Telegraf - elektronický časopis Fakulty informatiky a managementu UHK

Telegraf

čtrnáctideník ze života Fakulty informatiky a managementu
číslo 7/2006, vyšlo 01.05.2006

Měnová politika a ceny finančních aktiv

Pro studenty Fakulty managementu a informatiky přednesl v pondělí 24. 4. 2006 přednášku Měnová politika a ceny finančních aktiv člen Bankovní rady České národní banky Prof. Dr. Ing. Jan Frait.

Prof. J. Frait je od 1. prosince 2000 je členem bankovní rady České národní banky a patří k uznávaným odborníkům v bankovnictví. V roce 1988 absolvoval Ekonomickou fakultu VŠB-TU Ostrava, na které v roce 1995 ukončil doktorské studium v oboru Ekonomické teorie a dějiny ekonomických učení. V roce 1995 získal ocenění Mladý ekonom roku udělované Českou společností ekonomickou. Absolvoval studijní pobyty a stáže na Keele University, University of Reading a J. M. Liverpool University ve Velké Británii a stáž u GOTA Bank ve Švédsku. Je profesorem ekonomie Ekonomické fakulty VŠB-TU, přednáší rovněž na Fakultě sociálních věd Karlovy univerzity v Praze. Je editorem časopisu Finance a úvěr. V letech 2002 a 2003 zastával funkci prezidenta České společnosti ekonomické, v současnosti je členem jejího představenstva. Dále je členem Centre for Euro-Asian Studies při University of Reading ve Velké Británii a jejím zástupcem pro Českou republiku.

Ve svém vystoupení se věnoval cenám finančních aktiv, zejména ropě a nemovitostem a dopadům na měnovou politiku centrální banky.

Studenty zaujaly následující přednesené názory.

