číslo 5/2005, vyšlo 01.04.2005
Zpráva z Londýna
Všem, kteří čtou tyto řádky, posíláme srdečné pozdravy z Londýna, velkolepého a známého města Jacka Rozparovače.
Určitě jste napjatí, jaké to tu je, jak se máme, co jíme, kde a s kým spíme, jací jsou tu lidé, prostě jestli to tu za to stojí. A můžeme vám upřímně říci, že to tu něco stojí…:-) Hlavně pivo, což je jeden z velkých záporů tohoto velkoměsta. Ale lidem to tu nevadí, pijí ho vesele skoro jako našinci. Také jim očividně nevadí, že tu mají skoro všude dost špíny a odpadků (nedívejte se na dno Temže za odlivu!). Londýnu to však na kouzlu neubírá. Tomu to bylo vždy jedno, stejně jako jeho obyvatelům (snad s výjimkou doby morových epidemií).
Naše škola se narozdíl od místa, kde bydlíme, nachází přímo v centru města (přes ulici od slavné Madame Tussaud) a patří stejně jako naše fakulta ke školám moderním, s velmi příjemnými výukovými metodami. Možná třeba připomenout, že tu naprostá většina lidí mluví anglicky, včetně učitelů, kteří nepřistupují rozdílně k rodilým mluvčím a zahraničním studentům. Tak pozor na to, je vhodné něco málo z angličtiny do té hlavy dostat, než sem třeba příští rok po nás vyrazíte. Studování zde bohužel doprovází nutnost přivydělávat si (nebo mít pěkně tučně našetřeno), stipendium rozhodně nestačí, nicméně začátky výrazně usnadní.
Běžný život je tu podobný asi jako v každém jiném velkoměstě. Hordy lidí, plná metra, drahé ubytování, ne nejlevnější služby, ale zato všeho druhu, spousta atrakcí, noční život, trhy, průvody, demonstrace atd. Bydlíme v typickém anglickém domečku na severovýchodě města spolu s dalšími osmi lidmi (Češi, Slovák a Maďar), v naprosté většině případů se dokonce i čekání na koupelnu obejde bez větších konfliktů. Na nákup si vždy pohodlně zajdeme do některého z tradičních velkoobchodů (nejlevnější asi Tesco) či do malého krámku na rohu naší ulice, který má otevřeno prakticky nonstop a kde od chlapíka tmavší pleti koupíme cokoliv, ať je to legální či ne. Denně strávíme věčnost cestováním proslaveným londýnským metrem („mind the doors, mind the gap“ – ti, co tu byli, dobře vědí), pokud ovšem metro funguje. Když nefunguje, což se z nejrůznějších důvodů stává překvapivě dosti často, trávíme věčnost pro změnu v přecpaných autobusech hledáním jiné linky metra.
Večer se dá zajít popít do místní hospůdky či vyrazit do centra (nejlépe Soho) do některého z barů a klubů. Zábava výborná, avšak útrata hold vždy v librách...
Londýn má svůj půvab. A nejen v centru kolem Big Benu a Toweru. Mísí se tu tradice s moderním, deprese s nadšením, víra s neřestí, temná zákoutí s přelidněnými ulicemi. Pokud se sem chystáte, připravte si především otevřenou peněženku, oči a hlavně srdce. Rozhodně to však stojí za to.
Spolu s pozdravy posíláme domů také velké díky všem, díky nimž jsme tuto skvělou příležitost mohli využít.
Miroslav Halamka