aktuální číslo archiv o telegrafu hledání

Musíme si pomáhat aneb naše začátky na Taiwanu

A jsme tady, napadá asi každého z nás po 14ti hodinovém letu, kdy 16. 2. 2007 přistáváme v Taipei. První loučení nás čeká během pár minut, protože Petr s Danem do Kaohsiungu letí letadlem a zbytek naší party (Vlasta, Blanka, Péťa a Sylva) jede autobusem.

První týden máme času na poznávání kultury opravdu hodně, protože je tu Čínský Nový Rok - rok prasete - což je vidět na každém kroku :o)

26. 2. nám ke všemu tomu novému ještě přibudou starosti se školou. Proč jen tu skoro nikdo nechce mluvit anglicky, napadá nás na každém kroku. Ale naštěstí se zatím vždycky někdo našel, kdo nám ochotně pomohl. Třeba s vymýšlením čínského jména, které tu všichni potřebujeme na studentskou kartičku :o)

Jídlo bereme většinou podle losu - nebo se živíme v místních supermarketech 7/11. Kdo se má v těch jejich čínských znacích vyznat  :o) Tak snad po pár hodinách čínštiny, kterou tu máme všichni povinnou, budeme aspoň něco umět, abychom si uměli objednat.

Třetí víkend, co tu trávíme, se naše 6ti členná skupinka ze západní části ostrova schází v Kaohsiungu, kde přespáváme na international kolejích, kde bydlí Vlasta s Petrem. Největší radost tu každému z nás dělá moře. Při teplotě přes 30 stupňů je to to nejlepší, co tu může být. Od National Sun Yat-Sen University je to na pláž opravdu kousek - pokud po cestě nepotkáme opice, které nás evidentně moc rády nevidí :o)

Celý víkend se na Taiwanu koná Lantern festival (lampionový festival) a my přijímáme pozvání od místní univerzity, abychom si s dalšími mezinárodními studenty namalovali svůj vlastni lampion.

Víkend utekl jako voda, poznali jsme plno nových lidí, užili si skvělou zábavu a vracíme se zpět na naše univerzity. Ale jen na pár dní, protože o víkendu nám snad vyjde další společná akce - výlet do Kentingu, který je úplně na jihu ostrova a jsou zde prý jedny z nejkrásnějších pláží....

Sylvie Mynaříková
Petra Kuricová
Vlastislav Štrunc
Daniel Hradský
Blanka Holíková
Petr Němec