číslo 14/2003, vyšlo 23.12.2003
Já, stín
Na začátku zimního semestru 2003 jsem dostal unikátní možnost, zúčastnit se týdenní stáže Microsoft Manager Shadowing Programme.
Během určeného týdne jsem měl možnost sledovat pracovní aktivity pana Tomana, který zodpovídá za prodej produktů Microsoftu v sektoru akademickém a samosprávním.
Musím přiznat, že jsem se od úplného začátku až do konce nestačil divit. A také místy ani nestíhal chytat dech. Pracovní nasazení je opravdu masivní. Většina zaměstnanců začíná kolem deváté, ale již notnou chvíli před touto hodinou probíhají "ranní univerzity", na kterých se probírají nejnovější trendy ve vývoji i obchodu. Většinu lidí z venku také zarazí neexistence pracovních prostojů. Na oddělení public, kde jsem stínoval, se pracovalo pořád - v taxíku, na obědě, na schodišti, prostě všude.
Další věc, která mě ze začátku zarazila, byla firemní politika Microsoftu ohledně tykání. Patřím k lidem, kterým více vyhovuje v ne úplně familiérním prostředí vykání. Zde však nebyla volba. Lidé od Microsoftu si prostě mezi sebou tykají a já ten týden patřil mezi ně. Až ke konci mého stínovacího období jsem plně pochopil, že to není žádná póza, ale zvyk, který vychází z podstaty fungování této firmy.
Poslední den jsem se zúčastnil velké schůze všech zaměstnanců. Zasedací místnost nebyla moc velká, a tak někteří lidé postávali a nebo seděli na zemi. A po chvíli nastala v mých očích poměrně zvláštní situace, kdy pan Mühlfeit seděl na podlaze a jiní, mezi nimi i já, seděli na křesílkách. Nikomu to však nepřišlo podivné nebo dokonce nesprávné a zůstalo to tak po celou debatu. Zkuste si představit podobnou situaci třeba v nějaké bance...
Vlastní náplň stínování nebyla vůbec nudná. Jestli jsem se před nástupem bál, že budu někde týden sedět v koutě a zírat, tak jsem byl na velkém omylu. Během prvních minut jsem podepsal "držhubné" (smlouvu o utajení interních informací) a pak už jsem byl velmi blízce přítomen všemu, co pan Toman dělal. A nejen přítomen. Stále jsem byl doslova nucen vyslovovat své názory a postřehy, které byly většinou zcela mimo a rozebírali jsme, kde se co udělalo a proč.
Byl to týden opravdové manažerské školy, který mi přinesl obrovské množství zkušeností. Večer jsem se vracel domů s hlavou jak nafukovacím balónem a než jsem si stačil přebrat, co všechno se za ten den stalo, tak jsem utahaný usínal.
Jak jsem napsal, stínování Microsoftu bylo jedním z nejsilnějších pracovně-školních zážitků, které jsem zatím zažil. Kdybych ho mohl absolvovat ještě jednou, neváhal bych ani vteřinu. Takhle mi zbývá vám všem, kteří o této zkušenosti přemýšlíte, držet palce, aby jste byli vybráni. Protože to fakt stojí za to.
Jindřich Čadík,
student 4. ročníku IM5