Minulý týden jsem strávila na zájezdu do Alp zmiňovaném na jiném místě. Pobyt byl původně nabízen jako zájezd pro zaměstnance, ale byl nakonec doplněn zájemci z řad studentů.
Vzhledem k tomu, že naše studenty dobře znám, s mnoha z nich pracuji na cvičeních vždy po celé tři roky, neměla jsem absolutně žádnou obavu z této kombinace.
Bohužel jsem byla hned první večer velice zklamána. Přede mnou v autobuse seděli studenti B.P. a R.K. a s nimi dvě dívky. Podle hovoru jsem si zpočátku myslela, že snad jde o nějaké pubertální výrostky. Když se však hoši začali bavit o TESY, databázích a našich učitelích, se zděšením jsem zjistila, že jde o studenty 2. ročníku IM. Za jejich slovník by se totiž nemusel stydět ani ten nejsprostší dlaždič (při vší úctě k tomuto řemeslu). Tolik sprostoty, stupidity a vulgarity jsem snad za celý život neslyšela. Hned první večer se v autobuse tito mladí opili a do půl třetí ráno obtěžovali svými hloupými výroky ostatní cestující, kteří se chtěli alespoň trochu prospat před celodenním lyžováním. Jedna z dívek se v opilosti chlubila, že je jí 15 !!! let, druhá nebyla o mnoho starší. Zajímavá byla myšlenka jednoho ze studentů, že neví, proč je na této škole, pak mu „bliklo“ a prohlásil, že jen kvůli tomu titulu.
Byla jsem nucena ještě s kolegyní z pedagogické fakulty sedět za těmito lidmi po celou dobu zájezdu. Téměř pravidelně na ně při odjezdu od penzionu čekal plně obsazený autobus, až se proberou z noční pitky, jak sami několikrát prozradili. O tom, že by se měli omluvit, když někam doslova „vlezou“ na poslední chvíli, jistě nikdy neslyšeli. Pozdrav jsme od nich nezaslechli za celou dobu pobytu. K poslednímu odjezdu z lyžování se dívky dostavily se zpožděním, takže jim autobus ujel a dámy musely šlapat v lyžařských botách a s „prknem“ slušný kus cesty pěšky. Snad nejhorší byl poslední večer v autobuse, kdy tato mládež, opět značně posilněna alkoholem, rozebírala veřejně a zcela bezostyšně své sexuální výkony a zážitky z alkoholových dýchánků a používala při tom ty nejsprostší výrazy. Dlouho jsem zvažovala, zda zde mám uvést alespoň některá slova, která hoši i dívky používali, ale netroufám si.
Nejsem puritán, nejsem ani abstinent, jen nechápu, proč se tito studenti jedou opíjet tak daleko, když některý den nejsou schopni ani vstát a odjet na kopec nebo prosedí většinu dne pod kopcem. Překvapovalo mě stále, že jim není trapné se takto chovat na zájezdu plném kantorů. Styděla jsem se velmi před ostatními spolucestujícími i svou rodinou za to, že toto jsou studenti našeho elitního oboru a fakulty, na kterou já nedám dopustit.
Šárka Hubáčková
katedra aplikované lingvistiky