aktuální číslo archiv o telegrafu hledání

Taiwan – Rok na krásném ostrově. Část čtvrtá – Studium.

Kampus National Sun Yat-sen University (NSYSU) leží přímo u moře. Jeho součástí je i scénická oblast Schiziwan. Přímo za školou můžete podnikat výlety na Opičí horu. Je třeba držet se cest, protože na velkou část hory zabírá vojenská základna.

Výlet ale rozhodně stojí za to, nejen kvůli opicím, ale i kvůli překrásnému výhledu na Kaohsiung. Po sestupu se můžete osvěžit v moři na školní pláži. Plavat je ale povoleno pouze v letních měsících. Pokud přeci jenom potřebujete ke svému životu vodu, můžete si od dubna zajít do školního krytého bazénu, kde nepotkáte skoro nikoho. Na pobřeží moře se dají najít skryté kamenité pláže, kde budete určitě sami. O pauze mezi hodinami si můžete nasbírat mušle nebo i zaplavat. Je třeba dávat pozor na spodní proudy, které umí být nevyzpytatelné a po snadném odplavání kousek od břehu se potom těžko dostanete zpátky. Pokud se chcete pouze kochat výhledem na moře, můžete se projít po molech jednoho ze čtyř největších přístavů světa a pozorovat připlouvající lodě. Oázu klidu poskytnou i četné restaurace, ve kterých si ale za výhled trochu připlatíte.

Studovat na Sun Yat-sen University je opravdu radost. Ubytování je přímo v kampusu, po kterém jezdí školní autobus, pokud nemáte skůtr a pokud se vám nechce chodit pěšky. My jsme zažily ještě období bydlení na koleji s taiwanskými studenty. Zahraničním studentům bylo vyhrazeno druhé patro, bez klimatizace. Od dubna se tedy v pokoji dalo být pouze za neustálého vrčení větráků a poletování nezatížených věcí. Po odjezdu většiny studentů jsem si zažádala o přestěhování na klimatizovaný pokoj, do kterého jsem se okamžitě zamilovala. Konečně jsem se po několika měsících pořádně vyspala. Tato situace už ale další studenty nepotká, neboť je škola přestěhovala do mezinárodní vily. Bydlí zde pouze zahraniční studenti, což je na jednu stranu výhoda, protože všichni prožívají podobné pocity, ale zase nevýhoda, protože nemůžete procvičovat čínštinu. Můžete si najít i privát, za který zaplatíte jen o málo více než za koleje.

V prvním týdnu po našem příjezdu následovala orientace po kampusu a zápis do školy. Na fakultě managementu jsme dostali formulář, se kterým bylo třeba oběhat několik kanceláří. Bylo to skoro jako bojová hra: nejprve zaplatit ubytování na kolejích, s potvrzením do třetího patra pro razítko, do mezinárodní kanceláře a ještě na několik míst, než vám v šestém patře slavnostně vydali studentský průkaz. Pak už jsme mohly jít na pláž i bez placení.

Následovaly podobně jako u nás dva týdny na výběr předmětů. Já jsem se soustředila na politologii, především na vztahy mezi Taiwanem, Čínou a USA. Můžu říct, že mi tyto přednášky hned po několika hodinách úplně převrátily pohled na celou situaci a na svět vůbec. Z Čech jsme zvyklí, že je na mapách Evropa uprostřed, USA vlevo a Asie vpravo. Na Taiwanu je uprostřed Asie, takže máte celý pohled dost posunutý. Najednou si připadáte, že naše malá Evropa není vůbec tak významná, jak jste se doposud domnívali. Jen Afrika jako by vůbec neexistovala. Za celou dobu pobytu na Taiwanu jsem o ní slyšela přesně dvakrát.

Mou hlavní náplní času se stala čínština. Hodiny probíhaly na jazykovém centru, které je samostatnou fakultou NSYSU. Mandarínské čínštiny jsme měli šest hodin týdně. Výuka byla opravdu špičková. V relativně malých třídách (do deseti studentů) jste neustále nuceni komunikovat. Učitelé se striktně drží své učební metody, přičemž mají zakázáno se studenty hovořit anglicky, i když rozumí, takže se jich občas můžete na něco zeptat. Odpovědi se ale dočkáte pouze v čínštině. Studium jazyka mě úplně pohltilo, takže jsem kromě hodin ve škole strávila mnoho času doma samostudiem. Ono se to ani jinak nedá, pokud se chce člověk naučit i psát. Připadala jsem si jako v první třídě. V ruce obyčejnou tužku a gumu a vyplňujete si písanky, jak se učíte psát čínské znaky. Každý znak je třeba napsat zhruba dvacetkrát, pak si dát několik dní pauzu a potom znovu, aby se vám uložil i do dlouhodobé paměti. Snaha „nalít si něco do hlavy před písemkou“ je v tomto případě značně složitá. Zpočátku, když umíte pár znaků to ještě jde, ale později pociťujete každou zameškanou hodinu a po týdenní nemoci máte hodně co dohánět. Já jsem po letních prázdninách přeskočila jednu úroveň, takže jsem se dostala rovnou mezi středně pokročilé. Po první hodině jsem zjistila, že moji spolužáci normálně mluví a mají za sebou v průměru 2-6 let studia čínštiny. Musela jsem tedy pořádně zabrat a následujících šest týdnů jsem se učila šest hodin denně. Stálo to ale rozhodně za to a semestr jsem absolvovala jako nejlepší z Evropanů s 89%. Taiwanský známkovací systém je jiný než u nás. Počítají v procentech. 80-100% je jednička, přitom dostat přes 80% vyžaduje hodně snahy. Více než 70% je naše dvojka a 60% trojka. Pokud máte méně, musíte si předmět zapsat znovu. Výslednou známku ovlivňuje kromě závěrečné zkoušky i zkouška pololetní, různé testy v průběhu semestru, prezentace, aktivní účast v hodině a domácí úkolÿ. Ze začátku semestru vám přesně řeknou, jakou vahou se která část na výsledné známce podílí, takže vám nezbývá než se připravovat průběžně. V zápočtovém týdnu a ve zkouškovém období už jste většinou celkem v klidu, protože víte, že i kdyby se vám závěrečný test nepovedl, tak vám to známku nezhorší o tolik.

Zkoušky z čínštiny probíhají zpočátku pouze formou písemného testu a řízeného rozhovoru s vyučujícím. Později už mají standardizovanou formu, kterou vás připravují na celosvětovou zkoušku z čínštiny. V písemném testu najdete porozumění psanému textu, gramatiku a poslech. Znaky se většinou testují v průběhu semestru, takže už po vás nikdo nebude chtít přepisovat fonetický přepis do znaků nebo naopak. Ústní část je nahrávána na kazetu, kterou pak učitel hodnotí po obsahové stránce i z hlediska tónů. Zpočátku vaši výslovnost skoro neopravují, ale později sedíte proti učiteli a opakujete jedno slovo dvacetkrát, dokud si nezapamatujete jeho přesnou melodii. Výslovnost a gramatika jsou v čínštině velmi důležité. Stejné slovo s jiným zvukem znamená něco úplně jiného. Pozor na vyslovování slova Čech-Češka. Při přílišném klesnutí hlasem na konci slova jie-ke se vám může stát, že vás budou považovat za prostitutku. Pokud už mluvíte několika cizími jazyky a jste zvyklí hned od počátku s minimální slovní zásobou skládat věty, tak přesně tohle v čínštině nefunguje. Musíte se nejprve naučit přesnou gramatiku, jinak vám nikdo nebude rozumět.

Zuzana Folprechtová