Telegraf - elektronický časopis Fakulty informatiky a managementu UHK

Telegraf

čtrnáctideník ze života Fakulty informatiky a managementu
číslo 12/2006, vyšlo 16.11.2006

Povídání s panem profesorem Gavalcem

V pondělí 6. listopadu 2006 byl prezidentem republiky ve velké aule Karolina jmenován profesorem v oboru Aplikovaná matematika Martin Gavalec, dosavadní docent Katedry informačních technologií Fakulty informatiky a managementu UHK.  Požádali jsme pana profesora o rozhovor. 

V úvodu našeho rozhovoru mi dovolte, abych Vám jménem Telegrafu pogratulovala k jmenování profesorem. Prozraďte našim čtenářům, jaký je to pocit a jak jste slavil?

Děkuji za pozvání k tomuto rozhovoru a za blahopřání. Znamená to pro mne úspěšné ukončení určitého snažení, a proto pociťuji přirozenou radost. Současně je ve mně i pocit vděčnosti ke všem, kteří mi k tomuto výsledku dopomohli. Jmenování jsme oslavili v rodinném kruhu s nejbližšími přáteli. Na pracovišti i od známých jsem dostal mnoho osobních i písemných gratulací.

Jak jste se dostal k Vaší profesi?

Vždy jsem u lidí měl rád soulad slov a činů. Logická struktura matematiky mě přitahovala proto, že vyhovuje mému stylu myšlení a poskytuje mi potěšení. Navíc, často mi pomáhá i při orientaci ve složitých životních situacích.

Co jste studoval a proč jste si vybral právě tuto specializaci?

Studoval jsem nejdříve učitelskou kombinaci matematika-fyzika a počínaje třetím ročníkem jsem si zvolil vědeckou specializaci v oboru matematika.

Bylo vždy Vašim cílem stát se pedagogem?

Mým prvním zaměstnáním bylo místo v Matematickém ústavu Slovenské akademie věd v Bratislavě. Kontakty s kolegy na vysoké škole ovšem nadále přetrvávaly, protože jsme se zabývali podobnými matematickými problémy, navštěvovali jsme společné vědecké semináře a konference. Když jsem pak nastoupil jako odborný asistent na Přírodovědeckou fakultu Univerzity Pavla Jozefa Šafárika v Košicích, k mé dosavadní vědecké práci se jednoduše přidala další povinnost - práce se studenty. Obě složky mé činnosti na fakultě mě naplňují uspokojením a považuji je za rovnocenné.

Na co zavzpomínáte, když se řekne – základní škola, střední škola nebo vysokoškolská studia?

Všechny tyto vzpomínky jsou pro mne spojeny se zkušenostmi určitého věku. Jsou to vzpomínky na kamarády a na učitele, vzpomínky na hry a setkání, na přečtené knížky, na životní plány a představy. Jsou to ovšem i vzpomínky na rodinné prostředí, protože rodina i škola nás formují každá svým způsobem.

Můžete prosím pohovořit o své praxi? Které období považujete pro svou profesi za nejpřínosnější?

Na svém prvním pedagogickém místě, které jsem již zmínil, jsem vychovával budoucí středoškolské učitele matematiky v kombinaci s fyzikou nebo jinými předměty. Současně jsem byl po dobu 9 let předsedou Krajského  výboru Matematické olympiády a společně s kolegy jsme se zabývali rozvíjením schopností matematických talentů na základních a středních školách.  Při zpětném ohlédnutí na toto velice hezké období práce s mladými lidmi vidím, že naše úsilí nebylo zbytečné. Mnozí z tehdejších žáků a studentů, kterým jsme se věnovali, jsou dnes uznávanými odborníky v matematice, informatice nebo úspěšnými učiteli.

Letos jsem byl pozván na konferenci v Herľanech, abych promluvil o vzniku a o základních principech východoslovenského Korespondenčního matematického semináře, který v tomto roce oslavil 30 let své existence. Potěšilo mě, že metoda korespondenčních seminářů, kterou jsme vymysleli a začali uplatňovat, je stále živá. Pomyslnou štafetu práce s matematickými talenty nesou dál bývalí účastníci semináře, dnešní studenti a mladí pedagogové. Když na konferenci mluvili o své práci, jejich zanícení mi připomnělo naše někdejší pozitivní psychické klíma, které jsme se vždy snažili předávat dál a které je charakteristické pro opravdovou tvořivou matematiku.

