Závěrečná práce studenta je autorským dílem, jehož úspěšná obhajoba je podmínkou pro úspěšné absolvování vysokoškolského studia. Studentovi dává možnost prokázat svoje schopnosti a píli.
Proč je právě nyní vhodná doba na představení závěrečných prací několika letošních absolventů? Důvody jsou dva. Studenti, kteří hodlají ukončit studium v červnu 2012, pracují v této době na své závěrečné práci intenzivně, ale možná občas mají pochybnosti, zda se jejich práce ubírá správným směrem. Pro ně bude užitečné seznámení se zkušenostmi jejich předchůdců. Studenti, kteří budou studium končit v roce 2013, by si měli nejpozději do 2. 3. 2012 zvolit katedru, vedoucího práce a přihlásit si téma své práce a pro ně zase bude dobré uvědomit si, co je čeká.
Závěrečné práce z informatiky nebo kvantitativních metod bývají kromě teoretické části doplněny také nápaditými a někdy náročnými aplikacemi. Počínaje akademickým rokem 2003/04 se proto vždy koncem letního semestru, vracíme k obhájeným závěrečným pracím a vybíráme nejlepší z nich pro zvláštní ocenění. Práce, oceněné v akademickém roce 2010/11 získaly certifikát děkana FIM a regionální pobočky České společnosti pro systémovou integraci (ČSSI), jejich autoři též mimořádné stipendium a knižní odměnu. Tento certifikát obdrželi studenti z rukou děkana fakulty při slavnostní promoci (sponzi) v červnu 2011, spolu s diplomem.
Práce hodnotíme pomocí několika hledisek a jednotných kritérií, kterými jsou: Nápaditost a kvalita zpracování, originalita, integrace poznatků různých oborů, praktický přínos a možnosti využití výsledků, formální úprava. Do užšího výběru se dostávají práce obhájené s výborným prospěchem a navíc doporučené buď vedoucím práce, oponentem, nebo členy komise pro obhajoby. Hodnocení vychází z posouzení textové části, posudků, kvality příloh a aplikací.
Z prací, které byly obhájené na Katedře informačních technologií nebo na Katedře informatiky a kvantitativních metod v akademickém roce 2010/11, bylo oceněno šest diplomových a čtyři bakalářské práce. Tyto práce získaly v celkovém hodnocení, provedeném nezávislými hodnotiteli, nejméně 90 % možných bodů.
Oceněné diplomové práce v roce 2011
Ve studijním oboru Aplikovaná informatika:
Machálek Tomáš (K_AI2) - Využití metody Particle Swarm Optimization při vzájemném zarovnávání 2D
Matěna Jakub - Eclipse Rich Ajax Platform
Pokorný Petr (K_AI2) - eMAMŠ - elektronická matrika mateřské školy
Ve studijním oboru Informační management:
Václav Vondruška - Dynamické programování a jeho aplikace v ekonomii
Petr Havelka - Nefotorealistické zobrazování
Jaroslav Majera - Využití skriptovacích jazyků ve virtuálním prostředí
Oceněné bakalářské práce v roce 2011
Černilovský Miloš - Návrh a vývoj síťových aplikací
Vraný Pavel (K_AI) - Softwarové platformy pro jazyk Java
Hála Jiří - Metody zpracování obrazu. Využití metod počítačového vidění při rozpoznávání obrazu
Klapka Ondřej - Grafické znázornění vlastností a relací dat
Vyhodnocením závěrečných prací chceme ocenit mimořádné schopnosti, které do své práce vložili naši absolventi. Zajímáme se také, jak práce vznikala, protože zkušenosti z období vytváření díla mohou být užitečné pro studenty, kteří nyní touto etapou procházejí, nebo se na ni teprve chystají. Pro studenta, který svoji práci nyní píše, nebo si téma vybírá, mohou být užitečné zkušenosti i názory, nebo způsob uvažování těch studentů, jejichž práce byly v některém ohledu mimořádně zdařilé a to bez ohledu na téma práce a katedru, na které práce vznikaly.
