Telegraf
čtrnáctideník ze života Fakulty informatiky a managementu
Studium v zahraničí, těžké chvíle i splněný sen
Je čtvrtek 19.7.2007, den, který prožívám se vryje do mého života a vzpomínek navždy. Je to jeden z těch dnů, kdy se člověk v realitě potkává se svým snem. Splnění tohoto snu představují promoce na anglické univerzitě, konkrétně na University of Hull.
Kolem mne to víří radostí a úsměvy. Oblečení, jako róba a typická čapka dodává této události ještě větší kouzlo. Společná radost s přáteli a také pocit hrdosti mých rodičů dosahují vrcholu. Při převzetí diplomu se člověk na chvíli zastaví a musí se ohlédnout a vybavit si jakou cestu musel urazit pro tuto chvíli.
Vše začalo touhou po větším rozhledu a potřebou zdokonalení se v anglickém jazyce. Během pěti let studií na Univerzitě Hradec Králové jsem škole nevěnoval tolik pozornosti, kolik by si zasloužila. Díky svojí touze po plnění snů jsem v průběhu těchto pěti let založil dvě firmy v Pardubicích, které mi z mého času potřebného pro studium ukrajovali občas opravdu velké porce. Pořád jsem se však utvrzoval v tom, že tato „praxe“ mi umožní ověřovat některé teoreticky nabyté vědomosti na akademické půdě v realitě. V posledním ročníku, když už se studium chýlilo ke konci jsem si, ale začal uvědomovat pravou hodnotu vzdělání. Začal jsem se také v praxi čím dál více potkávat s anglickými emaily. Navíc jsem se vyhýbal potencionálním setkáním, která vyžadovala konverzaci v anglickém jazyce. Po společném pátrání se svým kamarádem Pavlem Čejkou jsem nakonec vybral variantu studia BA Business na University of Hull. Pavel díky svým vyšším cílům a také zkušenosti z výměnným programem na Tchaj-wanu, zvolil MBA studium na National Sun Yat-sen. Tímto se naše cesty z Čech rozešly úplně opačným směrem.
Od této chvíle tedy přibližně března 2006 začalo horečné shánění informací o nárocích a povinnostech, které jsou potřeba zařídit před oficiálním přijetím na školu. Jsem studentem oboru informační management, informacím, jejich kvalitě a důležitosti přikládám v rozhodování velkou váhu. Začal jsem si přes email dopisovat s lidmi, kteří na University of Hull v té době působili, četl jsem řadu článků přímo na stránkách školy, kam jsem měl na rok namířeno. Přestože jsem do přípravy, vložil hodně energie, hned od příjezdu do Anglie jsem musel čelit událostem, se kterými jsem tolik nepočítal. Tento článek píši především pro ty z Vás, kteří o podobné cestě uvažujete, ještě jste nenašli ten správný impuls, nebo jen potřebujete získat představu o tom co Vás může potkat. Před prvním odjezdem na studium do zahraničí a odtržením se od světa, který nám je tolik blízký, hrají důležitou roli naše pochybnosti. Jsem přesvědčen o tom, že lidské povahy se zásadně liší, a proto jsou lidé, kteří z neznámého nemají takový strach a spíše zcela novou cestu berou jako dobrodružství. Já osobně však patřím k těm, které pochybnosti před odjezdem dostihly. Pokládal jsem si otázky typu: Jak mohu jet studovat Anglickou Vysokou školu, když po patnácti letech studia angličtiny, jsem nenabyl pocitu, že v tom jazyce mohu komunikovat? Co když práci neseženu a při cenách pobytu okolo padesáti liber na týden budu muset své studium předběžně ukončit? Tyto a další otázky se rojily v mé hlavě každým dnem, ale ze svého rozhodnutí jsem nechtěl ustupovat a byl jsem připraven všem překážkám čelit.
Hned po příjezdu do města Kingston Upon Hull jsme narazili na zajímavý paradox. V tomto městě působí několik kvalitních ubytovacích agentur, přičemž ceny za ubytování jsou od 45 do 65 liber za týden. Problém byl ale v tom, že pokud chcete s takovou agenturou uzavřít smlouvu o nájmu, musíte mít zařízený bankovní účet. Bankovní účet Vám však v Anglii nezařídí, pokud nemáte zajištěno trvalé bydlení. Tento zamotaný kruh se opakoval ještě při shánění práce, o kterém se zmíním později. Díky tomu, že jsme měli s Markem Hartem, studentem FIMu, který se vydal taky na toto studium, kontakt na jednu kamarádku z dané university, mohli jsme přechodně na devět dní bydlet u ní. Po určité době nám tedy s agentury vyšli vstříc a uzavřeli s námi smlouvu. Prvotní deposit 150 liber a nájem na první měsíc jsme zaplatili hotově.
