Říká absolventa Fakulty informatiky a managementu UHK Andrea Tkačuková, spoluzakladatelka a výkonná ředitelka úspěšně se rozvíjející společnosti Foreigners.cz, která poskytuje cizincům služby spojené s přestěhováním do ČR.
Jaký obor jste studovala?
Jsem takový věčný student. Začala jsem na PdF obor Cizí jazyky pro cestovní ruch – angličtina, francouzština. Po roce jsem odjela na Erasmus do Paříže a když jsem se za rok vrátila, tak jsem studium toho oboru nezvládla. Vlastně mi to nakonec nevadilo, protože to pro mě bylo moc teoretické. Už předtím se mi líbil obor Management cestovního ruchu na FIMce, tak jsem nastoupila na něj. Během studií jsem začala s bývalým přítelem podnikat, takže mi trvalo docela dlouho školu dokončit a absolvovala jsem až v roce 2013.
Proč jste se rozhodla právě pro FIMku a zde v Hradci?
Lákaly mě ty obory, které jsem jinde neviděla a na FIM mě táhlo spojení s managementem. Jedinou nevýhodou Hradce v té době bylo málo možností pracovat při studiu. Proto jsem první rok studia hodně jezdila za prací do Prahy.
Zpětně vidím, že na FIM je super to, že to je menší fakulta než například VŠE, je to tam komornější a konkrétně mně to tak vyhovuje víc než obrovské univerzity.
Život studentský – život veselý. Jak tomu bylo u Vás?
Určitě to bylo krásné období mého života a je to jeden z dílků, který zapadá do mého vývoje. To, co mi chybělo ve studiu (například více praxe), jsem si kompenzovala vedením studentské organizace ESN Buddy System HK, kde jsme mohli tvořit velké věci, vést tým lidí, kteří nebyli za svou práci placení, a k tomu ještě našli čas pařit s ostatními. Později těch párty ubývalo, celou dobu jsem se musela živit úplně nebo částečně, takže jsem stíhala více aktivit najednou kromě školy. V poslední fázi jsem chodila do školy opravdu jen na cvičení, abych zvládala podnikání.
Na koho si ráda vzpomenete z dob studií?
Určitě jsem byla vděčná FIM, že podpořila ESN Buddy System HK. Tato organizace, která pomáhá Erasmus studentům, mě zformovala a vnímala jsem, že jsme tvořili něco hodnotného pro školu. Také se z té organizace vytvořily vazby, které přetrvávají, někteří se stali našimi zaměstnanci ve firmě a dlouholetými kamarády. Jsem vděčná Tomovi Juříčkovi, který mi v ESN BS HK předával prezidentství, za jeho tipy, jak vést organizaci. Byl to takový můj první mentor. A k tomu se vážou rovněž pedagogové, kteří organizaci podporovali, například pan doktor Pavel Čech. Speciálně jsem měla ráda hodiny pana docenta Štýrského o cestování a pana doktora Hálka k managementu. Každý z nich mluvil nejen teoreticky, ale hlavně z praxe. Dávali nám to, co je použitelné. A určitě moc ráda vzpomínám na vedení univerzity, pana rektora profesora Hynka, děkana FIM pana docenta Janečka, paní docentku Poulovou, se kterými jsem byla v kontaktu, když jsem vedla studentskou organizaci.
Co Vám z učebních osnov opravdu v praxi pomohlo? Co Vám škola nedala?
Já jsem na svém oboru uvítala přehled k daním, mikroekonomii a makroekonomii, a to díky tomu, že jsem začala podnikat. Hodně jsem se seberealizovala ve zmíněné studentské organizaci. Chyběly mi nějaké reálné projekty, tak jsem si je prostě s týmem vytvářela tam. Taky například cestovní ruch se nedá úplně naučit, je potřeba, aby studenti cestovali, stýkali se s jinými kulturami, aby měli nějakou realitu, když o tom učitelé mluví. A tu jsem já měla jak díky letním brigádám v zahraničí, tak díky studentům různých národností, kteří přijížděli do Hradce na Erasmus.
Jste v kontaktu se svými spolužáky? Uvítala byste například vznik Absolventského klubu UHK?
Klub bych uvítala určitě. Ráda se vracím na místa, kde jsem nějakou dobu žila. Ale musí k tomu být příležitost to s něčím spojit. Takže tohle by bylo určitě ono 🙂
V kontaktu jsem spíše s lidmi ze studentské organizace. S těmi jsem prošla univerzitu, chtěla jsem dělat víc než jen pít a předstírat, že na hodinách vnímám, o čem se tam mluví. To jsem samozřejmě taky zažila, ale moc času jsem na hodinách netrávila 😀 Takže ty vazby mám především s lidmi, kteří nebyli moji spolužáci, protože s těmi nebylo co tvořit (například nějaké větší projekty jako znám z VŠ v zahraničí). Stýkám se jen se 2 kamarádkami z prvního oboru a z toho jedna z nich byla mou dobrou kamarádkou už před VŠ.
