Na návrh Vědecké rady Univerzity Hradec Králové jmenoval ministr školství, mládeže a tělovýchovy Stanislav Štech dne 23. června 2017 doc. Ing. Ondřeje Krejcara, Ph.D, profesorem pro obor Systémové inženýrství a informatika. Na Fakultě informatiky a managementu UHK je prof. Krejcar proděkanem pro vědu a výzkum a také vede Centrum základního a aplikovaného výzkumu FIM UHK.
Na obrázku: Prof. Ondřej Krejcar (vpravo) přebírá dekret o jmenování z rukou prof. Kamila Kuči, rektora UHK. Vlevo Mgr. Leona Stašová, Ph.D., prorektorka pro tvůrčí činnost.
Jste profesorem na vysoké škole. Čím jste chtěl být jako dítě?
Zřejmě nejvíce mne bavila práce se zvířaty, takže jsem přirozeně lnul k „veterině“. Příchod počítačů a možnosti v této oblasti mne ale nasměrovaly na jinou dráhu. Rozhodování o výběru střední školy padlo na poslední chvíli, kdy jsem se na vybraný obor Výpočetní technika v prvním kole pro obrovský přetlak uchazečů nedostal, nicméně byl mi nabídnut obor Automatizační technika. Mezitím jsem však úspěšně vykonal přijímací zkoušky i na gymnázium a mohl si tedy vybrat, co budu v životě dělat. Nakonec vyhrála technika a já nastoupil na „průmyslovku“. Učivo v prvních ročnících mne ale pro množství jiných než oborových předmětů příliš nezaujalo. Až čtvrtý ročník s nástupem odbornějších předmětů mne již opravdu bavil. Podobná situace se následně opakovala i v případě vysoké školy, kdy byl pro mne zajímavý až čtvrtý ročník. Proto někdy s nadsázkou říkám, že čím déle studuji, tím více mne to baví.
Jakými vzdělávacími institucemi jste prošel, abyste dosáhl na titul profesora?
Základní školu jsem vystudoval v Nové Pace, kde jsem od páté do osmé třídy navštěvoval třídu s rozšířenou výukou matematiky a přírodovědných předmětů. Jednalo se o dnešní podobu víceletého gymnázia. Jak už jsem zmínil, nastoupil jsem následně na Střední průmyslovou školu elektrotechnickou v Jičíně, kde jsem v roce 1996 maturoval v oboru Automatizační technika. Následovala krátká epizoda na liberecké Technické univerzitě, kde jsem zkusil obor Mechatronika a mezioborové inženýrské studium, které mne však profilem nijak nezaujalo a po roce jsem raději začal studovat na Vysoké škole báňské v Ostravě Fakultu elektrotechniky a informatiky.
Zajímavé je porovnání náročnosti tehdejšího studia. Dnes se říká, že v technice je nejlepší ČVUT Praha, VUT Brno, VŠB Ostrava a pak až další spolu s Libercem. Jenže tehdy mě jeden rok v Liberci naučil v základních předmětech (matematika či fyzika) tolik, že jsem s tím vystačil další 2 roky v Ostravě téměř bez námahy. Teprve pozdější předměty jako matematika 6 a 7 byly již náročnější a musel jsem jim věnovat patřičný čas.
Po ukončení magisterského stupně v roce 2002 jsem na katedře Měřicí a řídicí techniky nastoupil na doktorské studium v oboru Technická kybernetika, které jsem zakončil v roce 2008 úspěšnou obhajobou. V roce 2011 jsem pak před vědeckou radou fakulty obhájil i habilitační práci a dosáhl tak titulu docenta taktéž v oboru Technická kybernetika. Nicméně habilitační práce již tematicky lehce přesahovala do informatiky, takže nebyl následně problém projít úspěšně i řízením ke jmenování profesorem na FIM UHK v oboru Systémové inženýrství a informatika.
Co vám v systému vzdělávání vadilo?
Na vysoké škole byla řada předmětů, kde se osnovy i náplň opakovaly, a tak jsme některou látku probírali vícekrát. To se upravilo rozdělením pětiletého magisterského studia na bakalářské a magisterské. Systém se postupně usazuje, v dnešní podobě již osnovy celkem navazují.
Co vás vedlo k tomu stát se akademikem na UHK?
Tématem mé diplomové práce byly návrhové vzory v řídicích a informačních systémech pod vedením doc. Černohorského, kterého jsem jako akademika velmi uznával. Otázka – jakého si vybrat školitele pro doktorské studium – tedy byla předem zodpovězena. Studoval jsem prezenční formu a dostával po tři roky stipendium v počátku 4500 Kč a později 6000 Kč.
