Přesně 25 let od založení Fakulty informatiky a managementu UHK, tedy 15.2.2018, se konal v Klicperově divadle v Hradci Králové slavnostní večer věnovaný tomuto výročí.
Úvodem se ujal slova děkan FIMky profesor Josef Hynek. Ten zavzpomínal na uplynulé čtvrtstoletí fakulty pohledem člověka, který prožíval její historii od samého vzniku spolu s ní a také poděkoval všem, kteří se na rozvoj fakulty podíleli a podílejí.
Program pak pokračoval divadelním představením maďarského dramatu „Kočičí hra“ Istvana Örkenyho v nastudování režisérky Terezy Karpianus. Hlavní roli ztvárnila Pavla Tomicová.
Že výběr tohoto titulu nebyl náhodný, dokazují slova profesora Hynka (redakčně kráceno): „Ptáte se, proč Kočičí hra a FIM? Jednoduše by se dalo odpovědět, že fakulta je ženského rodu, mladá dáma – prostě kočka, kterou máme rádi. Ale těch souvislostí se dá najít mnohem více.
Příběhem dvou sester se prolíná stará zažloutlá fotografie a i my už probíráme fotky, u nichž si nejsme jisti, kdy, kde a proč vlastně byly pořízené. Naše staré barevné fotografie nejsou zažloutlé, nýbrž namodralé, což tenkrát ještě nebyl náš záměr spjatý s jasnou vizuální identitou, ale jen charakteristická vlastnost tehdy používaných fotografických materiálů.
Na takových fotkách nacházíme i kolegy, kteří tu dnes s námi už bohužel být nemohou, ale i oni mají velkou zásluhu na dnešní podobě FIMky. Nezapomínejme na ně. Na Petra Chmelíčka, který měl lví podíl na přípravě úplně prvních akreditačních materiálů, na Standu Rošického, který vedl katedru managementu a akademický senát, na někdy poněkud výstředního, ale studenty milovaného profesora Smrčku navrátivšího se z Ameriky … a na mnohé a mnohé další. Fakultou prošly už tři stovky zaměstnanců a každý z nich tu zanechal kousek sama sebe.
Díky společné práci nás všech – FIMaček a FIMáků bývalých i současných – je fakulta silná a úspěšná. Dokázali jsme se poměrně rychle vypracovat od jediného bakalářského programu až k habilitačním právům a jmenovacímu řízení. Máme spoustu zahraničních studentů a desítky sesterských univerzit po celém světě. K 15. narozeninám jsme získali vlastní budovu, která je i dnes účelná a krásná – a bez šrámů přežila i náš včerejší Modrý mejdan. Stali jsme se Fakultou roku a máme svých pět hvězdiček z pohledu studentů a absolventů. Máme rozvinutou síť partnerských firem a institucí, které rády zaměstnávají naše absolventy. Těch jsme k dnešnímu dni vypravili do světa 7644, jsou doslova po celém světě a mnozí jsou velmi úspěšní.
Erži Orbánová říká, že silná pouta se skládají z tenkých vláken. Každý náš zaměstnanec, student i absolvent představuje takové vlákno. Z některých našich studentů se stali kolegové, mezi našimi studenty i zaměstnanci je mnoho manželských párů, které se potkaly právě díky FIMce. Na fakultu dnes už nastupují děti našich absolventů a tisíce vláken se splétají v čím dál silnější pouta. Pouta, díky kterým považujeme naši fakultu za něco většího než jen naši školu či našeho zaměstnavatele.
Když se ohlížíme a hodnotíme uplynulá léta, můžeme se ptát: Udělali bychom z dnešního pohledu něco jinak? Eržika Orbánová v tom má jasno, když říká: „Kdybych měla začít svůj život znova, nežila bych jinak. Pěknej život to byl.“ – a já s ní naprosto souhlasím – pěkné a úspěšné čtvrtstoletí to bylo – a věřím, že mnozí z vás to cítí úplně stejně…“
Raut nabízející mimo jiných dobrot i drinky v barvě fakulty příjemné setkání uzavíral.
-vp-