  • Po 11. září 2001 převládaly spíše pesimistické názory o dalším vývoji světové ekonomiky, v té době byla cena ropy pod úrovní 20 dolarů za barel. V řadě zemí došlo následně k poklesu ekonomické aktivity, desinflačním až deflačním tlakům a k poklesu cen aktiv. Růst cen ropy nad 60 dolary za barel bylo v této situaci možné označit za realizaci krizového scénáře. Ekonomové přesto s růstem cen ropy neztráceli nervy a nenadhodnocovali rizika. Důležitým faktorem byl postupný růst cen. Ropný šok současně není kvantitativně příliš vzdálen od předchozích.
  • Během šoků 1972 – 74, 1978 – 80 a 1998 – 2000 ceny v USD vyskočily o 370, 180 a 116 %,  od počátku 2002 do současnosti v USD o cca 200 %, v korunových cenách od počátku 2002 jen o cca 100 %, mezi koncem 1998 a koncem 2005 však korunová cena vzrostla téměř o 400 %. Tempa růstu však mohou být matoucí kvůli efektu odlišných základů.
  • Pro uživatele ekonometrických modelů představuje současný ropný šok nemalou výzvu: z dřívějších ropných šoků bylo odvozeno pravidlo, že růst ceny o $10 za barel sníží v dalším roce světový růst o 0,6%, zvýšení o $30-$40 od 2002 se mělo projevit poklesem světového růstu o 2-3%, k čemuž nedošlo, v době, kdy se cena ropy přiblížila $50 za barel, vyvozovala společná studie OECD a IMF, že za setrvání cen na této úrovni poklesne světový růst pouze o 1%. Tato „pravidla“ je nutno brát s rezervou, záleží na časovém charakteru ropného šoku a dalších faktorech.
  • Prognostický model ČNB: růst cen ropy se promítá primárně prostřednictvím růstu cen pohonných hmot, při zvýšení tempa růstu cen ropy o 25% meziročně realizované v jednom čtvrtletí je velikost primárního dopadu do celkové meziroční inflace přibližně 0,2 p.b., po započtení sekundárních dopadů naroste inflace maximálně o 0,3 p.b., měnová politika reaguje nárůstem sazeb.
  • Odhadovat dopady do makroekonomického vývoje a odvozovat doporučení pro optimální měnovou politiku je ještě složitější: nepohybujeme se v rámci uzavřené ekonomiky, pohyby měnového kursu analýzu výrazně komplikují, ceny ropy nemusí být vůči měnové politice exogenní, naopak reagují na měnovou politiku a měnové podmínky (úrokové sazby, měnové kursy).
  • Optimální měnová politika? Zvýšení cen ropy a energií obecně má a bude mít primární i sekundární dopady do inflace, zároveň ovlivňuje a ovlivní reálnou ekonomiku a její aktivitu. Rozsah dopadů a vývoj v čase je podmíněn řadou faktorů. Optimální reakce měnové politiky se může zdát jednoznačná - růst cen ropy by měl vést ke zvýšení sazeb centrální banky: v ekonomice, která ropu dováží, jde o negativní nabídkový šok spojený s růstem nákladů a poklesem produktivity, což snižuje přirozený (potenciální) výstup ekonomiky; pokud zůstane poptávka zachována nebo se sníží jen velmi málo, musí alespoň dočasně vzrůst inflace a inflační očekávání; centrální banka pak zvýší své nominální sazby přinejmenším do té míry, aby reálné úrokové sazby nepoklesly.
  • Učebnicový scénář naráží na existenci řady nejistot – např. nevíme, zda půjde o permanentní či tranzitorní šok. Tranzitorní šoky (zejména ty vyvolané světovou poptávkou po ropě v důsledku rychlého hospodářského růstu): mohou vyvolat růst cen vstupů a pokles přirozeného výstupu, ale obvykle příliš neovlivní poptávku po zboží a službách. Je-li tedy šok považován za tranzitorní a zároveň poptávkově vyvolaný, může být optimální reakcí centrální banky takové zvýšení nominálních sazeb, aby mírně vzrostly reálné sazby za účelem částečného poklesu poptávky. Permanentní šok bude mít dlouhodobý negativní efekt, který sníží potenciál ekonomiky neboli agregátní nabídku; nominální sazby by měly být zvýšeny tak, aby vzrostly i reálné sazby, zároveň ovšem dojde k poklesu poptávky prostřednictvím důchodového efektu spojeného se zhoršením směnných relací.
  • Optimální reakci měnové politiky na ropný šok je obtížné v rámci převládající teorie definovat, řešení je příliš složité i pro simultánní makroekonomickými modely. Pokud je počáteční růst cen ropy považován spíše za permanentní a poptávkový, může se centrální banka do značné míry orientovat podle vývoje jádrové inflace a často bude její optimální reakcí „nicnedělání“. V konkrétních případech pak bude záviset hodně na počátečním stavu té které ekonomiky z hlediska kredibility centrální banky, inflačních očekávání a také pozice v hospodářském cyklu.
  • Pokud je růstem cen ropy zasažena přehřátá ekonomika, sekundární efekty jsou dosti pravděpodobné a zpřísnění měnové politiky žádoucí. V těch ekonomikách, které měly v období růstu cen ropy negativní mezeru výstupu a nevznikla v nich bublina na trzích aktiv, může centrální banka zůstat v relativním klidu. Měnová politika „umí“ reagovat na poptávkové šoky, ale není schopna najednou „řešit“ tlaky na pokles ekonomické aktivity i růst inflace spojené s ropným šokem. „Optimální“ reakcí je pak určitý kompromis mezi zachováním ekonomické aktivity a udržením cenové stability.
  •  Centrální banky ale musí dávat přednost zabránění vzniku inflačních tlaků. V současnosti jsou v řadě zemí včetně ČR inflační očekávání stabilizována a obávané sekundární efekty ropného šoku prozatím byly poměrně nízké. To platí zejména pro země, v nichž byla na počátku nebo v průběhu ropného šoku inflace pod cílem nebo v dolní části cílového pásma. Proto by bylo logické, aby po stabilizaci či poklesu cen ropy docházelo k růstu úrokových sazeb, což by opět stabilizovalo agregátní poptávku. V souhrnu by nižší ceny ropy a vyšší úrokové sazby vytvářely lepší prostředí pro vyvážený růst světové ekonomiky – cesta k tomu může být ale dlouhá.

Studenti k této problematice položili několik dotazů a jejich zájem směřoval také na volební preference a účast prof. J. Fraita ve volbách.

Článek byl napsán s použitím materiálů z prezentace člena Bankovní rady České národní banky Prof. Dr. Ing. Jana Fraita.

Jaroslava Dittrichová
Katedra ekonomie a managementu


 
redakční rada: Ing. Věra Palánová, doc. Ing. Václav Janeček, CSc.
© 2005 Fakulta informatiky a managementu