Autory vybraných prací jsem proto bezprostředně po vyhlášení výsledků požádala o neformální vyjádření k několika otázkám:
Jak Vás téma napadlo, nebo proč jste se daným tématem zabývali?
Čeho si Vy sami nejvíce na své práci vážíte?
Co pro Vás při psaní práce bylo nejvíce obtížné?
Co Vás motivovalo, co Vás inspirovalo?
Co byste doporučili studentům, kteří se chystají psát svoji práci?
Děkuji studentům, kteří poslali zpětnou odezvu a na základě jejich souhlasu dále zveřejňuji odpovědi, z nichž některé byly jen drobně upraveny.
Odezvy od studentů, oceněných o rok dříve, v roce 2010, lze nalézt v časopise Absolvent (2/2010).
Tomáš Machálek: „V mé práci jsem spojil dvě oblasti - optimalizaci pomocí algoritmu Particle Swarm Optimization a registraci (zarovnávání) obrazových dat, přičemž počátek mých úvah byl v první jmenované oblasti. K nápadu optimalizace jsem se z hlediska studia na FIM dopracoval zejména díky předmětu ZT3 a částečně NUMA a STOMO.
Co se týče dalších zdrojů inspirace, pak šlo o zaujetí přírodními systémy a fenoménem emergence, kdy ze zdánlivě chaotických systémů vyvstávají často pozoruhodné vlastnosti.
Oblast registrace obrazových dat mne napadla během dlouhého přemítání nad možnou aplikací výše zmíněného algoritmu a šlo o náhlý nápad v okamžiku, kdy jsem přemýšlel, jak spojit dohromady několik překrývajících se obrázků s mapovými podklady, kdy mi došlo, že se na věc dá dívat jako na optimalizační problém.
Ač to bude znít banálně, tak nejvíc si vážím toho, že se mi podařilo splnit stanovené cíle. V určitou chvíli jsem se s prací vydal poměrně dost do šířky, abych následně zjistil, že některé nápady, konfrontované s aktuálním stavem poznání, nejsou tak skvělé, jak jsem si původně myslel.
Takže to, že jsem nakonec dokázal jednotlivé cesty redukovat a dojít do cíle po jediné, pro mne bylo největším úspěchem.“
Petr Pokorný: „Již delší dobu se zajímám o objektové databáze. Aplikace eMAMŠ (elektronická matrika mateřské školy) mi umožnila otestovat objektovou databázi v reálném projektu. Teprve funkční aplikace je měřítkem použitelnosti a ověřuje deklarované vlastností objektové databáze.
Vážím si toho, že se mi podařilo zmapovat globální pohled na situaci kolem objektových databází a OOP. Setkávám se ve své praxi s poměrně zažitým přístupem k perzistenci v oblasti OOP, tedy používání relačních databází a nad nimi “nějakým” mapovacím frameworkem. Ta situace mě již delší dobu v profesní praxi nevyhovuje. Obě paradigmata (relační a objektové) jsou neslučitelná, přesto se paradoxně pro OOP používají relační databáze.
Ačkoliv jsem věděl, co chci svou prací sdělit, bylo nesmírně těžké zformulovat myšlenky, dát jim nějaký řád a smysl. Zvolit správnou úroveň proniknutí do hloubky problému. I dnes si dokážu představit jiné formulace, další témata a rozpracování problému do nových dimenzí. V podstatě to je nekončící proces. Pro mě bylo složité to celé nějak orámovat a stanovit hranice diskutovaného problému a implementaci řešení.
V diplomové práci jsem opustil relační databáze a posunul pozornost k objektovým. Byla to prostě výzva zkusit něco nového, netradičního. S výsledkem jsem spokojený, závěr jsem si udělal. Pokud to bude možné, budu používat pro OOP objektové databáze, jednoznačně potvrdily své benefity.
