Jak se dnes daří jednomu z absolventů FIM UHK Lukáši Barešovi? Vyzpovídali jsme ho v krátkém rozhovoru, kde nám sdělil informace od svých dětských snů až po plány a cíle do budoucna.

 

Co jste studoval na FIM?

Aplikovanou informatiku – bakalářský a následně magisterský stupeň, kombinovanou formou studia.

Dalo Vám něco studium na FIM?

Tak určitě široký rozhled v IT problematice a také inspiraci, čemu se v budoucnu věnovat. Rád bych zmínil aspekt VŠ studia, o kterém se tolik nemluví – osobní rozvoj. Z fakulty jsem odcházel jako člověk, co se naučil plánovat, pracovat s daty, překonávat překážky, hodnotit rizika, komunikovat s lidmi, věřit svým nápadům a nebál jsem se kreativních řešení. Za tyto dovednosti se v komerčním světě draze platí.

Jak vzpomínáte na svá studijní léta na FIM a na vyučující, které jste poznal ?

Nikdy mi nešlo klasické „biflování“, měl jsem rád předměty, kde se daly věci logicky odvodit, případně ten předmět měl svůj kreativní rozměr. Na vyučující celkově vzpomínám v dobrém. Velkou inspirací do budoucna mi byl pan profesor Hynek. Rád vzpomenu také na doktory Ježka a Vaňka, kteří se nám „dálkařům“ snažili vykompenzovat nedostatek času u grafiky neoficiálními konzultacemi, klidně i na několik hodin.

Čím se nyní profesně zabýváte?

Obecně jsem solution architekt na volné noze. Před rokem a půl jsem spustil projekt zaměřený na architekturu microservices, ve kterém pomáhám klientům s návrhem distribuovaných systémů, formou aktivních konzultací a firemního školení. Jde o komplexní technologickou problematiku, ve které je důležitý analytický přístup. Společnosti se tak vyhnou situaci, kdy se z vývoje stane chaos, a majitele firem to stojí spoustu času i peněz. K vlastnímu projektu mě motivovaly zkušenosti vývojáře, kdy jsem pracoval se systémy, které byly utopené v monolitu – zastaralé technologie i návrhy. Byla to bolest pro majitele, i pro celý vývojový tým. Tento trend se snažím změnit – motivuji klienty k návrhům moderních škálovatelných aplikací. Mezi mé aktuální zákazníky patří například Česká televize, se kterou pracujeme na decentralizovaných systémech pro rychlé zpracování a distribuci video-obsahu směrem k divákům.

Vždycky jste se chtěl ubírat tímto směrem nebo jste původně měl jiné kariérní plány?

IT mě chytlo už na střední škole, a od té doby jsem nad jiným oborem příliš neuvažoval. K architektuře jsem se dostal přes praxi vývojáře, a právě studium na vysoké škole. Dalo mi to možnost nahlížet na praktické problémy více analyticky. Mohu vnést do návrhu řešení i akademický rozměr, který tam občas chybí.

Čím jste chtěl být, když jste byl malý?

Přeskočím chlapeckou klasiku ala závodník, popelář nebo astronaut. To poslední ale nakonec není tak úplně mimo – celý život mě baví přírodní vědy. Před IT jsem uvažoval právě o přírodovědecké fakultě. I dnes mě baví systémy a algoritmy inspirované přírodou. Na jistém programátorském fóru jsem četl, že genetický algoritmus je jedna z nejkouzelnějších věcí, které může vývojář ve zdrojovém kódu vytvořit. A s tím plně souhlasím.

Dosáhl jste něčeho nebo udělal jste něco, za co jste sám na sebe hrdý?

Hrdý asi není ten správný výraz. Ale obecně jsem rád, že jsem se po studiu odhodlal věnovat něčemu svému. Začátky nebyly snadné, spoustu dovedností kolem podnikání, propagace a obchodu jsem se učil za chodu. Byly zapotřebí, abych oslovil své první klienty a zkusil se s projektem prosadit. Když jsem byl v pozici vývojáře, kterých je na trhu nedostatek, nemusel jsem tuto problematiku moc řešit. Vlastní projekt byla pro mě nová situace. Ale díky němu jsem získal kontakty na kvalitní odborníky, kterých si moc vážím, a také příležitosti do budoucna.

Jaké máte plány do budoucna? Máte ještě nějaké cíle? Něco, čeho byste chtěl případně dosáhnout?

V dlouhodobém horizontu bych rád dosáhl stavu vlastního produktu pod vlastní společností. Vytvořit produkt, který lidé ocení a na kterém mi záleží. Takové projekty mi dávají smysl a motivaci.

Jaké jsou Vaše koníčky? Co Vás baví?

Rád vyrazím na kole do přírody, občas za kulturou. Na chvíli si odpočinout daleko od monitoru a notifikací. V Hradci Králové k tomu máme velmi dobré prostředí

Vzkázal byste něco dnešním studentům FIM?

Nebojte se zkusit podnikat. Během studia jsem poznal kolegy, kteří měli zajímavé nápady „v šuplíku“, ale trápily je předsudky typu „strach z neúspěchu“. Od malička je nám bohužel vštěpováno, že neúspěch je porážka a máme se mu vyhýbat. Když nás náhodou potká, musíme se za něj omluvit a už ho nikdy neopakovat. To je ale nesmysl. Naopak, jděme neúspěchům vstříc, buďme za ně rádi, a čerpejme z nich zkušenosti. Někteří mí kolegové nakonec zariskovali a dnes dělají to, co je baví a vidí ve své práci smysl. -zd-