z našich zážitků. Sun Moon Lake jsme navštívily těsně po příjezdu.

Po sedmnácti hodinách spánku nás probouzí Yanni, že pojedeme na slibovaný výlet. Komu se poštěstí, že se hned druhý den svého pobytu na Taiwanu ocitne u nejznámějšího jezera?

Po tradiční Taiwanské snídani, která se sestává z vodové rýže, nějaké zeleniny, vaječné omelety a masa sedáme do auta a Yannin tatínek nás ochotně veze na výlet. Cestou tam jsme jako v Jiříkově vidění. Časový posun a únava udělaly své a tak si připadám jako ve snu, když míjíme banánové palmy v naprosto nádherných horách.

Sun Moon Lake je velká turistická atrakce. Ačkoliv není sezóna, všude je plno turistů. Všichni se fotí, fotí přírodu a nenápadně, ale i nápadně fotí nás, protože jsme bílé.

Sun Moon Lake se musí vidět z lodi, takže ani nestačíme protestovat a už nám jsou navlečeny záchranné vesty a zaplacen vstup na hodinovou okružní cestu. Výklad je samozřejmě v Čínštině, takže nám Yanni neustále tlumočí. Její tatínek se také snaží, ale jeho angličtině zatím moc nerozumíme. Má totiž silný čínský přízvuk a slovní zásobu čítající zhruba 20 slov. Ke své znalosti slov děkuji (šje-šje) a dobrý den (ni hao) přidáváme další (piao-liang), což znamená něco absolutně nádherného. Ze začátku nám tohle slovo přišlo hodně složité, ale rozhodně je velice užitečné. Od té doby jsme ho používaly kdykoliv jsme chtěly vykouzlit úsměv na tváři tatínka od Yanni a také jsme ho neustále slyšely, když někdo mluvil o nás. Taiwanci a asiaté obecně mají pocit, že jste krásní, protože máte evropské rysy. Dávají vám to hlasitě najevo a obdivují vás za to.

Na lodi s námi jel mladý Japonský pár, na což nás hned při nástupu upozornila Yanni. Divily jsme se, jak je může rozeznat od ostatních asijských národů a bylo nám sděleno, že podle stylu oblékání a podle účesů. To jsme nejdřív vůbec nechápaly, ale v současné době už je rozpoznáme taky.

Vlastní výlet lodí byl zřejmě navržen asiatem pro asiaty. Pět až deseti minutové zastávky na focení okolí mi teda rozhodně nestačily, ale nedalo se nic dělat. Mohli jsme dokonce vystoupit na ostrůvek a na druhé straně jezera byla desetiminutová pauza na výlet k buddhistickému chrámu. Tam jsme dostaly brožurky o Buddhismu v němčině s odůvodněním, že Anglické došly.

Sun Moon Lake vypadá na všech fotografiích jako by tam byla neustále mlha. Nevím, do jaké míry je to mlha a do jaké míry smog. A taky jsem se za celou dobu pobytu u jezera nemohla zbavit dojmu, že je všechno tak nějak moc organizované a že bych raději vyrazila někam sama.

Při odjezdu zpět nastal ještě jeden problém – Yannin tatínek nechal rozsvícené světlo u auta, takže se vybila baterie a museli jsme sehnat někoho se startovacími kabely. Naštěstí se nám podařilo auto brzy nastartovat a vydat se na zpáteční cestu přes hory do Taichungu.

Večer nás ještě Yanni vzala na první návštěvu tradiční čajovny v krásné uličce umění. Klárka si objednala typický Zhin Zhu nai chá neboli mléčný čaj, ve kterém plavou kuličky, z tapioky, kterým taiwanci podle tvaru říkají černé perly. Mě to teda hrozně nechutná, ale Klárce zatím ano. Já jsme zkusila čaj, ve kterém plavou chryzantémy a oranžová semínka rakytníku řešetlákového a chutnal mi moc. A protože jsme cizinky, dostaly jsme k tomu koláčky úplně zadarmo.

Zuzana Folprechtová