Kudy vedla Vaše profesní dráha?
To je docela stručné a jednoduché. Během studia jsem pracovala v různých hotelech v Praze například jako výpomoc na snídaních nebo hosteska, během léta jsem pracovala v zahraničí, třeba v Řecku v baru, ve Španělsku jsem malovala hennu turistům (ne, neumím malovat), v Amsterdamu jsem uklízela pokoje. Když jsem měla pauzu mezi obory, tak jsem asi půl roku pracovala na poloviční úvazek na Magistrátu města HK na odboru cestovního ruchu, kultury a sportu jako vykrytí paní, která šla na výměnu kyčle. To byla vlastně moje jediná stabilní práce. K tomu jsme se pustili do podnikání a založili agenturu Foreigners (www.foreigners.cz) v roce 2009 a od té doby jsme si prošli od práce na živnostenský list přes založení s.r.o. až po prodej franšízových licencí a rozšíření poboček po ČR. Celkově je nás už skoro 40.
Tím největším přínosem byla už několikrát zmiňovaná studentská organizace, kde jsem měla možnost se naučit tolik věcí, že by se mi o tom ani nesnilo. To rozhodně patří do mé profesní dráhy při škole.
Co děláte teď a co Vás na této práci nejvíce baví? Na co jste opravdu pyšná?
Teď mám na starosti naše pobočky. Brno a Praha mají své vedoucí a ostatní pobočky jsou samostatné byznysy (franšízy), které si vedou sami jejich majitelé a pokud zrovna nic nepotřebují, tak jsem s nimi v kontaktu 1x měsíčně. Musím to tak nějak všechno koordinovat a být jim k dispozici, posouvat procesy, hlavně to, abychom je sepisovali. Vyřizuji zájemce o nové franšízové pobočky a taky mám na starosti národní spolupráce s firmami nebo rozšíření služeb. Teď trávím hodně času odpovídáním na otázky v rozhovorech, přednášením a děláním workshopů pro náš tým. Taky se hodně vzdělávám.
Nejvíce mě baví, že to pořád lze někam posouvat a tím posouvat sebe i náš tým. Když mají nějaký problém, zeptají se mě, co s tím, a já se jich zeptám: “Co myslíš?” a oni mi řeknou to, co bych jim řekla já nebo ještě nějaké lepší řešení. To je pro mě nejkrásnější pocit. Nenudím se, je to velmi kreativní práce a spolupráce.
Jsem pyšná na to, že máme v týmu skvělé lidi, kteří na sobě makají, chtějí zlepšovat prostředí, ve kterém žijeme. Jsou samostatní, zodpovědní a přestože se sem tam obmění, jsou pořád super. Můžu se na ně spolehnout a věnovat se dalším činnostem. Taky jsem pyšná na to, že neustále rosteme, ale zároveň nejsme upracovaní k smrti a máme čas na různé záliby. A tak se snažíme vést i náš tým.
Jaké jsou vaše vize do budoucna?
Pokračovat v našich projektech, více se rozšířit do realitního oboru, který velmi baví mého společníka Vojtu, a zároveň spolupracovat s více firmami, které zaměstnávají cizince. Jsme schopni se o ně postarat komplexně a více firem v Česku teď nabírá v zahraničí vzhledem k vysoké zaměstnanosti.
Co děláte ve svém volném čase? Jak relaxujete?
Hodně se vzdělávám a jezdím na různé semináře. To dělám v pracovním čase a pak dejme tomu o víkendu pracuju. Nemám to nějak striktně rozdělené. Rádi s manželem cestujeme. To on mě naučil si užívat hezká místa, restaurace a tak. Já se ráda věnuju práci i na dovolené, protože mám na spoustu věcí jiný pohled, nadhled, takže on se většinou celý den potápí a já pracuju 🙂 ale jinak mám moc ráda lidi, bavit se s nimi, jak žijí, zkoušet místní jídla. Zajímá mě alternativnější styl života, nosím barefoot boty, omezila jsem cukry, baví mě připravovat RAW jídla, zajímám se třeba o domácí porody, nechemickou kosmetiku a zjednodušování všech procesů v životě. Jak nevlastnit moc zbytečných věcí. V těchto věcech hodně zjišťuju informace a testuju na sobě, jestli mi to vyhovuje víc než to, co mi bylo vtloukáno od mala. Teď se chci naučit hrát na klavír, vrátit se trochu ke zpívání a taky jsem se začala učit rusky.
Co byste vzkázala našim studentům?
Aby si našli, co je baví, a zdokonalovali se v tom už při škole. Tolik času, kolik mají na VŠ, už většinou mít nebudou, pokud si to nezařídí sami svými schopnostmi. A ať určitě jedou na Erasmus či jiný výměnný pobyt, například na Taiwan! 🙂 Držím palce!
Děkujeme za rozhovor.
Redakce Telegrafu