Pokud bych měl poradit, je důležité zvolit si zajímavé téma, ke kterému máte vztah, zajímá Vás. Rozumně zvolte finální rámec tématu či problému. Stanovte si rozsah literatury, kterou chcete prostudovat. Zaměřte se i na literaturu a názory, které si protiřečí, udělejte si vlastní názor a ujasněte si argumenty, kterými ho podpoříte. Pročtěte si nějaké práce od ostatních studentů či kolegů na podobné téma. Práce vás musí bavit!“
Petr Havelka: „Počítačová grafika mě zaujala již na základní škole, bohužel bez vedení a nasměrování správným směrem toto zaujetí vyšumělo. Avšak díky předmětům PGRF jsem opět našel zalíbení v PC grafice. Jelikož mě programování baví, poohlížel jsem se po diplomové s ním práci spojenou. Při konzultaci s učiteli mě zaujalo právě téma Nefotorealistické
zobrazování. Po bližší konzultaci bylo rozhodnuto a již ve 4. ročníku jsem měl dohodnuté
téma. Realizace však byla odložena až do 6. ročníku (o rok jsem prodloužil), jelikož jsem se dostal na Erasmus do Coventry (Anglie), kde jsem se zaměřil na 3D grafiku a umělou inteligenci v PC hrách.
Na své práci si nejvíce cením toho, že jsem práci úspěšně dokončil. Nejobtížnější byl úvodní průzkum materiálů, samotné psaní textu a závěrečné úpravy formátování. Naopak nejlepší bylo samotné programování a zjištění příznivých programátorských výsledků.
Nejvíce motivující bylo vidět vlastní postup a grafické výstupy. Velice inspirativní byly také schůzky s vedoucím práce.
Studentům bych doporučil, aby si vybrali něco, co je alespoň trochu baví a aby na tom začali pracovat co nejdřív. Neměli by podcenit úvodní průzkum literatury a studium, špatně se staví bez
základů. Měli by si nechat dostatek času na finální úpravy. Dobré je vytvořit si pevný harmonogram, kterého se budou držet. Je velice milé se večer ohlédnout a vidět splněný další bod z harmonogramu. Všechno si poznamenávejte a práci pravidelně zálohujte!“
Jaroslav Majera: „Jelikož jsem na UHK nastoupil až na navazující magisterské studium, tak jsem neměl žádné informace o vedoucích závěrečných prací, ani jaké problémy se na FIM řeší. V tomto ohledu mi pomohl vyučující, který se zmínil o virtuálním prostředí Second Life a skriptování. Začal jsem se o toto téma zajímat a nakonec jsem si ho vybral jako téma DP. Nejvíce si vážím možnosti, že jsem mohl pracovat na tématu, které mi nabídlo nové zkušenosti a znalosti v oblastech, o které se zajímám. Jelikož jsou virtuální světy a skriptovací jazyky hodně široká témata, tak největší problém byl jednoznačně s rozsahem práce. Každé z těchto témat by si zasloužilo svoji vlastní práci a stále by bylo o čem psát. Největší problém jsem zaznamenal v části o virtuálních prostředích, kde jsem měl nashromážděno poměrně dost materiálu, ale nebyl prostor k jeho využití.
Největší motivací pro mě byla představa, že s prací budu sám spokojen a nebudu mít pocit, že se mi na ní některá část nelíbí. Samozřejmě velkou motivací pro mě byla vidina, že jednoho dne tu práci dokončím :). A co bych doporučil ostatním studentům: měli by si vybrat práci, která je jim alespoň trochu blízká jak osobně, tak hlavně v oblasti znalostí a zkušeností. Vybrat si téma práce, které studentovi nic neříká, se může postupem času proměnit ve velký problém, který mu přinese spoustu probdělých nocí a stresových situací. Někteří studenti to mohou vzít jako výzvu, ale ne každý má povahové rysy a znalosti, které mu umožní takové téma úspěšně dokončit.
Neméně důležitý je výběr vedoucího práce, který dokáže se studentem spolupracovat a správně práci nasměrovat. Nejobtížnější pro mne pravděpodobně bylo postupné odhalování dostupných znalostí z dané oblasti, neboť existuje nepřeberné množství textů a vybrat z nich relevantní informace a integrovat je do vlastních znalostí je značně časově a někdy i intelektuálně náročné.