Díky souhře okolností jsem se podílel na přípravě projektu (z role doktoranda), který byl následně podpořen a já měl na dalších 7 let jasnou budoucnost. Od roku 2005 do konce roku 2011 jsem byl na plný úvazek vědeckovýzkumným pracovníkem na projektu 1M MŠMT s názvem Centrum Aplikované Kybernetiky II. Jednalo se o projekt národních center excelence, kde byli vybráni vědečtí pracovníci napříč českou republikou, takže jsem měl možnost pracovat a být v kontaktu s lidmi z ČVUT Praha, VUT Brno, UTIA AV (Ústav teorie informace a automatizace Akademie věd ČR), Plzně, Ostravy, ale i předních firem v oblasti aplikované kybernetiky. Počátky byly náročné, ale i pohled na mé statistiky na WOS (Web of Science) napovídá, že jsme dané pochopili a uspěli. Těší mne to i z toho důvodu, že jedno doporučující stanovisko k profesorskému řízení (jediné za Českou republiku) mi vstavil i prof. Dr. Ing. Zdeněk Hanzálek z ČVUT, můj tehdejší šéf skupiny vestavěných systémů daného projektu.
Jelikož projekt v roce 2011 skončil a v Ostravě nebyla v té době vhodná vědeckovýzkumná pozice, přešel jsem na Univerzitu Hradec Králové, kde jsem mohl dále rozvíjet svoje vědeckovýzkumné aktivity i znalosti nabyté z managementu vědy, uplatňování výsledků, a to jak publikačních tak i ODV.
Ještě dodávám drobnou rodinnou anamnézu, i ta určitě svým způsobem ovlivnila mou profesní dráhu. Můj prapradědeček Josef Jíra vystudoval tehdejší učitelský ústav v Hradci Králové a působil pak i jako ředitel na měšťanské a obecné škole v Nové Pace, ředitel muzea, jednatel Okrašlovacího spolku, atd. Za jeho zásluhy při práci ho pak město Nová Paka jmenovalo čestným občanem a po sametové revoluci po něm i pojmenovalo městský park – „Jírovy sady“.
V mládí, v době docházky na základní školu, jsem často pobýval u mého dědečka (vnuka Josefa Jíry), na kterého přešla veškerá pozůstalost po prapradědečkovi. A tak jsem za komunismu pročítal Světozor a další prvorepublikové knihy a nasával dobu, kdy prezidentem byl prof. Masaryk a nejlepší ministr financí Dr. Rašín (rodák z Nechanic).
Čemu se hlavně věnujete ve své vědecké práci?
Aktuálním stěžejním tématem jsou pro mne možnosti poskytované HPC (High-performance computing), tedy vysoce výkonnými počítači. Jelikož jsem vystudoval v magisterském stupni obor Řídicí a informační systémy, prošel jsem i problematikou pseudo a quasi paralelismů, která byla na doktorském stupni obohacena ještě o plánování v HARD RT systémech. Díky možnostem mobilních zařízení – v roce 2005-2008 pouze PDA zařízeních od Microsoftu – se otevřely dveře vývoje nových typů vícevláknových aplikací pro tato zařízení s operačním systém Windows Mobile založeném na Windows CE, jenž byl RT operační systém. Platforma samozřejmě trpěla problémy „microsoftího“ typu, nicméně jako testovací platforma postačovala a umožnila mi vývoj zajímavých SW řešení. Postupem času jsem se dále profiloval od vývoje SW celků a rámců k menším aplikacím realizujícím nějakým způsobem analýzu či zpracování signálu, případně proudu dat. Aktuálně je tedy mým cílem analýza medicínských obrazů a hledání artefaktů v nich obsažených, a to za využití výpočetní síly HPC. Na dané téma jsme v širším kontextu i podali větší projekt IT4Bio ve spolupráci s PřF UHK, FN HK a UPce.
Kromě pedagoga a vědce jste také proděkanem. Která z těchto rolí je Vám nejbližší?
Velmi zajímavé a živé je spojení od výuky přes vědu a projekty až k řízení vědy na fakultní úrovni a starost o doktorandy. Vedu jak diplomové práce tak i disertační. Řeším projekty, snažím se vymýšlet vhodná schémata, která by vědu na FIM posouvala dále a zároveň oceňuji zpětné vazby od kolegů, kteří mne podněcují o nastaveném systému dále přemýšlet. V tom je pozice fakultní daleko výhodnější než rektorátní, kterou kolegům prorektorům rozhodně nezávidím.
Překvapilo vás něco ve funkci proděkana ať v kladném či záporném smyslu slova?
Vzhledem k mé zkušenosti v roli koordinátora vědeckovýzkumné činnosti FIMky jsem byl na roli proděkana asi více připraven, než kdybych do ní šel z pozice řadového docenta. Samozřejmě je má vytíženost nyní zcela jiná, jelikož do mojí zodpovědnosti spadá i doktorské studium a habilitační a jmenovací řízení.
Jaká je vaše vize dalšího vývoje FIMky?