Další období mé praxe bylo věnováno matematickým aplikacím. Pracoval jsem v Košicích jako docent na Vysoké škole veterinární a později na Technické univerzitě. Od roku 1998 vyučuji na Univerzitě Hradec Králové, zpočátku pro konzultativní formu studia a od roku 2001 na plný úvazek. Aplikace matematiky považuji ze společenského hlediska za velice přínosné téma a jejich propojení s počítačovými technologiemi je v současnosti aktuální otázkou dne.

Vraťme se k Vašemu pedagogickému působení zde na akademické půdě. Co na fakultě učíte a jak se díváte na dnešní studenty? Jsou jiní, než byli například studenti Vaší generace?

Zabývám se výukou předmětů Metody operačního výzkumu 1, 2, a to v české i  v anglické verzi pro zahraniční studenty. Dále jsem školitelem pro doktorské studium a vedu několik studentů v rámci tzv. specifického výzkumu, který je propojen s vědeckým výzkumem v rámci grantové agentury ČR. Studenti, se kterými přicházím do styku, jsou dle mého názoru samostatnější a cílevědomější, než v průměru byli studenti naší generace. Je třeba ovšem vzít v úvahu, že dnešní doba nabízí těm opravdu aktivním nesrovnatelně rozsáhlejší paletu možností.

Jsou dle Vás současní  studenti dostatečně pilní?

Píle je otázkou individuální životní strategie. Proto existují velké rozdíly mezi jednotlivými studenty. Ve svém přístupu ke studentům se jim snažím zdůrazňovat, že tím, kdo je učí, není učitel,  nýbrž že to jsou oni sami. Pedagog i student mají společný cíl, jejich role ve vyučování však není stejná. Učitel ukazuje cestu, ale jít po ní musí student sám. Jakmile student pochopí tuto jednoduchou pravdu, pak píle přijde sama.

Matematika je dle laika věda založená na jasných zákonitostech, v čem vidíte její další vývoj – je vůbec možné očekávat ve vědách tohoto typu jakékoli novátorství?

Další vývoj matematiky nejenže je možný, on také neustále probíhá. Matematika jakožto věda o logickém myšlení čerpá svou inspiraci ze snahy řešit praktické problémy, které přináší život. To se děje už od doby stavitelů egyptských pyramid a zeměměřičů úrodného záplavového území řeky Nilu. V dnešní době jsou to problémy vyplývající ze současné složité struktury společnosti.

Podstata je stále stejná: jak užít logické myšlení v dané konkrétní situaci, a jak rozpoznat, když se opakovaně vyskytují problémy určitého typu, které je možné řešit jednou obecnou metodou. Tuto metodu je pak žádoucí exaktně popsat a tím umožnit její široké využití. Zde je místo pro teoretické pracovníky, kteří metodu zformulují a vyznačí meze její platnosti. Je tady i prostor pro aplikované matematiky, kteří se zabývají rozpracováním konkrétního užití matematických poznatků ve spolupráci s pracovníky speciálních oborů.  

Vaše manželka působí na stejném pracovišti ve stejném oboru jako vy. Vidíte v tom výhodu či naopak?

Tato situace není neobvyklá. Společná profesní orientace zpravidla svědčí o blízkém způsobu myšlení a pohledu na svět. Ostatně v rámci matematiky máme každý svou vlastní problematiku, kterou se zabýváme zcela nezávisle. Myslím si proto, že jsme svým blízkým zaměřením ovlivněni spíše pozitivně. Jsem přesvědčen, že rozdíly našich povah přinášejí do našeho společného života dostatečný počet rozmanitých podnětů.

Prolínají se vaše profese do soukromí, řešíte spolu pracovní problémy?

Někdy spolu probíráme zejména pedagogické záležitosti, vždyť se často jedná o stejné studenty. Jde však spíše o výměnu informací a názorů, než o společné řešení problémů. Konečné rozhodnutí je nakonec vždy v rukou toho, koho se problém pracovně týká.

Jak rád trávíte svůj volný čas ?

Chodíme s manželkou a s přáteli do přírody v každém ročním období, žel v poslední době je pro nás stále obtížnější najít si pro pravidelné vycházky dostatek volného času. Rád čtu filosofickou literaturu, poslouchám hudbu a relaxuji pracemi na zahradě.

             
Děkujeme za příjemný rozhovor a přejeme mnoho dalších tvůrčích úspěchů.

Redakce

 

 

Článek byl zobrazen 2968x.


 
redakční rada: Ing. Věra Palánová, doc. Ing. Václav Janeček, CSc.
© 2005 Fakulta informatiky a managementu