Obtížné též bylo přiznat si někdy fakt, že určitý kus (zdánlivě) hotové práce bude lepší "zahodit" a postupovat jinak.
Motivovalo a inspirovalo mne zejména nadšení pro téma - to považuji za kritickou část úspěchu. Pak též komunikace s vedoucí práce, která mi poskytovala důležitou zpětnou vazbu. Z hlediska pragmatického to pak byla i myšlenka na to, že jde o završení určité fáze v mém vzdělání a budu rád, když bude mít určitou úroveň a nebudu ji muset vytěsňovat z paměti jako věc, na kterou nejsem příliš hrdý.
Studentům, kteří se teprve chystají psát svoji práci, bych doporučil, aby si vybrali téma podle svých zájmů a nikoliv na základě cesty nejmenšího odporu. Dále, aby vytrvali ve svém úsilí a nenechali se zviklat občasnými neúspěchy. Konečně, aby se nebáli jít i po méně vyšlapaných cestičkách. Není určitě ostuda dojít nakonec v práci k závěru, že metoda, kterou (samozřejmě na základě určitých relevantních úvah) předložili, nakonec není tak dokonalá, jak původně předpokládali. I tak totiž mohou poskytnout cenné informace pro ostatní studenty či badatele a přispět tak malým dílkem k posunu stavu poznání.“
Miloš Černilovský: „Od prvního okamžiku jsem věděl, že se v práci chci zabývat programováním, neboť mě baví řešení logických problémů a chci se tomuto oboru do budoucna nadále věnovat. Bakalářská práce byla výborná příležitost, jak rozšířit svoje znalosti. Poté mi přišla nabídka na výrobu počítačové hry pro více hráčů, kteří se mohou navzájem propojit přes internet. Napadlo mě tedy, že bych toho mohl využít. Nakonec po poradě s mým budoucím vedoucím práce panem jsem zvolil obecnější téma „Návrh a vývoj síťových aplikací“.
Nejvíce si vážím toho, že se mi do určité míry podařilo pokrýt téma síťových aplikací, které je velmi široké. Bylo třeba se věnovat teorii fungování počítačových sítí, praktickému programování síťových aplikací a objektově orientované analýze a návrhu. Podle rady svého vedoucího jsem práci koncipoval jako metodiku, lze ji tedy využít i jako výukový materiál pro začátečníky v dané oblasti.
Nejobtížnější byla implementace techniky UDP Hole Punching, která umožňuje propojení dvou hostů, kteří komunikují po síti skrz zařízení, provádějící překlad síťových adres. Pro implementaci této techniky bylo třeba vytvořit vlastní serverovou aplikaci a dorozumívací protokol. Předpokládám, že právě tato část je hlavním důvodem ocenění mé práce. Dále jsem se pak věnoval softwaru pro zálohu dat na externí harddisk či FTP server, který hodlám v budoucnu poskytnout bezplatně k použití.
Motivovali mě kamarádi z FIM, kterým jsem betaverze programů průběžně předával pro testování. Mou práci podrobovali nemilosrdné kritice a objevovali chyby, které jsem jakožto autor nechtěně přehlížel. Inspirace přicházela od vedoucího mé práce, který poskytoval velmi kvalitní rady, čímž práce získávala ten správný směr.
Studentům bych doporučil, aby si vybrali téma, které je baví a kterému se případně chtějí dále věnovat, aby tak nabytých zkušeností mohli později dále využít. Dále ať neodkládají psaní práce na poslední chvíli, aby si mohli důkladně promyslet, o čem chtějí psát a aby měli čas pro prostudování odborné literatury.“
Jiří Hála: „Oblast počítačové grafiky mě velmi zajímala již od začátku studia, je to jedna z oblastí, v níž je provázáno více oborů (programování, matematika, statistika, umělá inteligence a další). Téma jsem si zvolil proto, že se jedná o stále se rozvíjející a stále řešenou problematiku, která má velké množství oblastí uplatnění a to jak v reálném životě, tak i v průmyslu.