Další, téměř nepřekonatelná překážka v podobě začarovaného kruhu se zjevila při shánění práce. Bez National Insurance Nuber je totiž šance sehnat práci standardní cestou docela malá a odvíjí se také hodně od štěstí. Vyplnil jsem stohy formulářů a jelikož jsem neměl toto číslo v jejich kolonce okamžitě mne zařadili do kategorie „nebrat“, přestože pracovníky potřebovali. V budoucnu jsem se dozvěděl od majitele úspěšné mexické restaurace, že lidé, kteří nevyplní na přijímacím formuláři toto číslo, tak jejich žádosti okamžitě hází do koše. Problém je ale v tom, že toto kouzelné číslo nezískáte pokud nemáte potvrzení od budoucího zaměstnavatele. Výsledek je zase takový, že Vás potencionální zaměstnavatel pošle na úřad práce a na úřadu práce Vám sdělí, že Vám toto číslo nevystaví, pokud nemáte potvrzení od zaměstnavatele, že Vás zaměstná. Z této motanice mne dostala pouze pracovní polská agentura, která potřebovala pracovníky na různé druhy manuální práce a pro kterou National Insurance Numer nebylo okamžitou nutností. Tuto agenturu bych zařadil mezi moderní otrokářské firmy, které pronajímali své, především polské, zaměstnance ostatním fabrikám, rybárnám a podobně. Z každého hodinové mzdy si pochopitelně strhly svou částku za zprostředkování. Jinými slovy ztvárnění podnikatelského hesla „zajisti ať jiní pracují za tebe“ v praxi. Do UK jsem přiletěl už 1.6.2006 s nadějí, že najdu rychle práci, vydělám prostředky na studium a aklimatizuji se. Po jeden a půl měsíčním hledání, mne pak paradoxně vysvobodila až právě tato polská agentura. Pracoval jsem ve firmě na výrobu karavanů a práce byla pestrá, ale také těžká. Odměnou mi však bylo 10 liber na hodinu, což z minima 5,35 bylo velice příjemné. Po zahájení školy, 25.9.2006, jsem tuto práci opustil a začal jsem pracovat pro tamní hokejový klub jako kustod mužstva. Tréninky probíhaly večer a zápasy se hrály o víkendu, nebyl tak problém ve skloubení času se školou. Škola má také svojí vlastní agenturu na zprostředkování práce, která působila spolehlivě, ale fungovala především až v průběhu studijního roku. Aby, tato část nepůsobila tak negativně, musím zde uvést několik příkladů z okolí mých českých, přátel, kterým štěstí bylo více nakloněné a práci sehnali dříve i hlavně díky tomu, že do Hullu dorazili až v září a po prázdninách toto město začalo ožívat stejně i s poptávkou po pracovní síle. Nakonec jsem dospěl k názoru, že kdo práci hledal ji do jednoho měsíce našel. Někdo dělal v pizzerii, někdo uklízel nemocnici, někdo jako číšník v restauraci. Kdybych však o polské pracovní agentuře věděl už z předstihem, mohl jsem o prázdninách pracovat téměř okamžitě a nemusel jsem trávit čas voláním na inzeráty a obíháním obchodních domů. I v této zkušenosti jsem pochopil důležitost informací, jakým způsobem, mohou ušetřit čas a peníze.
Poslední odstavec bych rád věnoval samotnému studiu. Systém výuky v Anglii se lišil od systému v Čechách v některých klíčových bodech. Od počátku byl značně kladen důraz na informovanost o problému plagiátorství. Jen v prvním týdnu nově příchozí zahraniční studenti absolvovali tři přednášky na toto téma. S rozvojem moderních informačních kanálů na internetu a především „googlováním“ je tato problematika při psaní seminárních prací více než důležitá. Učitelé z University of Hull disponovali softwarem, který pokusy o plagiátorství a používání kláves ctrl+c a ctrl+v dokázal snadno odhalit. Nebylo tedy studentů, kteří by referencování nevěnovali vyšší pozornost. Na každý semestr připadaly pouze 4 předměty, které celkově vyžadovali cca 15 hodin týdně ve škole. Tato skutečnost však rozhodně nepřinesla nějaké velké časové výhody, protože práce, které byly plněny jako příprava na cvičení, studenty zaměstnávaly ve chvílích volna. Každý předmět navíc k absolvování vyžadoval seminární práci, jejíž tvorba vycházela z podrobného studování daného tématu v knihovně a následnému spojení několika zdrojů do práce, které povedou k smysluplnému závěru. Všiml jsem si, že při tomto způsobu studia, nešlo ani tak o to vymýšlet v seminárních pracích nové věci, ale spíše šlo o nastudování tématu z několika různých úhlů pohledu, pochopení problému a popsání (vysvětlení) vlastními slovy. Tímto byl vlastně student přiveden k hlubokému studování tématu, ale bez strachu, že si na danou problematiku nevzpomene u zkoušky. Zkoušky jsme u některých předmětů také absolvovali, za celý rok v mém programu byly pouze tři. Tyto akce probíhaly ve velké tělocvičně, kde se psalo několik různých zkoušek najednou. Při jedné zkoušce z předmětu Strategic management jsme dostali Case study, na které jsme při zkoušce aplikovali metody probírané v daném semestru. U předmětu International business jsme zase dostali 4 otázky a z toho jsme si mohli vybrat dvě, které nám nejvíce vyhovují. Na tato témata jsme potom napsali přibližně čtyřstránkovou esej. Věřte mi, nikdy bych před odjezdem netušil, že jsem schopen napsat čtyři stránky smysluplného textu k odbornému tématu v angličtině, ale díky této cestě jsem v sobě používání angličtiny probudil. Stejně tak se to podaří i Vám, když se do některého ze studentských zahraničních programů zapojíte.
Závěrem bych chtěl říci každému, kdo zvažuje cestu do zahraničí za studiem, by si měl položit otázku co mu má přinést a své rozhodnutí co nejméně zpochybňovat. Pokud více myslíte na budoucí kariéru a chcete aby se Vaše akademické znalosti skutečně hlouběji rozšířili, volte University of Hull BA Business nebo obdobný program v Huddersfieldu. Titul který získáte, hlavně přehled i samozřejmě známé z různých zemí, bude mnohem cennější z dlouhodobější perspektivy. Jsem velice rád, že jsem tuto cestu podstoupil a při ohlédnutí za minulým rokem jsem sám na sebe i na své kamarády z Čech hrdý, že jsme tuto cestu absolvovali.
Petr Mazánek
Studen FIM IM5