Naše fakulta je v mnohých ohledech jednou z předních v porovnání s jinými českými fakultami daného oboru, nicméně možnosti pro rozvoj jsou ve vědě vždy nekonečné. Já jsem se celý akademický život orientoval vždy za hranice republiky a srovnával se jen se zahraničím, což mě vždy posouvalo dál. Na fakultě máme řadu kvalitních a perspektivních vědců, kteří kolem sebe tvoří, nebo již mají celý tým schopný realizace náročných vědeckých úkolů i projektů. V nedávné době nastala na mnoha katedrách obměna ve vedení, přičemž kladné výsledky se postupně všude dostavují.
Co nyní postrádáme jsou velké projekty, které by uvolnily ruce kolegům a umožnily jim se více věnovat vědě. Při současném většinovém stavu pedagogických úvazků zbývá na vědu poměrně málo času, a tak je realizována především publikačními výstupy, přičemž větší posun lze spatřovat v budování specializovaných laboratoří a obecně tvorbě poptávky něčeho jedinečného. Něčeho, co přitáhne pozornost zvenčí a zvýší požadavek na spolupráci, stáže, postdoktorské pozice, zahraniční vědce, projekty s mezinárodní účastí, atd.
Je tedy třeba využívat více projektových schémat jak národních tak i evropských. Zatím ve větší míře cílíme jen na projekty GAČR (Grantová agentura ČR), přičemž ostatní jako např AZV (Agentura pro zdravotnický výzkum), MPO (Ministerstvo průmyslu a obchodu), TAČR (Technologická agentura ČR) a další zůstávají bez povšimnutí, i když šance jsou tam daleko vyšší. V mezinárodním kontextu pak lze jmenovat aktuálně např. NATO (North Atlantic Treaty Organization) projekty či bilaterální GAČRy. Schválně nezmiňuji projekty Horizon 2020, kde je potřeba zapojení se do silného mezinárodního konsorcia a karty jsou tam již dávno rozdány.
Co byste vzkázal studentům, kteří po prázdninách nastoupí?
Pro studenty mám jeden zásadní vzkaz. V každém předmětu se snažte vejít do osobního kontaktu z přednášejícím i cvičícím a snažte se podívat i za meze osnov. Snažte se realizovat své vize v rámci školní činnosti. Snažte se rozšířit si svoje znalosti a obzory a využívejte čas studentských let k tomu, k čemu je určen. Není důležité v průběhu studia vydělat milion a mít již před ukončením studií pěkné místo s vysokým platem, protože je to pohled jen v rámci vašeho aktuálního rozhledu. Vytvořte si rozhled mezinárodní. Využívejte možností zahraničních stáží, které vás posunou naprosto na jinou úroveň, a to jak odborně tak i sociálně. Zkuste si sáhnout na dno svých schopností a vybírejte si náročná až nesplnitelná témata. Jedině tak se naučíte něco, co nikdo jiný neumí.
Rád bych, aby si co nejvíce našich absolventů mohlo říci, že jsou nenahraditelní. Jedině pak totiž budou těmi, kdo tvoří budoucnost. A to tam, kde budou oni chtít.
Profesně jste velmi vytížen, máte dost času na osobní relax? Co děláte ve volném čase?
Volný čas již několik let nemám. Zvolil jsem si zaměstnání, kde je práce zároveň koníčkem. Relax z pracovního nasazení zažívám asi nejvíce pěstováním domácího zvířectva (ano, u nás v Podkrkonoší zvířata nechováme, ale pěstujeme..), a to ideálně za přispění mých tří dětí. Ono obstarat slepice, králíka, psa, kocoury, želvy, rybičky, ovce, skleník a hektarovou louku není otázka chvilky. Chceme dětem ukázat reálný pohledu na svět a na podstatu věcí. Nakupovat chodím pravidelně s dcerami do malého místního obchodu, kde je zvykem konverzovat s prodavačkami o aktuálním dění. Při realizaci našich výchovných plánů se ale občas přihodí drobné faux pas. Např. před časem jsme chovali kachny a jedna začala kulhat. Protože již byla v jateční váze, rozhodli jsme se připravit ji k nedělnímu obědu. Jenže jak to vysvětlit dvouleté a čtyřleté dceři? Snad tak, že když zvířátko kulhá, mohlo by umřít, a to by byla velká škoda. Proto je potřeba ho zabít. Toto vysvětlení zabralo a holky nám pomohly i kuchat. Nicméně další týden jely za babičkou do Ostravy, která se k nim vydala kulhavým krokem po operaci nohy, aby je přivítala. „Babičko, ty kulháš? A že tě nebudeme muset zabít, abys nám neumřela?“, ptala se zvídavě dcerka. Jistě chápete, že následný telefonát s babičkou nebyl zcela jednoduchý…
Děkujeme za rozhovor (redakčně zkráceno).
Redakce Telegrafu.