Vážím si této práce jako celku, jelikož je to zatím moje nejrozsáhlejší ucelená práce. Pomohla mi proniknout do hloubky tématu a oblasti počítačové grafiky. Díky ní jsem navázal nové kontakty s lidmi s podobnými zájmy, se kterými bych se za jiných okolností asi nesetkal. Velmi si cením i ocenění, které mi fakulta informatiky a managmentu ve spolupráci s ČSSI za tuto práci udělila. Bylo to příjemným překvapením a završením celé práce.
Nejvíce obtížné pro mě bylo vyčlenit si pravidelně čas na sepsání nalezených poznatků a výsledků. Pravidelně jsem se setkal s neřestí, že jsem aplikoval nový postup řešení a až po časovém odstupu jsem začal sepisovat textovou část práce a zpětně jsem dohledával, jakým způsobem a s jakými parametry jsem k oněm výsledkům vlastně dospěl. Což byla velká chyba, kterou jsem postupem času eliminoval.
Největší motivací, kterou student může mít, je vlastní zájem o danou problematiku a téma, což byl i můj případ.
Inspirací mi byl fakt, že podobná tématika je hojně řešená, pro konkrétní probly spjaté s rozpoznáváním obrazu (například systém pro rozpoznávání SPZ aut) již systémy existují a úspěšně fungují.
Jednoznačně bych jim doporučil, aby nepodceňovali časovou náročnost celé práce. Aby se práci co nejvíce věnovali již od začátku, kdy si téma vybrali. Díky dílčím úspěchům s časovými rozestupy mají velký prostor pro nalezení nových způsobů řešení, mohou se zpětně vracet s novými nápady a novým podhledem na problematiku. Hojně jsem využil i zapisování si nápadů s možným řešením v průběhu celého dne a to třeba i heslovitě. Stávalo se mi, že mě napadla myšlenka a než došlo na realizaci, tak už jsem si na ni již nevzpomněl.“
Ondřej Klapka: „Když jsem si vybíral téma své bakalářské práce, chtěl jsem řešit spíše nějaký praktický problém zaměřený na programování. Zároveň mne zaujal předmět počítačová grafika, s jejímž užitím lze dosahovat vizuálně velmi zajímavých výsledků. Oslovil jsem cvičícího tohoto předmětu a dohodli na řešení problému, jak graficky znázornit (vizualizovat) vzájemné citace mezi odbornými publikacemi. Svým způsobem to byla výzva, protože řešení takového problému vyžadovalo kromě umu programování i jistou dávku kreativity.
Na své práci si vážím vyvinutého vizualizačního nástroje, který umožňuje uživateli vidět data z trochu jiné perspektivy, než jako tabulky s jednotlivými záznamy z databáze a poskytuje uživateli lepší vhled do struktury vztahů mezi publikacemi.
Asi nejobtížnější bylo vyvinout způsoby, jak data vhodně uživateli prezentovat, aby se mezi nimi byl schopen efektivně orientovat. To nebylo vůbec jednoduché, protože to, co se při návrhu zdálo jako dobré, ne vždy vypadalo (vykreslené na monitoru počítače s využitím vzorků reálných dat) stejně tak dobře, jako na papíře.
Nejvíce mě motivovalo, že tento problém zatím nebyl příliš řešen a pokud se podaří nalézt vhodné řešení, lze očekávat, že vyvinutý vizualizační nástroj nalezne úspěšné uplatnění v praxi.
Všem studentům, kteří se teprve chystají psát svoji práci bych doporučil, aby si téma vybírali s ohledem na jejich zájmy. Zajímavé téma dokáže v člověku probudit touhu "dát do toho něco víc", než když je řešeno téma, které vystupuje v roli nutného zla k zakončení studia“.
Na závěr bych chtěla poděkovat vedení fakulty za podporu této akce. Děkuji také pracovníkům obou informatických kateder, děkanátu a studijního oddělení, kteří věnovali svůj čas a zajistili vše potřebné.
Hana Skalská
vedoucí Katedry informatiky a kvantitativních metod