aktuální číslo archiv o telegrafu hledání

Translatologický seminář – Překlad neliterárních textů jako konstitutivní prvek kultury

Dne 17.02.2009 pořádala Katedra aplikované lingvistiky FIM UHK tradiční translatologický seminář, který vedla prof. PhDr. Jana Králová, CSc. z Filosofické fakulty Karlovy university. S jejím souhlasem zveřejňujeme strukturu přednášky, která studenty i vyučující do dané problematiky uváděla.

 

Dějiny překladu:

• dějiny literárního překladu
• překlad neliterárních textů často zůstává stranou pozornosti odborníků

Rozdělení žánrů „umělecké literatury“ novější, už v raných dobách se objevoval důraz na cíl (J. Levý, 1996):

1. Překlad jako učební pomůcka
2. Překlad jako umělecké dílo
3. Překlad „věcných textů“, dokumentů.

1+2: pomezní (překlad náboženských textů, písní apod. pro účely zpěvu a pro „básnické účely), tradice se udržela i do novější doby, 3. překlad komentářů, ale např. i právnických dokumentů – v dějinách evropské vzdělanosti lze jako jeden z nejvýznamnějších prvků jmenovat např. proslavené štrasburské přísahy, na druhé straně je třeba brát v potaz i  změnu pohledu na žánr z historického hlediska

 

Překlad jako první doklad vědomé práce s jazykem na našem území

• komentář k překladu evangelia od Konstantina Filozofa:

„Řecký jazyk překládaný do jiného nemůže být totiž vždy překládán stejně,a tak se to děje s každým jazykem, který se překládá. A mnohokrát slovo, které se zdá v jednom jazyce krásné, nebývá takové v druhém, a které je vznešené v jednom, nebývá takové v druhém“. (Pleskalová et al, 2007 :  311).

• Vives, Luther, Komenský…

Význam překladu pro cílovou kulturu:

• Tendence dotvářet terminologii
• Dobudování češtiny tak, aby odpovídala požadavkům nové doby.

Dotváření terminologie – jeden z kulturních přínosů překladu od počátku.

 

Středověk

• překlad často kolektivním dílem,
• jazykový univerzalismus latiny (na našem území – pro Evropu se ještě počítá i s řečtinou, hebrejštinou a arabštinou) – prostřednictvím arabských verzí se Evropa znovu seznamovala s řeckou medicínou, ale i filozofií, matematikou, astronomií apod.
• české prostředí – nejen překlad duchovních písní, ale i překlad nábožensky výkladové literatury  apod.
• vznik státních útvarů ve druhé polovině prvního tisíciletí – podmínky pro vznik specifických textů správní povahy (texty administrativní – pověřovací listiny,pozdravné dopisy atd.)

Příklad: 

Třinácté století  - na území dnešního Španělska se uvádějí  následující typické příklady překladů (Santoyo 2008: 43 – 66):

1209 – notářský dokument o prodeji půdy (latinsko-románský dokument)

1232 -  trojjazyčný dokument o rozdělení půdy po dobytí Mallorky

1241 – městská práva po dobytí Córdoby (překlad z lidového jazyka, románštiny do latiny)

1253 – původní dohoda mezi dvěma kláštery v Leónu z r. 1210 překládána do lidového jazyka (Alfons X. Moudrý)

1256 – překlad do románštiny původních městských práv z r. 1181, (řada dalších dokumentů)

• podstaný rys: překlady nejen z latiny do lidového jazyka (lidových jazyků), ale i naopak

– vlastní diktamina (vzory – vliv Itálie a Francie) – Přemysl Otakar II. (v latině)

Q náležitosti dopisu dodnes, nejstarší český listář z druhé poloviny 15. století

– rozvoj rétoriky: vytvoření české terminologie pro různé rétorické figury (polovina 14. století)

– kazatelství: vzdělání na latinských školách – sbírka latinských kázání z oblasti francouzské a anglické – schopnost promlouvat také v národních jazycích – polovina 12. století, české glosy, teoretická reflexe užívání jazyka.

Humanismus a renesance

Význam vynálezu knihtisku – rozšíření vlastnictví textů do daleko širších vrstev.

– role lidových jazyků (Dante)

– častá komplementární distribuce latiny a lidových jazyků – kulturní diglosie (pro některé žánry se používala latina, pro jiné lidové jazyky)

– odborná pozornost, odborné vyjadřování: na našem území první příručky německo-české např. pro potřebu kupců apod. 

– překlady a komentáře v českých učebnicích latiny

– dochovány první teoretické reflexe – Juan Luis Vives (typy textů – texty založené na významu, texty založené na formě, obojí, texty duchovní), Komenský

Specifický typ mezikulturní komunikace – tlumočení (dokumenty):

– Egypt –kontakty s jižními oblastmi, s Núbií,

– Hérodotos – Egypt, Skythie,

– Xenofontes,

– Kartágo,

– Evangelizace Evropy – práce překladatelů a tlumočníků,

– Svatý Jeroným – pro biskupy z Antiochie a Kypru,

– 1492 (objevení Ameriky) – nové podněty pro tlumočení:

* Kolumbus

* Dobývání Ameriky – Cortés, Marina (Malinche) - doložené jméno, Pizarro – Felipillo

-  podstatný rys – od r. 1529 upraveno předpisy (dokonce i královskými dekrety).

Závěr:

• vliv na utváření rétorických konvencí v mezinárodním měřítku – společné základy evropské vzdělanosti,
• doposud ne zcela doceněno (u nás), problémy rovněž se získáváním dokumentů (v mezinárodním měřítku např. Santoyo, Henri van Hoof)

 

Použitá literatura:

Levý J. (1996), České teorie překladu. Praha.

Pleskalová J. et al. (2007)  Kapitoly z dějin české jazykovědné bohemistiky, Praha.

Santoyo, J. C. (2008), Historia de la traducción (viejos y nuevos apuntes), León.